Na tkacím stroji ještě tato látka vypadá celkem obyčejně, jen má hodně nezvyklou barvu klasického žlutého zvýrazňovače. Povrch je běžný, vzory stroj bez problémů vytváří, šít z ní jde stejně jako z klasické látky. Přesto právě vzniká materiál, který vůbec obvyklý není. Stroj pracuje na tkanině s reflexními a luminiscenčními nitěmi. To znamená, že ji pak lze vzít a ušít z ní bundu, která odráží světlo a působí, jako by zářila.

Má vlastnosti třeba jako bezpečnostní vesta, ale víc možností. „Běžně se nejprve připraví podkladová textilie a na tu se nalepí, navaří nebo se k ní přišijí bezpečnostní prvky. My je umíme vetkat přímo do základní vrstvy,“ popisuje Brigita Kolčavová Sirková, vedoucí katedry technologií a struktur Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci (TUL), kde látku vytvořili.

Takto vzniklé reflexní prvky mají vyšší životnost – stejnou jako celý oděv –, neseperou se, neloupají se a neodpadnou. A jde s nimi snadno vytvořit libovolný vzor. K tkaní látky se používají luminiscenční nebo retroreflexní nitě s mikroperlemi na povrchu. Prvně jmenované dokážou zářit, ty druhé s mikroperlemi pak odrážet světlo.

Způsob, jak to všechno udělat, vyvíjela univerzita zhruba pět let. Je to jedna ze zajímavých oblastí využití takzvaných 3D textilií, na kterých tu pracují. Další jsou například 3D tkané výztuže pro neprůstřelné vesty, kde kombinují tkané struktury se speciálními, vysoce pevnostními para-aramidovými vlákny neboli kevlarem. Nebo další 3D výztuže z čediče, skla, uhlíku či přírodních materiálů – jako jsou kopřiva a len – určené pro kompozity nebo i struktury pro medicínské aplikace.

Foto: TUL

Tkanina, která využívá luminiscenční a reflexní nitě

K posledně jmenovaným oblastem patří mimo jiné maloprůměrové cévy o průměru jeden až dva milimetry nebo šlachy. I na těch už odborníci v TUL pracují. Univerzita při tom kooperuje mimo jiné s lékaři i Ministerstvem zdravotnictví.

Tento nanovlákenný materiál podle předpokladů výrazně snižuje riziko krevních sraženin a komplikací po operacích srdce. Po několika měsících se, ve chvíli, kdy už tělo má vytvořenou vlastní náhradu, sám rozloží.

Výzkumníci univerzity si za posledních dvacet let připsali na 170 patentů. Přes všechny zajímavé technologie a odborníky se ale obecně jen málo výzkumů z univerzit dostává do firem. „Vědec většinou není tím, kdo by pracoval na byznys plánu, marketingové studii, průzkumu trhu nebo tržním potenciálu. Často také nemá čas scházet se s potenciálními partnery a zákazníky,“ vysvětluje Petr Lenfeld, zdejší prorektor pro vědu a výzkum.

Na TUL proto založili univerzitní společnost, jejímž úkolem je tuto bariéru probořit. Má na starost transfer technologií do světa praxe, a i když ji stoprocentně vlastní univerzita, proces by měla výrazně urychlit a zjednodušit. Jedná už o vytvoření několika spin-offů, tedy univerzitních společností, které by měly licenci k využití duševního vlastnictví univerzity a mohly s ním podnikat. Univerzita pak získá podíl na zisku nebo přímo na firmě.

Vzorem pro zřízení společnosti byla první vysokoškolská agentura tohoto typu na Univerzitě Karlově v Praze. Vyčleněná kancelář technologického transferu funguje od roku 2009 i při Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. V zahraničí existuje koncept dlouhodobě. Podobné společnosti mají například univerzity v Cambridge, Oxfordu či ETH v Cyruchu.