Írán minulý týden otestoval nejmodernější systém digitální izolace na světě. V zemi s devadesáti miliony obyvatel se během několika hodin zastavilo spojení se světem, internetový provoz klesl o 99 procent. Přesto se krátce nato na sociálních sítích objevila videa střelby do davu, hořících ulic i záběry z márnic. Sofistikovaný nástroj represe má nečekané trhliny, které mají většinou stejného jmenovatele – Starlink.

Režim už delší dobu buduje jakýsi vnitrostátní internet, paralelní síť nazvanou National Information Network. Je oddělená od globální sítě a má umět zajistit, že v případě sílících protestů či nesouhlasu obyvatelstva stát, banky a úřady budou fungovat dál, zatímco Íránci zůstanou informačně odříznuti od zbytku světa. Írán je v tomto ohledu výjimečný mírou centralizace – většina zemí má desítky či stovky přístupových bodů do globální sítě, Írán jen jednotky.

Poslední takový „internetový blackout“ však ukázal, že i precizně budovaný systém může selhat pod tlakem paniky. V prvních hodinách aktuálních protestů totiž nebyl odstřižen jen globální internet, ale i samotná národní síť. V zemi přestaly fungovat bankomaty, platební terminály i oficiální vládní weby.

Totální kolaps ale netrval dlouho. Režim začal postupně zapínat vybrané části vnitrostátního systému, aby obnovil lokální bankovní převody, které jsou v zemi s vysokou inflací klíčové pro přežití. Fungovaly již sice některé e-commerce platformy, ale stát na nich pořád omezoval chatovací možnosti nebo zasílání zpráv.

Spojení s lidmi za hranicemi Íránu bylo nejprve mrtvé, ale ne na dlouho. V tu chvíli do hry vstoupila skupina aktivistů, vývojářů a inženýrů, kteří několik posledních let tajně pašovali do země tisíce satelitních systémů Starlink. A snímky, které zachycovaly policejní násilí a mrtvé demonstranty, se dostaly ven.

Jak propašovat internet

Starlink, spadající pod SpaceX Elona Muska, na rozdíl od běžného připojení nevyužívá kabely ani národní přístupové body, ale komunikuje přímo se satelity na oběžné dráze. Právě tím obchází celý cenzurní aparát, na kterém je íránská kontrola internetu postavená. Základy této alternativní cesty byly položeny už po protestech v roce 2022, kdy administrativa USA udělila výjimku ze sankcí a umožnila americkým firmám nabízet své komunikační nástroje v Íránu. Přestože země loni schválila zákon, který takové systémy zakazuje, terminály sem proudily dál přes sousední státy.

Podle deníku The New York Times se postupně vytvořila neformální, ale funkční logistická síť, která využívá už starší pašerácké trasy přes Arménii, Kurdistán, Spojené arabské emiráty či Afghánistán. Zařízení jsou často převážena v rozloženém stavu, aby nebyla na hranicích snadno identifikovatelná.

Zájemci o Starlink se k zařízení obvykle dostávají přes zprostředkovatele na uzavřených kanálech na Telegramu a dalších komunikačních platformách díky doporučení od známých. Platby probíhají v hotovosti nebo v kryptoměnách, aby nebylo možné transakce zpětně dohledat.

Dnes je v Íránu v provozu zhruba 50 tisíc těchto zařízení. Starlinky začali používat i běžní obyvatelé ke sledování zahraničních médií nebo ke kryptoměnovým transakcím. Ještě před aktuální vlnou protestů, během níž zemřelo podle lidskoprávních organizací přes tři tisíce lidí, se cena za propašování jednoho terminálu pohybovala mezi 700 a 800 dolary (tedy až 17 tisíc korun). Satelitní internet byl tak dostupný spíš pro bohatší Íránce nebo ve skupinkách, které se na nákup skládaly. Tento týden ale Musk prohlásil, že všechny služby Starlinku budou v Íránu zdarma.

S rostoucím počtem zařízení se zároveň objevily nástroje a improvizovaná technická řešení, která umožňují sdílet jedno satelitní připojení mezi více uživatelů. Z jednoho terminálu se tak stává komunikační uzel, který může zprostředkovat přístup k internetu lidem v širokém okolí.

Používání Starlinku je přitom spojeno s vysokým rizikem. Antény mají charakteristický tvar a bezpečnostní složky se je podle aktivistů snaží vyhledávat pomocí dronů i na udání. To vede k tomu, že lidé zařízení zapínají jen na krátké časové úseky, antény skrývají nebo po použití demontují.

Režim na tuto technologickou vzpouru reagoval také nasazením rušiček podobných těm, které používá Rusko na ukrajinské frontě. Podle expertů jde o formu vojenského elektronického boje, která je nákladná, geograficky omezená a obtížně škálovatelná na celé území státu. Státní televize k tomu začala vysílat záběry zabavených přístrojů a varovala, že jejich držení je trestným činem. Podle expertů jsou však tyto zásahy drahé a nedokážou pokrýt celé území.

Pro většinu Íránců tak zůstává internet i nadále silně omezený a experti upozorňují, že jeho státní kontrola bude v budoucnu pravděpodobně ještě přísnější. Zároveň se ale ukázalo, že ani extrémně centralizovaný systém, budovaný celé roky, už nedokáže zajistit absolutní ticho.