Páteční večer trávím poněkud netradičně. Sedím v obýváku, bosou nohu pokládám na bílou čtvrtku papíru a mířím na ni telefonem, zatímco mi aplikace krok za krokem ukazuje, co dělat. V hledáčku se objeví rámeček, do kterého musím čtvrtku přesně umístit. Když zezelená, mám hotovo.

Nevzniká však zvláštní fotka, ale soubor digitálních údajů o velikosti a tvaru mých chodidel, který putuje ke zkušenému ševci Michalu Pavlasovi. Ten se obuvnictví věnuje už víc než třicet let a na rozdíl od mnoha jiných mistrů oboru se nebrání moderním technologiím. Denně používá například software pro konstrukci obuvi či řezač, který mu vyřezává jednotlivé části bot přesně podle potřeby jeho klientů. „Všechno jsou to inovace, které mi umožňují dokončit práci přesněji a rychleji,“ vysvětluje.

Právě díky kombinaci tradičního ševcovského řemesla a technologií vznikla firma Shooax, startup, který si klade za cíl nabídnout lidem po celém světě boty šité přesně na míru jejich nohou. „Vytvořili jsme unikátní systém, díky němuž si může ručně šité boty na míru objednat kdokoliv a odkudkoliv. Jeho základem je mobilní aplikace a 3D tisk,“ líčí zjednodušeně zakladatel společnosti Jaroslav Palát.

Celý proces výroby boty začíná u zákazníka doma. Stejně jako já si stáhne aplikaci, položí nohu na bílý papír a pomocí mobilu ji nasnímá z různých úhlů. Software přitom nevyžaduje žádné dodatečné vybavení ani asistenci někoho jiného, vše zvládne jediný člověk, a to za pár minut. „Přesnost údajů z aplikace je pro naše účely dostatečná. Nepotřebujeme pracovat s přesností tisícin milimetrů, plus mínus milimetr tam nehraje žádnou zásadní roli,“ vysvětluje. Data z ní se zpracují a automaticky vytvoří individuální kopyto, formu, na které později švec ručně ušije konkrétní botu. To se vytiskne na 3D tiskárně z recyklovatelného materiálu.

Zhruba týden po odeslání měření mi dorazí látkové zkušební papuče. Uvnitř mají vložky ve špičce i v patě, právě tam, kde je bota obvykle pevnější, aby lépe držela tvar a chránila nohu. Úkolem této „zkušební verze“ je ověřit, že rozměry odpovídají skutečnosti a že bota sedí tak, jak má.

Pokud by tomu tak nebylo, zákazník může jednoduše naskenovat QR kód přiložený v balíčku. Ten ho přesměruje do aplikace, prostřednictvím které si znovu může nasnímat chodidla a odeslat výrobci aktualizovaná data. Na jejich základu pak švec vyrobí další zkušební pár. To ale není můj případ. Bota mi padne hned napoprvé.

Do dvou týdnů mám na míru šité boty z robustní buvolí kůže. Jejich design je na první pohled nenápadný, mají minimalistický střih s kulatou špičkou a kontrastním béžovým prošitím.

„Jako autor návrhu i konstrukce mohu říct, že střih boty je záměrně jednoduchý. Chceme, aby ji po krátkém zaškolení zvládl vyrobit i člověk bez větších zkušeností. Při expanzi do zahraničí plánujeme zapojit místní výrobce, abychom snížili ekologickou stopu spojenou s dopravou,“ vysvětluje Pavlas. „Zároveň chceme dát příležitost lidem, kteří to na pracovním trhu nemají snadné, například začínajícím ševcům nebo matkám na mateřské. Právě oni by měli být schopni tento střih kvalitně zpracovat,“ dodává.

Co se týče materiálů, Shooax klade důraz na pohodlí a přirozený pohyb. „Používáme měkké a pružné materiály, které nohu nijak neomezují, jak v ohybu, tak v šířce. Nakonec jsme zvolili přírodní buvolí kůži. Zpracovává ji český partner a má krásnou, typicky hrubší strukturu líce. To se hodí k našemu záměru, vytvořit botu pro volný čas, ne formální model na pracovní schůzky,“ dodává Palát.

Bota je skutečně pohodlná, působí odolně a při správné péči, tedy pravidelném krémování, impregnaci a údržbě svršku, má podle ševce Pavlase vydržet dlouhé roky. Napomoci tomu má hlavně minimalistická konstrukce s minimem švů. „Máme za sebou fázi tříletého testování a zatím jsme neobjevili žádné vážné problémy. V ojedinělých případech se může uvolnit špička nebo pata, což však lze snadno opravit,“ tvrdí.

Nejsme jako Vasky

Za vznikem Shooaxu stojí osobní zkušenost samotného zakladatele Paláta, který je mimo jiné dnes již bývalým spolumajitelem známé slavičínské firmy Prabos, zaměřující se na odolnou outdoorovou obuv. „To je pro mě už uzavřená kapitola, dnes se plně soustředím na Shooax,“ vysvětluje.

Paláta trápil problém, který si podle něj mnoho lidí odmítá připustit. Jedna jeho noha je výrazně větší než druhá. „Celý život jsem nosil buď jednu botu velkou, nebo jednu botu menší. Anebo jsem to řešil tak, že jsem si kupoval dva páry bot a jeden půl pár jsem prostě vyhodil, když jsem chtěl mít opravdu komfort,“ vypráví.

Ukázalo se, že takových lidí je mnohem více, než by se mohlo zdát. „Z vlastní zkušenosti mohu říct, že tyto rozdíly pozoruji asi v 70 procentech případů,“ vysvětluje Pavlas, který má mimo jiné také letité zkušenosti s výrobou ortopedické obuvi, tedy speciálních bot navržených tak, aby podpíraly nohu, korigovaly její tvar a zmírňovaly bolesti při chůzi.

Zakázková obuv na míru s těmito rozdíly mezi chodidly počítá. Pokud je tedy zákazník ochotný investovat zhruba sedm tisíc korun, získá skutečně kvalitní a individuálně přizpůsobený pár bot. „Máme jeden problém, že nás všichni srovnávají s Vasky. Nejsme ani jako oni, ani jako jiná česká firma. Nikdo z nich nepodniká kroky jako my. Oni skládají botu jako Lego ze standardních součástí, my děláme každou botu unikátní pro konkrétní chodidlo,“ zdůrazňuje Pavlas.

Dekáda výzev

Jedním z největších technologických oříšků bylo vytvoření 3D kopyta, na němž boty vznikají. Firma začínala s představou, že zákazníkovi pošle krabici s fotoaparátem. „To fungovalo, ale bylo to krajně nepohodlné a drahé,“ vzpomíná Palát. Pak přešli na moderní řešení v podobě mobilní aplikace vyvinuté ve spolupráci s Institutem biomechaniky ve Valencii.

Dalším problémem byla cena 3D tisku. „Kdybychom používali klasické jednorázové materiály, cena kopyta by byla někde v rozmezí 700 až 800 korun, což jsou v každém případě vyhozené peníze a ještě bychom tím vytvářeli odpad,“ říká Palát. Řešením byl vlastní vývoj recyklovatelného materiálu. Ten však běžné 3D tiskárny neumí zpracovat.

„Začínali jsme u 3D tiskárny z Prusa Research, ale když jsme jednoznačně usoudili, že chceme modely nohou recyklovat, museli jsme hledat jiné řešení. Přišli jsme tedy s vlastní tiskárnou, do jejíhož zásobníků lze naházet rozemletý recyklát, ten se roztaví, a pak z něj jde vyrobit další kopyto,“ vysvětluje šéf firmy. „K tomuhle řešení jsme nikoho nezvali, zejména proto, že si chráníme naše know-how,“ dodává Palát s tím, že současná tiskárna zvládne vytisknout pár chodidel za dvě hodiny.

Klíčovým momentem byla i transformace 3D modelu chodidla do tisknutelné podoby. To se Shooaxu povedlo díky spolupráci s první lékařskou fakultou Univerzity Karlovy. „Mají šikovný IT tým, v němž nejsou pouze ajťáci, ale i lékaři. Pomohlo nám, že si dokázali chodidlo představit, rozumět jeho anatomii,“ říká Palát. Ve spolupráci se školou tak vznikl algoritmus, který dokáže během zhruba desetin vteřin transformovat nasnímaná data do podoby připravené k výrobě.

I vývoj samotné aplikace byl výzvou. Firma nejprve zakoupila licenci základního řešení od Ústavu biomechaniky ve Valencii, její systém si pak nechala přizpůsobit na míru. „Upravit aplikaci, aby sloužila našim potřebám, stálo řádově 2 miliony korun a zapojení několika externích vývojářů,“ přiznává Palát. Výhodou řešení španělského výzkumného centra bylo to, že šlo o uživatelsky nejjednodušší systém na trhu. „Všechny ostatní systémy, které umí snímat námi vyžadovaná data, potřebují u jejich získávání asistenci. Zjednodušeně řečeno, pokud není zákazník hadí žena, nedokáže si sám obkroužit nohu tak, jak je potřeba. Naše aplikace mu to umožňuje,“ říká.

Vlastní ševci po celém světě

Shooax má ambiciózní vizi, jak změnit způsob výroby obuvi po celém světě. „Nemám rád globální přístup ve smyslu toho, že výrobce něco vyrobí, pak to veze přes půl světa, pak toho vyrobí třikrát víc, než je potřeba a odveze to někam do země třetího světa, kde to zlikviduje na skládce. Chceme přírodu šetřit,“ říká Palát. I proto místo toho plánuje takzvanou atomizovanou výrobu. Zákazník si kdekoliv na světě změří nohy pomocí aplikace, data se následně zpracují v Česku a potom pošlou ševci v jeho zemi či dokonce regionu. Ten si vytiskne kopyto, dostane nařezaný svršek a ušije botu, kterou předá přímo zákazníkovi.

„Zákazník vždycky bude vědět, který švec mu botu ušil. Náš cíl je, když to bude zákazník v Německu, tak mít spolupracovníka v Německu, ševce, kterého to naučíme. V Americe, v Japonsku… Ta bota má dost velkou marži na to, aby uživila i relativně vysoké platy v západní Evropě,“ vysvětluje Palát.

Pro realizaci vize vybudoval Michal Pavlas v rekonstruované stodole školicí středisko s certifikovaným pracovištěm. „Jsme schopni naučit lidi, jak se naše boty šijí,“ říká s tím, že investice do vybavení dílny není nijak závratná.

Firma podle něj navíc nechce po spolupracovnících, aby investovali do vybavení. „Tiskárnu jim zapůjčíme. Je to naše starost, abychom mu dokázali sehnat tolik zakázek, že se nám zápůjčka vyplatí a vrátí. Není to o tom, že si založíme projekt, řekneme ševci, aby nám zaplatil za stroj, a tvrdili, že mu dodáme nějakou práci a nějak to dopadne,“ zdůrazňuje Palát. „Myslím si, že je pro pracovníka už tak celkem výzva nebát se vzdát třeba stávající práce, aby trávil čtyři měsíce školením, jak šít boty pro Shooax,“ dodává.

Budoucnost jsou sneakers

Firma navíc neplánuje zůstat u jednoho modelu. „Vyvíjíme i další druhy obuvi na míru. A chceme se nyní soustředit i na klasické tenisky,“ říká Pavlas s tím, že nyní pracují na sneakersové verzi s 3D tisknutou podrážkou. „Narážíme teď na nové výzvy. Myslím si ale, že už jsme blízko řešení,“ prozrazuje. Nová podešev by měla být vytisknuta za dvě hodiny a otevřít prostor pro větší designovou variabilitu, včetně barevných variant.

Společnost zatím necílí na stovky tisíc párů ročně. „Když budeme dělat tisíce, desítky tisíc párů ročně, tak je to skvělý byznys, který může růst. Nedáváme si ambice zahltit tím svět. To ani nejde. Každý nemá tu potřebu mít botu na míru, nebo si to nemůže dovolit, nebo tomu nevěří,“ říká majitel firmy.

Přesto věří, že své produkty dostane do světa. „Česko je pro nás jenom zkušební trh. My jsme si jenom chtěli ověřit, že to technologicky zvládneme, že to zvládneme organizačně. Ale upřímně cílíme na celý svět, protože tak, jak ta bota je koncipovaná, není důvod prodávat jenom v Česku.“

Pro realizaci této vize teď Shooax hledá člověka, který by boty uměl prodávat a věřil by produktu natolik, že by do toho šel naplno. „Ve vedení firmy jsme zatím tři, já, Michal Pavlas a Dušan Malý, který má na starost finanční zdraví firmy. Pozice čtvrtého do party nám pořád chybí. Máme dobrý produkt, zvládnutou technologii, ale upřímně, marketing bychom rádi popohnali,“ přiznává Palát.