Byla tu šlechta, nacisté i dětská psychiatrie. Vila ukrytá v lesích nad Libercem čeká na své znovuzrození
Vila Heinricha Liebiega má pohnutou historii. Zchátralou stavbu koupil majitel řetězce Pytloun Hotels, který by jí rád vrátil původní tvář.
Na severu Čech lze narazit na spoustu nádherných budov s pohnutým osudem, kvůli kterému dnes stojí opuštěné a chátrající. Lesní vila Heinricha Liebiega ukrytá v kopcích nad Libercem je však v tomto kraji jedinečná. Objekt vybudovaný po vzoru francouzských zahradních zámků desítky let čeká na své znovuoživení, ke kterému má dnes blíže než kdy dřív. Plány s ním má Lukáš Pytloun, majitel jednoho z největších hotelových řetězců v Česku.
Lesní vila Heinricha Liebiega je tajemné místo, které dokáže okouzlit svou krásou, zároveň z něj však i trochu mrazí. Historie vily vybudované ve stylu „maison de plaisance“, tedy ve stylu francouzských zahradních zámků, je totiž opravdu bohatá.
Autorem návrhu dvoupodlažního objektu v secesním stylu se dvěma postranními pavilóny, mansardovou střechou a zvoničkou s cibulovou bání byl norimberský architekt Jakob Schmeissner. Ten s významnou rodinou libereckých textilních průmyslníků Liebiegů spolupracoval dlouhodobě. Autor objektů ovlivněných barokizující modernou pro ně stvořil například budovu restaurace v Lidových sadech a navrhl proslulé Liebiegovo městečko.
Zadavatelem výstavby Lesní vily byl Heinrich Liebieg, známý mecenáš, donátor a sběratel umění. Svou vilu fungující jako letní sídlo se rozhodl umístit do svahů vrchu Kovadlina a její hlavní prosklený vchod s předsazenou terasou a velkým schodištěm orientovat na západ, čelem k panoramatu města a Ještědskému hřbetu, který tehdy teprve čekal na Hubáčkův dar v podobě vysílače a hotelu.
Pozemek náležící k vile se rozprostírá na ploše 8 tisíc metrů čtverečních a ve své době jej tvořila rozsáhlá zahrada, zhotovená ve stylu anglického krajinářského parku. Zdobila ji tak jen drobná architektura a zídky.
Liebieg se dokončení vily v roce 1906 nedožil, ještě předtím ji však svěřil své sestře a ošetřovatelce s tím, že po jejich smrti má přejít do vlastnictví města a sloužit sociálním účelům. Město toto přání naplnilo v roce 1920, kdy zde zřídilo zotavovnu, se kterou přišly první stavební zásahy v podobě zasklení vyhlídkové terasy v druhém patře a úprav interiérů.
Dalších změn se objekt dočkal v roce 1938, kdy byl přeměněn na župní školicí středisko nacistické NSDAP. Některé vchody byly zazděny a k vile přibyly hospodářské budovy spolu s domem, ve kterém se nacházely byty pro pomocný personál a garáž. Vše v klasicistním stylu s reprezentativní bránou.
Nový život pro vilu
Po druhé světové válce objekt opět získalo město, které se zde rozhodlo zřídit plicní sanatorium pojmenované po básníku Jiřím Wolkerovi. Z této doby jsou dodnes na některých zdech interiéru patrné tapety s motivem plic. Sanatorium se později změnilo na oddělení dětské psychiatrie, která zde fungovala až do roku 1993.
Objekt se následně dostal do rukou soukromníků a od té doby chátrá. Život se sem vrátil jen v momentě, kdy si jej coby kulisy pro snímek Krev zmizelého v roce 2005 vybrali filmaři. Až do roku 2021 se zdála situace bezvýchodná. Následně se však vlastník dostal do likvidace a zámeček začal být přes konkurzního správce ke koupi.
Za cenu necelých 30 milionů korun jej tehdy zakoupil Lukáš Pytloun, provozovatel sítě hotelů Pytloun Hotels. „Vily mi bylo líto. Navíc mi to přišlo jako výborná investice. Přesný záměr jsem v té době v hlavě ještě neměl, variant bylo na stole víc, proto jsem nikdy ani žádnou neříkal, protože jsem se k ní nechtěl zavázat,“ vysvětluje pro CzechCrunch.
Jak sám říká, v současnosti má pro vilu nakreslený projekt, nechal si udělat několik architektonických návrhů a už jen čeká, zda vše posvětí úřady. Na co přesně plánuje vilu proměnit, ale stále prozrazovat nechce. Rád by jí však vrátil její původní charakter.
„Zepředu nedozná příliš velkých změn. Vzadu dům už nese nějaké stopy přestavby z 30. a 60. let, kdy dostal takový přílepek, který tam nechci. Takže se budeme vracet do původní podoby letního sídla pana Liebiega,“ dodává Lukáš Pytloun s tím, že realizace záměru bude stát desítky milionů korun.
Lukáš Pytloun, majitele řetězce Pytloun Hotels
Kdy přesně k tomu dojde, Pytloun momentálně netuší. Podle svých slov čeká, až bude hodnota peněz o něco nižší. „Podle současného vývoje očekávám, že sazby budou vysoko ještě minimálně dva roky,“ dodává.
Proto je stále otevřený ještě jedné variantě. Vilu inzeruje za 40 milionů korun. Pokud by se našel kupec, který by měl o ni za tuto cenu zájem, byl by ji prý ochoten prodat. Jak ovšem dodává, je to spíš nepravděpodobné, a navíc by přišel o místo, jaké už v Liberci pravděpodobně nikdy nenajde.
Vila je nyní zavřená, některé vstupy preventivně zazděné či zabedněné dřevěnými deskami. Na vše navíc dohlíží bezpečnostní agentura, protože v minulosti se do budovy několikrát dostali nezvaní hosté. Běžná veřejnost tak nemá v současnosti možnost se do objektu podívat. Výjimkou jsou jen občasné kulturní akce, které jsou sporadicky ve vyklizených a potemnělých interiérech vily pořádány.
Nepřehlédněte:
