Byt jako umění. Soukromá rezidence české kurátorky je také jevištěm a galerií
Byt Terezy Porybné se pohybuje na hranici soukromého a veřejného prostoru. Slouží jako místo k životu, ale pořádají se tu i výstavy a různé akce.
Baví vás CzechCrunch?
Vídejte ho na Googlu častěji.
Byt většinou představuje ryze soukromé hnízdo, do kterého majitelé pouští jen ty nejbližší. Zrekonstruovaná rezidence v Praze 7 ovšem ukazuje, že stěny bytu mohou sloužit i jako veřejné kulisy. Majitelka nemovitosti a někdejší ředitelka Českého centra v Londýně vytvořila ve spolupráci s architekty ze studia Objektor místo, kde se vzájemně prolínají hranice soukromého a veřejného prostoru.
„Celý život mě zajímá propojování lidí a zkoumání prostupnosti různých hranic – mezilidských, kulturních, žánrových, druhových. Baví mě hrát si na pomezí,“ vysvětluje kreativní producentka, vizuální antropoložka a kurátorka Tereza Porybná, která se rozhodla ze svého bytu vytvořit otevřený prostor, který vítá návštěvníky s otevřenou náručí a zároveň uchovává některá tajemství.
Porybná tuto koncepci přirovnává k divadelní scéně či galerii, kdy se jeden a ten samý prostor neustále dynamicky proměňuje. Přestože zpočátku hledala inspiraci u velkých architektů jako Luis Barragán, Bijoy Jain či designérky Valentine Schlegel, byt si díky spolupráci s architekty ze studia Objektor začal nacházet svou ryze vlastní identitu.
„Do minimalistického základu jsme zasadili různé divnosti a zhmotněné dětské sny. Třeba domácí trůn, kuchyň, co vypadá jako jeskyně, nebo tajný vchod v knihovně. Měla jsem možnost do našeho eklektického hraní zapojit různé spolutvůrce, designéry, umělce a přátele a podílet se na jejich intervencích,“ říká Porybná.
Sama tak vybírala kameny pro mozaiku v terrazové podlaze, barevnou přízi do jacquardu či sklíčka do mozaiky, která barevně oživuje bílou koupelnu. Díky tomu mohla lépe pochopit jednotlivé procesy a řemesla a zná příběh, který za jednotlivostmi bytu stojí. A nyní ho může vyprávět i těm, s nimiž chce prostory sdílet. Byt se totiž stane místem, kam by měli přijíždět tvůrci z celého světa na rezidenční umělecké pobyty a sami by měli pomoci příběh bytu dále rozvíjet.
Ostatně s tímto účelem počítali i přímo architekti, kteří dostali zadaní přistoupit k návrhu jako k výtvarné instalaci, vytvářet v něm scény a zákoutí, které si lze vybírat podle nálady. Práce s prostorem o podlahové ploše okolo 200 metrů čtverečních tak hraničila s navrhováním výstavních opor, mezi kterými se odehrává nejen soukromý život Porybné.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs
„Statickým betonovým skeletem rytmizujeme vloženou obíhací dispozici s variabilními vstupy a překvapivými průhledy. Energie bytu se mění v denní době, některé atmosféry jsou prchavé, jiné jsou statické,“ přibližují svůj návrh architekti.
Celkově byl byt rozdělen na tři části, a to společenské prostory, rezidenční prostor s ateliérem a soukromou ložnici, které byla od společných místností přísně oddělena. Soukromá část nabízí také koupelnu a šatnu, ze které vede tajný průchod do vstupní chodby.
Ostatní zóny se do sebe vzájemně vpíjí bez výrazněji stanovených hranic a předělů. Ty lze ovšem vytvořit prostřednictvím vertikálních posuvných prvků. S těmi pracuje také betonový bar, který je těžištěm společenského prostoru. Beton doplňuje jilmové a dubové dřevo a také již zmíněná terazzová kompozice.
Nepřehlédněte:
