Za první republiky sem dodávala dlaždičky firma Rako. Dodnes jsou mimochodem vidět i v newyorském metru. Místo po schodech lze jet páternosterem. To vše a mnohem více znovu oživila rekonstrukce budovy bývalých Elektrických podniků na Bubenské ulici. Nyní tady sídlí především firmy spojené s reklamou či marketingem.

Byla postavená jako jedna z nejmodernějších administrativních budov v Evropě a svou velikostí měla ukázat i to, že také zaměstnanci ve veřejné správě mají nárok na kvalitní pracovní podmínky. A tak řidiči po práci mohli zaskočit do sauny nebo na bahenní lázeň. Kam? Do Elektrických podniků. Alespoň tak to v budově na pražské Vltavské chodilo podle architekta Marka Tichého. Jeho studio TaK stojí za proměnou paláce, do které se díky ní vrátil život.

Zmíněná sauna i bahenní lázně byly součástí budovy stejně jako otevřené terasy na střechách, které sloužily odpočinku i občerstvení. Sláva první republiky byla však dlouho pryč a obrovskou budovu poblíž magistrály bylo snadné přehlídnout. To se nyní změnilo. Už totiž nejde o chátrající prvorepublikový objekt, ale o místo, které znovu poskytuje prostor pro práci.

Už tu však nesídlí Elektrické podniky. Bubenskou 1 prodchla reklama, tudíž se asi brzy vžije název nový – Reklamní podniky. Největším nájemcem je společnost WPP, která sem nastěhovala dvanáctku svých agentur, jež se zabývají marketingem, reklamou a médii. Na nové adrese tak sídlí firmy jako Kantar, známá i pro své výzkumy veřejného mínění, reklamní agentura Ogilvy nebo digitální agentura H1.cz. V části budovy by měla sídlit i rozvážková firma Wolt.

Foto: WPP

Fasáda bývalých Elektrických podniků

„Hledali jsme prostor s nezaměnitelným geniem loci, který nám zároveň umožní moderní způsoby práce. Budova Elektrických podniků se silným příběhem byla jasnou volbou. Znamená pro nás mnohem více než jen sídlo pro naše agentury. Jsme hrdí, že jsme se mohli podílet na záchraně a revitalizaci této památkově chráněné budovy, která byla ve své době senzací a její věhlas byl bez nadsázky světový,“ uvedl manažer WPP pro Českou republiku David Lhota.

Funkcionalistická budova doznala sice velké obnovy, i tak je ale rekonstrukce považovaná za zdařilou, především pak respektující původní ráz. Získala letos cenu Stavba roku 2021, jejíž organizátorem je Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství. Na svém kontě má ale rovněž cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro pro příklady dobré praxe.

„Nároky na úpravu, vyplývající z technického stavu celé budovy, byly od počátku větší, než byli schopni snést památkáři na typově podobných stavbách. Jednání proto nebyla vždy snadná, ale nakonec se většina věcí povedla a domu to neublížilo, spíše naopak,“ vyprávěl pro WPP Tichý.

Architekti na projektu pracovali zhruba deset let a naráželi během ní na leccos. Nepříjemná překvapení podle Tichého vycházela především z historických reálií. Vzhledem k tomu, že se stavělo v době hospodářské krize, hodně se šetřilo. A také experimentovalo. „Zkoušely se materiály, které se ale po třiceti letech ukázaly jako nevhodné, protože ztrácejí svou pevnost. To mělo za následek, že se celá Bubenská trochu propadla do vltavského podloží. Prvního půl roku se tak naše práce věnovaly hlavně sanaci a zpevňování podloží, aby bylo vůbec možné s rekonstrukcí začít,“ líčí Tichý.

Zajímavý je i příběh fasády. Je tvořená šesti tisíci metry dlaždiček. Staré opadaly, nakonec se je ale podařilo nahradit, a to díky střepům a glazurám, podle kterých se udělaly přesné repliky. Architekti se přiblížili i tomu, jak byl dlaždičky původně rozložené, střídají se široké a úzké spáry. TaK oslovilo také společnost Rako, která dlaždičky vyráběla za první republiky.

„V Bubenské byly dlaždice dvojího typu, jednak podélné obdélníkové, pak čtvercové, které jsou použité v atriích. To jsou dlaždice typu Tunelia. Společnost Rako je tehdy vyvinula pro newyorské metro, takže kdybyste se dnes jeli podívat do Brooklynu, tak je tam ve stanicích ještě uvidíte. Tehdy jsme je exportovali do celého světa,“ říká Tichý. Dodavatelem pro současnou stavbu sice nakonec Rako není, keramika a její povrch ale byly vyrobeny na zakázku přesně podle původního vzoru.

Na klimatizaci se dodnes jezdí dívat stavaři

Vnitřní prostory navazují na tradici z první republiky – mělo by tedy jít o kvalitní pracovní prostředí. Ostatně trend, kdy se hledí na pohodlí zaměstnance, se podle Tichého dnes vrací. „Stírá se hranice mezi tím, kde začínají a kde končí. Zasedačka působí jako obývák, díky tomu budete podávat co nejlepší výkony. Bubenská toho byla manifestem,“ míní architekt. Zaměstnanci tak kromě svého pracovního stolu mohou trávit čas rovněž ve sdíleném coworkingovém prostoru, v mezaninu, na terase, v zasedačce či kantýně. V atriu nad hlavní recepcí je pak zavěšená umělecká instalace od firmy Preciosa Lighting, složená z 797 ručně foukaných skleněných koulí.

Z původního prostoru zůstaly dva páternostery, které se podařilo opravit, žulové schodiště, kovové zábradlí, kóje v přízemí nebo části původní vzduchotechniky Carrier. Ano, už za první republiky se budova mohla pyšnit sofistikovanými technologiemi, kromě zmíněné klimatizace to bylo rovněž teplovzdušné topení stejné značky. Podle Tichého se ostatně stává, že na řízenou ventilaci se sem chodí stavaři dívat a fotí si ji, aby zjistili, jakým způsobem to bylo řešené a instalované.

Za avantgardní budovou, která se pyšnila všemi technologickými vychytávkami, stáli Adolf Benš a Josef Kříž. Tehdy měla například také jednu z prvních velkokapacitních jídelen v americkém stylu nebo nákladní výtah s nosností patnáct tun na automobily. Ti, kdo by snad chtěli tesknit, že se na funkcionalistický skvost nepodívají, protože je v soukromých rukou, nemusí věšet hlavu. WPP chce v průběhu příštího roku uspořádat dny otevřených dveří, během kterých se sem bude moci podívat i široká veřejnost.