Bourat, či nebourat? Výstava pražské Kunsthalle ukazuje v parčíku miniatury brutalistních budov

Sedm brutalistních staveb stojí nově na pražské Malostranské. Sochař Krištof Kintera tu vystavil existující domy, ty zbořené i nikdy nerealizované.

Eliška NováEliška Nová

hotel-praha

Foto: Kunsthalle

Takhle vypadal dnes již neexistující Hotel Praha v Dejvicích

Pokud jde o expozice, nová galerie Kunsthalle Praha nezná hranic. Naproti svému sídlu na Malostranské, v parčíku přes ulici a jen kousek od Starých zámeckých schodů, včera uskutečnila vernisáž malinkatých staveb. Jde o miniatury brutalistních domů, které stojí v hlavním městě, i těch, které dávno vzal čas.

Sedm pražských budov vytvořil sochař Krištof Kintera z betonu a jsou osvětlené. Dohromady mají utvářet tradiční urbanistický celek. Kromě existujících a zbořených staveb jsou tu například i ty utopické, nikdy nerealizované. Projekt se jmenuje Sochy domů. Objekty jsou postavené u původního centrálního prvku parku, kterým je socha dívky s holubicí od Václava Šimka z roku 1958.

„Projekt přirozeně navazuje na naši multimediální výstavu Kinetismus: 100 let elektřiny v umění. Je svým způsobem jejím specifickým pokračováním ve veřejném prostoru. Proto ona výrazná práce s nočním osvětlením jednotlivých soch-budov, proto onen pohled na stigmatizované období našich architektonických dějin,“ popisuje mluvčí Kunsthalle Ondřej Čížek.

komercni-banka-na-smichove

Foto: Kunsthalle

Model Komerční banky na Smíchově

Mezi sedmičkou staveb jsou Emauzy – dostavované po druhé světové válce, budova Komerční banky na pražském Smíchově, Žižkovský televizní vysílač, Ústřední telekomunikační budova rovněž ze Žižkova a obchodní dům Kotva v Praze 1. Zástupcem staveb, které byly postaveny, ale už neexistují, je Hotel Praha, který byl v Dejvicích až do roku 2014. Dílem nerealizovaným, které zůstalo na papíře, je Město nad městem v Košířích od Karla Pragera.

„Demoliční, poruchové prvky, které některé z budov nesou, jako jizvy a drobná i větší zranění, reflektují pohnutou historii budov i kontroverzi, s jakou je široká veřejnost vnímala a stále vnímat může. Je paradoxem, že například Žižkovský televizní vysílač architekta Václava Aulického, jeden z vrcholných příkladů nadčasové hi-tech architektury, před několika lety zařadila americká CNN mezi nejošklivější stavby světa,“ komentuje Čížek.

Kunsthalle k tomu na svých stránkách dodává, že komunistická vláda v letech 1948 až 1989 způsobila v Československu na jedné straně kulturní zpomalení, zároveň tu ale vznikaly architektonické realizace mezinárodního významu. Česká společnost si k nim hledá cestu obtížně. I proto došlo například k demolici Hotelu Praha a počítá se také s likvidací žižkovské Ústřední telekomunikační budovy v Olšanské ulici.

„Různá měřítka, dramatické osvětlení i rozbourané části připomínají kolísavou popularitu těchto budov, avšak utopické město Krištofa Kintery je především jasnou ukázkou silné architektury v nesvobodných časech,“ popisuje anotace k výstavě.

kostel-emauzy

Foto: Kunsthalle

Emauzský klášter, zvaný též klášter Na Slovanech

Kintera na začátku vytipoval asi třicet domů. Nakonec jich zvolil sedm, přičemž roli hraje i to, že vybrané stavby jsou dílem různých autorů. Pouze Prager je zastoupen dvakrát, a to v případě Komerční banky a nepostaveného Města nad městem.

„Chtěl jsem, aby sochy dohromady vytvořily jakýsi soci-urbanistický systém, kde každá budova má svou jedinečnou společenskou funkci. Například, má-li to být hotel, tak vybíráme z omezeného počtu hotelů. Hotel Praha byl jasná volba, protože reprezentuje to, co už zkrátka fatálně zmizelo a otevírá onu poměrně horkou otázku: bourat, či nebourat?,“ popisuje Kintera v připravované knize, kterou Kunsthalle chystá v produkci s nakladatelstvím BigBoss.

Právě BigBoss je nakladatelství, které zakládal rapper a milovník brutalismu Vladimír 518 a které loni vydalo dvousvazkové dílo Architektura 58-89 o stavbách i architektech z nesnadné doby.