Hluboko pod mrazivým povrchem Špicberk se ukrývá poklad, který jednou může znamenat naději pro budoucnost lidstva. Nejsou zde uloženy žádné peníze, drahé kovy ani barely s ropou. Pokladem jsou semena rostlin, která zde v poklidu dřímají a čekají na příležitost vyklíčit. Pokud se tak stane, bude to v těch nejhorších časech. Bezpečí v ledu však neplatí pro všechna semena uložená v sesterských bankách. Ta na Ukrajině jsou nyní dokonce v přímém ohrožení.

Genetický kód až dvou tisíc rostlinných druhů, jejichž semena jsou uložena v ukrajinském Charkově, je ohrožený bombardováním ruskými silami. Ty již měly poničit výzkumné zařízení nedaleko banky, což uvedla organizace Crop Trust zřízená OSN, která provozuje instituce schraňující semena po celém světě. Charkovská banka semen je desátým největším zařízením svého druhu na světě a jsou v ní uložena vzácná semena, přičemž pouze čtyři procenta z nich mají v některé z jiných bank svou zálohu.

Nenahraditelná ztráta

Poškození banky by tak mohlo mít nedozírné následky, jak agentuře Reuters potvrdil Stefan Schmitz, který organizaci Crop Trust vede. „Úložiště semen jsou pro lidstvo jakousi životní pojistkou. Poskytují suroviny pro šlechtění nových odrůd rostlin odolných vůči suchu, novým škůdcům, novým chorobám a vyšším teplotám. Pokud by byla ukrajinská banka semen zničena, byla by to tragická ztráta,“ uvedl Schmitz.

Jak důležité je zálohovat osiva uložená v jednotlivých bankách, ukázala zkušenost z roku 2015, kdy byla z banky semen v Sýrii odeslána semena do zmíněná globální banky semen na Špicberkách. Jednalo se o vzorky pšenice, ječmene a trav z oblasti úrodného půlměsíce vhodných k pěstování v suchých místech. Některé z nich byly nejstaršími odrůdami na světě. Pokud by nebyly zálohovány, byly by tyto plodiny zcela ztraceny, jelikož byla banka v Aleppu během syrské války zničena.

Proto i na Ukrajinu zamířily finanční prostředky určené k tomu, aby se duplikáty semen taktéž dostaly taktéž na norské Špicberky. Problém ovšem spočívá v rychlosti, s jakou jsou vědci schopni vytvořit dostatečné množství duplikátů. Podle Schmitze lze za ideálních podmínek ročně duplikovat přibližně jen deset procent semen uložených v Charkově.

Semena je potřeba zasadit, plodiny z nich vypěstovat a ve správný je čas sklidit. V úvahu proto připadá také možnost zaslat na Špicberky originály semen. To je však v současné době až příliš riskantní, protože mnoho z ukrajinských semen je velmi unikátních. I vzhledem k historii zemědělství na Ukrajině, které má své kořeny již v prehistorických dobách.

Třináct tisíc let v ledu

Cesta na Špicberky je trnitá a vede přes válečnou oblast daleko na sever. Banka je umístěná přibližně tisíc kilometrů od severního pólu. Jenže právě odlehlost je jedním z důvodů, proč jsou semena z celého světa uložena zde.

Jedná se o demilitarizované území, na kterém vládne permafrost, tedy trvale zmrzlá půda. Díky tomu v jeskynním trezoru panují nízké teploty pod bodem mrazu, které by měly udržet semena zakonzervovaná i v případě extrémního globálního ohřívání či selhání chladících systémů.

Celkem se zde nachází na jeden milion semen potravinářských plodin z celého světa, ve kterých je koncentrováno třináct tisíc let zemědělské kultury lidstva. Ne nadarmo se mu přezdívá Trezor soudného dne, jelikož právě zde, v ledové pustině, se ukrývá naděje v případě globální apokalypsy.

Do samotného trezoru se vstupuje skrze velký betonový blok vklíněný do skály. V jeho blízkosti se nachází pouze podobné úložiště s názvem Artic World Archive, ve kterém jsou uložena významná světová data. Po sestoupení do trezoru narazí návštěvník na tři místnosti, naplněná je prozatím pouze jedna z nich.

Zde jsou semena uchovávána ve stříbrných sáčcích, zkumavkách a krabičkách, které jsou úhledně vyskládány v jednotlivých regálech. Momentálně je tržní hodnota tohoto pokladu minimální, přesto mohou nastat časy, kdy se bude za tato semena platit zlatem. Zemědělství si totiž prošlo radikální proměnou a dnes je biologická rozmanitost druhů natolik chudá, že přibližně jen 30 plodin zajišťuje 95 procent potravinové energetické potřeby lidstva.

Za posledních sto let jsme přestali pěstovat desítky procent odrůd ovoce, zeleniny, rýže, obilí a dalších plodin. Avšak právě monokulturní povaha dnešního zemědělství způsobuje vyšší citlivost druhů, na kterých jsme se stali závislými.

Semena uložená ve špicberské hoře jsou sbírkou odrůd, jejichž chuť či vzhled dnešní generace již vůbec nezná. Nebýt banky, byly by některé z nich zcela ztraceny. A přitom právě DNA těchto odrůd by jednoho dne mohlo posloužit k vyšlechtění nových kmenů schopných odolat výzvám, které přijdou, ať už se jedná o choroby, škůdce či klimatické změny. Proto je důležité fungování podobných bank zachovat. Coby naději a pojistku pro příští generace.

S přispěním ČTK.