Pavel Vachek býval přesvědčen, že jen on ví, co je pro jeho firmu nejlepší. Není to přitom nic ojedinělého, stejný pocit mají i další zakladatelé. Postupně si ale uvědomil, že je důležité oprostit se od svého vlastního ega a zamyslet se, zda by pro řízení nebyl někdo lepší než on sám. Startup Dotidot s klienty v nejrůznějších koutech světa tak má novou šéfku Petru Pacákovou. A Vachek se podle svých slov učí nekecat jí do práce.

Startup Dotidot zakládal Pavel Vachek společně s Ondřejem Bartasem v roce 2015 ještě pod názvem PPC Bee. Začátkem loňska firma získala také investici od Reflex Capital a dnes poskytuje řešení pro automatizaci digitálního marketingu značkám ve více než padesáti zemích světa, mezi něž patří například Alza, Mall, Heureka, Acomware, Publicis Media, Groupon či Trenýrkárna.cz.

Své hospodářské výsledky startup nekomentuje, ale letos jím prý v rámci investic do reklamy proteče 1,5 miliardy korun. S rostoucími tržbami na mezinárodní úrovni si pak v Dotidotu uvědomili, že nastala potřeba interních změn v řízení. „Nechtěl jsem být brzdou své firmy. Kdybych nedokázal delegovat práci, všechno bych věděl nejlíp a nechápal bych, že i někdo jiný může udělat nejlepší rozhodnutí, táhl bych firmu dolů,“ vypráví svůj příběh Vachek.

Osmatřicetiletý podnikatel má přitom v byznysu dlouhodobé zkušenosti. Ještě během studia vysoké školy v roce 2009 založil agenturu Blueberry jako své první podnikání, do kterého vkládal podle svých slov sto pět procent (v roce 2019 ji koupila česká vývojářská skupina Bootiq). „Firma tehdy byla na první místě. Po založení Dotidotu jsem věděl, že jej dokážu nastartovat svým ‚drivem‘, chutí a touhou ještě něco dalšího dokázat,“ popisuje Vachek.

Zároveň si však uvědomoval, že má kolem sebe lidi, kteří jsou mladší a mají drive ještě větší než on sám ve své první firmě. „Téměř před dvěma roky tak přišla první myšlenka, že možná nastal správný čas na změnu. Dotidotu tehdy bylo šest lest. Musel jsem se ujistit, že moje vlastní ego, i když to bolelo, nebude firmu blokovat,“ říká Vachek.

Jak přiznává, byl to postupný proces uvědomění. Vzdělával se, přemýšlel a potkával se s dalšími zakladateli, kteří již svou firmu předali do rukou jiných. „Došlo mi, že to nejlepší pro budoucnost firmy nejsem já. Že potřebuji někoho, kdo dokáže udělat taková rozhodnutí, která bych já nezvládl. Vyřešit problém způsobem, který by mě nenapadl. Někoho, kdo je tvrdší, má tah na branku a vize,“ přibližuje s tím, že i po odchodu z funkce ředitele zůstává většinovým vlastníkem s podílem 58,2 procenta.

Dalších 19,4 procenta patří druhému zakladateli Ondřeji Bartasovi, 10 procent má firma rozdělených v rámci takzvaného poolu pro klíčové zaměstnance a zbylých 12,4 procenta drží investor Reflex Capital, který také nabídl podporu v přípravě předávání vedení.

Foto: Dotidot

Petra Pacáková, nová šéfka startupu Dotidot

„Každý founder má své silné a slabé stránky. Schopnost přiznat si, že někdo jiný může roli ředitele vykonávat lépe, je rozhodně silná stránka a je spíše výjimečná. Pojí se totiž s rizikem, že někdo jiný mou firmu ‚zničí‘,“ komentuje pro CzechCrunch Ondřej Fryc, zakladatel Reflex Capital a dodává: „V takových situacích asi nic neradíme, protože rady či spíše externí tlak zpravidla nefungují. Sdílíme zkušenosti z jiných firem, pomáháme nastolovat správné otázky.“

Při hledání náhrady původního šéfa Dotidotu padlo rozhodnutí, že by měl pocházet zevnitř firmy. Vachek se při tom odvolává na data, která podle něj ukazují, že externí nábor do vedoucích pozic má vyšší míru neúspěšnosti. Zároveň zdůrazňuje, že interní kandidáti prokázali své schopnosti, měli klíčový podíl na úspěchu, a tak by byla škoda nevyužít jejich potenciál a nenabídnout jim další výzvy.

Volba padla na Petru Pacákovou, jež v posledních letech v Dotidotu vedla marketingový a obchodní tým coby šéfka růstu (Chief Growth Officer). Ke změně vedení došlo během října, kdy se krok oznamoval na celofiremním meetingu společně s dalšími obměnami, kdy například zasedl nový šéf produktu Šimon Jůn a ředitelem obchodníků se stal Petre Usurelu.

Před samotnou komunikací změn proběhly během předchozích tří měsíců „námluvy“ a přípravné fáze pro nové vedení, aby se na jednom interním meetingu mohlo oznámit co nejvíc změn najednou. „Z našich zkušeností se neosvědčilo změny dávkovat,“ doplňuje Vachek, jenž se nyní ve firmě dál angažuje, ale takovým způsobem, aby ji to nebrzdilo a pomáhalo jí to.

„Předat někomu ředitelskou pozici a zároveň mu do toho mluvit, to by nebylo žádné předání. Nesloužilo by to svému účelu. Dal jsem firmu do rukou někomu, o kom vím, že bude lepší,“ komentuje Vachek s tím, že Pacáková je ve firmě čtyři roky a na vizi i směřování jsou dobře sladěni. „Petra se mnou občas konzultuje nějaké kroky, ale rozhodnutí jsou všechna na ní. Nebudu lhát, je náročné do toho nekecat, ale držím se a učím se,“ usmívá se bývalý šéf firmy.

Při otázce, zda si při zpětném pohledu nemyslí, že se měl své ředitelské pozice vzdát dřív, Vachek říká, že správné načasování je pro takovou změnu naprosto klíčové: „Udělat to dříve nebo celý proces urychlit? Nemuselo by to mít šťastný konec. Pokud by to bylo později, mohl bych firmu brzdit. Celý proces se plánoval přes rok, věnovali jsme tomu hodně času, proto bylo to načasování správné.“

A má také rady pro ostatní zakladatele. „Velkou část udělá sebepoznávání. Ale to opravdové. Znát opravdu sám sebe, své silné i slabé stránky. Znát své motivace, proč dělám to, co dělám. Myslím, že velké ego – a pozor, je rozdíl mezi velkým a silným egem – je hybatelem úspěchu, pomáhá posouvat hranice. Ale zároveň v určitou chvíli může být i nepřítelem,“ uzavírá Vachek.