Být krásná hlavně sama pro sebe. První česká vizážistka Lady Dermacol vracela ženám ztracené sebevědomí
Se značkou Dermacol učila Olga Knoblochová ženy z celého světa, jak být krásné a sebevědomé. Příběh českého make-upu začal snahou pomoci dívkám.
Vždy krásná, usměvavá a perfektně upravená, taková byla Olga Knoblochová, někdejší předsedkyně Unie kosmetiček a jedna ze zakladatelek společnosti Dermacol, která před několika dny zemřela ve věku 90 let. První česká vizážistka naučila ženy v někdejším Československu, že i ony mohou být krásné. Známá však byla i v zahraničí, kde jí nikdo neřekl jinak než Lady Dermacol. Znal ji i Hollywood, kterému učaroval právě stejnojmenný make-up. Příběh jedné z největších tuzemských kosmetických firem přitom začal snahou pomoci dívkám, jež trápila kožní onemocnění.
„Na dermatologickém kongresu v roce 1967 jsem předváděla, jak zakrýt vážný kožní problém. Mojí modelkou byla dvacetiletá studentka medicíny. Měla kožní onemocnění, velký oheň v obličeji, a nikdy předtím se bez něj neviděla v zrcadle. Když jsem jí ho překryla a podala jí zrcadlo, štěstím se rozplakala,“ vzpomínala nedávno zesnulá Olga Knoblochová na úplné začátky Dermacolu v druhé polovině 60. let.
Profesní příběh Knoblochové i samotného Dermacolu je úzce spjatý s pražským Ústavem lékařské kosmetiky, který Knoblochová pomáhala zakládat v roce 1958. Ve své době se jednalo o pracoviště unikátní na poměry celé Evropy. V socialistickém Československu, kde se ženy měly soustředit především na péči o domácnost a plnění norem, nikoliv na svou krásu, to platilo dvojnásob. Když ale podobný ústav mohla mít Moskva, tak proč ne i Praha?
Ve svatostánku krásy byly pacientkám k dispozici kosmetické procedury, byl zde dokonce i malý sál určený pro zákroky plastické chirurgie, kadeřnictví, masérny, pára pomáhající při hubnutí, tělocvična a míchaly se tu i masky přesně na míru jednotlivým zákaznicím. Ústav navštěvovaly především pacientky s kožními vadami, a to nejčastěji na obličeji, s nimiž si běžní lékaři nevěděli rady.
Jednalo se o pacientky s akné, jizvami, pigmentovými skvrnami či zmiňovaným ohněm. Ten lze dnes odstranit laserovým zákrokem, v 60. letech však nic podobného k dispozici nebylo a léčba neexistovala. S ohněm na tváři se v roce 1965 dostala do ústavu i pětiletá holčička, díky které vznikl nápad postižené místo alespoň překrýt.
Produkt, který k tomu měl být určený a na jehož vývoji se podílela i Knoblochová, musel působit neviditelným dojmem, být voděodolný, měl umožnit pokožce dýchat, nezatěžovat ji a být vhodný pro každodenní použití. Ústav se proto obrátil na experty na líčidla z filmových laboratoří na Barrandově a spolu s nimi se podařilo vyvinout výrobek, který dostal název Dermacol. Jednalo se o spojení slov kůže (derma) a barva (colour). Výsledek byl unikátní napříč celou Evropou a v Československu se stal synonymem pro make-up jako takový.