Bývalí techničtí ředitelé ze Socialbakers a Shipita založili úspěšnou agenturu. Teď s ní pomáhají smysluplným startupům

Peter BrejčákPeter Brejčák

00-cookielab-founders-zleva-radek-mika-martin-homolka-jakub-kohout-minStory

Foto: Cookielab

Zakladatelé Cookielab Radek Míka, Martin Homolka a Jakub Kohout

0Zobrazit komentáře

Působili jako techničtí ředitelé úspěšných startupů, před třemi lety rozběhli vlastní agenturu a teď chtějí dalším zakladatelům mladých firem pomoct s jedním z největších problémů – škálováním produktu, týmu a byznysu. Díky radám zkušenějších lidí tak mladí podnikatelé dokážou teoreticky ušetřit spoustu času i peněz.

Martin Homolka, Radek Míka a Jakub Kohout již tři roky budují agenturu Cookielab, v níž na zakázkách pracují pro klienty jako Bonami nebo Kiwi. Díky úspěšnému byznysu s tržbami v desítkách milionů korun však svůj záběr začínají přesouvat k dlouhodobé vizi, kterou je právě pomáhat vyvíjet a rozbíhat zajímavé startupy, jež zlepší životy lidí.

Cesta této trojice k pomoci startupům ovšem není přímočará. Spoluzakladatel Cookielabu Martin Homolka svoji kariéru odstartoval se dvěma spolužáky ze střední školy Lukášem Maixnerem a Jiřím Vovesem, které několik let po skončení školy spojil Jan Řežáb. Ten je oslovil s nápadem vyvíjet aplikace pro Facebook.

Psal se rok 2008 a dnes globálně největší sociální síť v tuzemsku sice téměř nikdo neznal, i tak čtveřice mladých kluků založila startup Candytech. Ten později změnil svůj název na Socialbakers a přibližně po deseti letech od založení si připsal jeden z historicky nejúspěšnějších českých exitů, když jej za miliardy korun koupila americká společnost Astute. Transakci pak letos dovršila změna názvu spojených firem na Emplifi.

00-cookielab-founders-zleva-jakub-kohout-radek-mika-martin-homolka-min

Foto: Cookielab

Zakladatelé Cookielab Jakub Kohout, Radek Míka a Martin Homolka

Před třinácti lety ovšem celý původní tým tvořili jen čtyři zakladatelé, z nichž se Martin Homolka věnoval programování aplikací. „Byl jsem těsně po dokončení studia vysoké školy, s postupným růstem počtu klientů a zakázek jsem programování přenechal zkušenějším lidem, které jsme dokázali najít, a já se začal posouvat do víc manažerské pozice,“ popisuje svůj příběh, jak se z něj stal technický ředitel Socialbakers.

Z jedné z nejvyšších firemních pozic se tak spolupodílel na růstu, který v průběhu několika let startup zvětšil ze čtyř zakladatelů doslova na stonásobek. Jen Homolkův tým inženýrů čítal přes sto hlav, rychlý růst tak vyžadoval hodně sil i učení se. Tehdejší technologický ředitel firmy se přitom soustředil na udržování kultury či efektivitu zaměstnanců.

„I když bylo náročné lidi najímat, nejnáročnější je bylo vyhazovat. Zejména pro tak nezkušeného člověka, jako jsem byl já,“ vzpomíná Homolka, který svoji štaci v Socialbakers ukončil v roce 2016, ve firmě však jako spoluzakladatel nadále držel podíl.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Po osmi letech v Socialbakers přišlo vhodné načasování. Bylo mi třicet, věděl jsem, že firma už se obejde i bez zakladatelů, protože měla profesionální management. Zároveň jsem si chtěl splnit sen a cestovat předtím, než budu mít děti,“ vypráví Homolka, který se svou tehdejší přítelkyní (v současnosti manželkou) rok cestoval po celém světě od jihovýchodní Asie po Jižní Ameriku.

Po návratu do Česka se při hledání dalšího pracovního působiště opět spojil s Janem Řežábem, který se v té době pustil do budování centra digitálních inovací společnosti Goodbaby, respektive značky Cybex. Kromě Homolky se do týmu přidal i další bývalý kolega ze Socialbakers, šéf datového týmu Radek Míka, nebo například Jakub Kohout, původně technický ředitel logistického startupu Shipito.

„V Goodbaby jsme postavili opravdu kvalitní tým, který nám bylo líto později rozpustit,“ říká Homolka, který z tohoto důvodu spojil síly s Radkem Míkou i Jakubem Kohoutem a společně založili Cookielab.

00-martin-homolka-cookielab-2-min

Foto: Cookielab

Martin Homolka, spoluzakladatel Cookielab

Do týmu přizvali další čtyři vývojáře a jako v klasické agentuře začali pracovat na projektech pro klienty. Paradoxně prvním bylo právě Goodbaby, pro nějž doteď vyvíjí aplikaci Sensorsafe. Protože se trojice zakladatelů v rozběhu byznysu do velké míry spoléhala na své kontakty, druhým klientem bylo i samotné Socialbakers. Jedním z prvních projektů pak bylo zadání od Bonami.

„S Cookielabem jsme spolupracovali zhruba před dvěma lety, kdy pro nás připravili nástroj pro objektivní a spravedlivé ohodnocení pracovníků na základě sledovaného výkonu v jednotlivých skladových procesech jako příjem zboží, zakládání do regálů, pickování, balení apod. Výsledkem spolupráce bylo zlepšení výkonu v průměru o 25 % na všech zmiňovaných procesech,“ popisuje pro CzechCrunch šéf logistiky a obchodů Bonami Jan Klička.

Cookielab se tak v začátcích zaměřil na projekty, kde dokáže nejvíc využít přidanou hodnotu svých tří zakladatelů, tedy zkušenosti z rychlého růstu a řízení technických týmů různých startupů. Aktuálně takovým způsobem pracuje například pro Kiwi, Carvago nebo Goodbaby a další projekty musí osmnáctičlenný tým kvůli nedostatečným kapacitám odmítat.

Pomoct startupům škálovat

„Začínali jsme sice jako agentura, ale nechtěli jsme dělat jen čistě agenturní vývoj. Chtěli jsme také hledat startupy, se kterými budeme dělat to, co nás baví nejvíc – od začátků stavět firmy a produkty, a to nejen za peníze, ale mít to jako součást vlastního byznysu,“ říká Homolka.

Agenturní vývoj tak tříletému Cookielabu slouží zejména na zabezpečení financí, což se ukazuje jako úspěšný model. Jen v loňském roce firma dosáhla na obrat ve výši 23 milionů korun, letos v souladu s plánovaným růstem týmu na dvojnásobek jej pak chce navýšit na 30 milionů. Všechen zisk následně směřuje do startupových investic, přičemž teď Cookielab hledá vhodné kandidáty.

Na rozdíl od většiny fondů či dalších hráčů na trhu se ale Cookielab nezaměřuje na finanční investice, místo toho do začínajících firem investuje čas programátorů, kteří zakladatelům startupů pomáhají s vývojem minimálního základu produktu a jeho následným škálováním. Cookielab si výměnou za to bere podíl v minimální výši pět procent.

„Na druhou stranu nechceme zakladatelům ukousnout velký podíl firmy už na začátku, protože pak už nemají moc prostoru pro prodej podílu dalším investorům,“ popisuje Homolka přemýšlení Cookielabu, jehož zakladatelé takovým způsobem chtějí podporovat zejména firmy v nejranějších stadiích vývoje.

00-martin-homolka-cookielab-3-min

Foto: Cookielab

Martin Homolka, spoluzakladatel Cookielab

Těm chtějí radit zejména ve škálování, což je možné chápat ve třech navzájem souvisejících rovinách. První je byznysová – jestli je byznys model firmy nastaven správně, nebo jestli s růstem počtu zákazníků nebudou růst i náklady na produkt, což je dlouhodobě neudržitelné. Druhou je pak škálování týmu – s pěti lidmi se pracuje jednoduše, rychlý růst například na stočlenný tým už vyžaduje úplně jiný přístup.

Třetí a neméně důležitou rovinou je pak škálování samotného produktu. Na to Homolka se svými kolegy narazil i během rozběhu Socialbakers, kdy první verze nebyla přizpůsobená na větší počet klientů, což tým vývojářů později stálo několik měsíců práce na předělávání produktu. „Kdyby tehdy za námi někdo přišel a pomohl nám, mohli jsme ušetřit spoustu času,“ říká Homolka.

„Naším snem je omezit agenturní vývoj a soustředit se jen na startupy.“

Mezi již podpořené startupy patří Actijoy vyvíjející „Fitbit pro psy“ nebo neúspěšný projekt Mapkey, jenž měl pomáhat seniorům v domovech přivolat v případě potřeby ošetřovatele. Samotné domovy v Česku však nejsou připravené platit za produkt měsíční předplatné. Teď Cookielab hledá i další startupy, v plánu má podpořit celkem dva ročně.

„Naším snem je omezit agenturní vývoj a soustředit se jen na startupy, abychom vybudovali úspěšné portfolio. Hledáme přitom smysluplné projekty, které lidem nějak ulehčí nebo i zachrání životy. Samozřejmě očekáváme, že peníze také vyděláme, ale to není jediné kritérium,“ doplňuje Homolka s tím, že s několika zakladateli už Cookielab o možné spolupráci jedná, konkrétní jména však zatím nezmiňuje.

Dlouhodobý cíl je však jasně daný. „Nechceme stavět velkou firmu, exit v našem případě ani nehrozí. Chceme se posunout od agentury ke startupům a dělat to, co nás baví. Pomáhat zakladatelům pracovat na jejich dobrých nápadech a dostat tak na svět něco, co by bez zkušeností nebo podpory ani nemuselo vzniknout,“ uzavírá Homolka.

Andělé v Česku. Jak nastavit vztah mezi zakladatelem a andělským investorem, aby to startup nezabilo, ale nakoplo?

Pavel PřikrylPavel Přikryl

pavel-prikryl-andeleKomentář

Foto: CzechCrunch

Pavel Přikryl, managing partner Fazole Ventures a spoluzakladatel coworkingu Opero

0Zobrazit komentáře

Máte v hlavě nápad, se kterým plánujete změnit svět, a zvažujete, kde na jeho realizaci seženete peníze? Nebo vás naopak láká investovat volné peníze do začínajícího podnikatelského projektu? Pak vítejte na poli tzv. andělských investic – v Česku relativně nového oboru, který se právě na financování projektů ve velmi raných fázích zaměřuje.

Jelikož na CzechCrunchi nové nápady a startupisty dlouhodobě podporujeme, rozhodli jsme se ve spolupráci s Czech Business Angel Association vytvořit seriál o tom, jak v Česku angel investice fungují. Jsou totiž zcela zásadní součástí celého startupového ekosystému, ale u nás zatím nemají zdaleka takovou tradici jako na západě.

Druhý text do seriálu Andělé v Česku sepsal Pavel Přikryl, managing partner investičního fondu Fazole Ventures a spoluzakladatel coworkingu Opero. Ve svém komentáři píše o tom, na co je důležité dát pozor, když si se svým andělským investorem nastavujete podmínky spolupráce, aby to váš startup nezabilo, ale správně nakoplo kupředu.

***

Andělský investor neboli business angel je zpravidla prvním nezávislým investorem do startupového projektu. Obvykle investuje sám nebo ve spojení s dalšími investory částky v řádech několika milionů korun a vstupuje do firmy jako nový společník. Tím se relativně na počátku existence firmy stává podstatnou součástí její budoucí existence. Jak správně nastavit očekávání a vztahy mezi zakladateli a andělskými investory tak, aby bylo spojení pro rozvoj podnikání firmy přínosem a ne zátěží?

Pojem andělský investor je v České republice stále poměrně nový a tento koncept je v širším pohledu relativně málo rozvinutý. V porovnání s ostatními evropskými státy je u nás objem andělských investic v poměru k HDP hluboko podprůměrný, nadprůměrný je naopak v zemích, kde mají dlouhou tradici (Velká Británie, Nizozemsko) nebo ve kterých je kladen důraz na rozvoj inovativní ekonomiky (Estonsko, Dánsko, či Finsko).

investor

Foto: Flaticon/CzechCrunch

Nastavit správně vztah s investorem je klíčové

Je přitom evidentní, že aktivita andělských investorů je důležitá pro rozvoj celého startupového ekosystému. Business angels jsou lidé, kteří jsou ochotni podstoupit poměrně velké investiční riziko při vstupu do firmy na úplném počátku rozvoje a zároveň jí poskytnout další potřebnou podporu.

Čím více takových firem dostane příležitost posunout svůj produkt nebo službu blíže k jejímu uplatnění na širším trhu, tím větší bude počet firem, které dostanou šanci uspět i globálně. Andělským investorem se přitom může stát každý, kdo má dostatečné prostředky na investice a zároveň chuť a předpoklady pomoci začínajícím firmám v jejich růstu.

Vzájemná důvěra jako klíč k úspěchu

Na českém trhu se pohybuje řada zkušených angel investorů, funguje několik investičních klubů i nově vzniklá národní asociace. Pro investory, kteří tuto možnost teprve zvažují, je nicméně určitě vhodné nejprve pochopit základní principy dobré praxe vztahu mezi zakladateli a investorem. Tento vztah totiž může startup významně posunout vpřed, ale může jeho dobré fungování v budoucnosti i výrazně poškodit.

Zkušení angel investoři se shodují, že jádrem úspěšného vztahu je nepochybně vzájemná důvěra, ideálně vybudovaná ještě před započetím spolupráce. „Často startupu pomáhám několik měsíců zdarma, abychom se poznali a případnou spolupráci nastavili win-win,“ říká Martin Rozhoň, jeden z nejaktivnějších českých angel investorů, který za poslední tři roky investoval do osmnácti společností.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Sednout si na lidské úrovni je pro mě naprosto zásadní. Chci pomáhat naplňovat vizi lidem, se kterými mě to baví. A mít pak radost ze společného díla,“ doplňuje i důležitou osobní rovinu Martin Rozhoň. Důraz na důvěru v zakladatele je logický. Angel investoři totiž většinou vstupují do projektu ve fázi, kdy je vize zakladatele vyzkoušená na trhu jen v omezené míře a cesta ke konečné podobě produktu a jeho široké distribuci může být ještě hodně trnitá.

Na této cestě by měl do značné míry pomáhat i andělský investor. Podstatným aspektem rozhodování o vstupu do partnerství z obou stran by proto měla být i oblast podnikání startupu a vztah investora k ní. Například Vít Horký, zakladatel českého startupu Brand Embassy, postupně přibral do firmy dokonce desítky angel investorů.

„Vždy jsme se snažili hledat lidi, kteří mají schopnost nám pomoci. Buď jsou z našeho oboru, nebo mají insight do firem v odvětví, kam prodáváme,“ říká Horký. „Obraceli jsme se na naše investory vždy s velmi specifickými aktuálními otázkami, třeba jsme měli potřebu dostat se ke konkrétnímu potenciálnímu klientovi nebo jsme potřebovali představit byznys partnerovi. Vždy nám byl někdo schopen pomoci a věc se nám podařilo naplnit.“

Anděl musí umět nebýt aktivní

Role investora ve firmě by však zároveň měla mít své dobře vytyčené hranice. Mezi nejčastější zdroje problémů ve vztazích mezi investory a zakladateli patří snaha investora příliš ovlivňovat řízení firmy a její rozhodování. „Angel by neměl nijak zasahovat do každodenního chodu firmy,“ říká Jiří Hlavenka, do jehož portfolia více než dvaceti angel investic dříve patřil i český startup Kiwi.com.

Za zásadní považuji diskuze před vstupem a ujasnění celého byznys plánu. V průběhu je na místě pravidelné diskutování strategie a pak pomoc v čemkoliv, co si řekne zakladatel,“ dodává Hlavenka. Obdobnou roli podporovatele a motivátora vidí jako optimální i Jan Zadák, bývalý prezident Hewlett Packard pro region Evropy, Středního východu a Afriky a v současnosti aktivní angel investor. „Klíčovou roli spatřuji v mentoringu, kontrole milestonů a časté diskuzi nad strategií. Hlavně nedělat mikromanagement,“ říká.

To nakonec potvrzují i samotné startupy. „Pro nás je suverénně největší přidanou hodnotou mentoring, kterého se nám dostalo,“ popisuje vlastní zkušenosti Konstantin Margaretis, CEO ostravského logistického startupu Skladon. „Díky takto načerpaným zkušenostem z řízení velkých firem jsme schopni lépe definovat strategické kroky, identifikovat klíčové priority, kterým se máme věnovat, a samozřejmě i konzultovat aktuální výzvy,“ zmiňuje benefity takové spolupráce.

Důvěra v zakladatele, ochota pomoci a zároveň nechat naprostou většinu rozhodování na zakladatelích by tak měly být ideálním mindsetem angel investora při vstupu do jakéhokoliv projektu. Tato zlatá pravidla by měl mít angel investor na paměti při samotném rozhodování o investici i při formálním nastavení vztahu.

„Znám případ, kdy investor do firmy dal příliš mnoho osobních prostředků a následně ztrácel nervy.“

Problém do budoucna může vyplývat už ze samotné výše investice v poměru k majetku, respektive výši ostatních investic daného investora. „Svoji roli hraje stres investora. Když vloží angel do firmy více peněz, než o které je ochoten přijít, tak při prvním problému – a problémy jsou ve firmách v raných fázích pořád – začne život vedení firmy ztěžovat místo toho, aby pomáhal,“ hodnotí riziko Vít Horký.

Tato chyba přitom není na české startupové scéně ojedinělá. „Znám případ, kdy investor do firmy dal příliš mnoho osobních prostředků a následně ztrácel nervy při horším vývoji, než bylo očekávání,“ říká Konstantin Margaretis a dovysvětluje: „Investor pak začal vstupovat do řízení firmy v rozporu se zakladateli, čímž se naprosto rozbilo celé vedení společnosti.“

Tendence omezit rozhodování zakladatelů se mohou projevit i v nastavení smluvních vztahů. „Mnoho investorů se snaží svou investici maximálně ochránit, a tak zakladatele svážou, v čem mohou,“ říká Martin Rozhoň. „Za mě je základem velmi důkladný výběr lidí, se kterými do společné firmy vstupuji, a ponechání důvěry a volnosti, aby dělali to nejlepší, co umí. V tom jim maximálně pomáhat, ale neomezovat je.“

Správně ohodnotit firmu

Předpokladem, jak neomezit startup v budoucím rozvoji, je i rozumná valuace, respektive výše podílu, který investor získá. Samotná valuace společnosti je v rané fázi vývoje firmy obtížná disciplína a nelze vycházet z běžných metodik ocenění firem, které dlouhodobě generují výnosy a zisk. Vstupem úvahy by samozřejmě měla být představa o možné budoucí hodnotě firmy v horizontu několika let. Podstatněji jde však o vyhodnocení výše investice potřebné pro dosažení dalšího milníku, typicky fáze rozvoje, kdy je možné získat další investici.

Cenou za investici by zároveň neměl být příliš vysoký podíl ve společnosti. Při prvním kole financování lze považovat za běžnou praxi získání 10 až 20 procent firmy. „Více než 30 procent vytváří příliš velký tlak na zakladatele. Stále to musí být tak, že on je kapitán rakety a já pouze dodávám palivo,“ říká Jiří Hlavenka. A potvrzuje to i Martin Rozhoň: „Zakladatelům musí zůstat výrazný podíl, aby šla dělat další investiční kola a současně měli dostatečně velkou motivaci pracovat.“

adam-rotation-adr

Přečtěte si takéPřekonal sám sebe. Nejdražší české hodinky vyjdou na 6,7 milionuUznávaný český hodinář překonal sám sebe. Novinka za 6,5 milionu bude mít náctiletého majitele

Dobře nastavený a transparentní vztah mezi startupem a andělským investorem může mít pro rozvoj firmy obrovský přínos. Ve své esenci jde o vztah konkrétních lidí – těch, kteří mají svoji byznysovou vizi a chtějí ji naplnit, a těch, kteří investují své vlastní vydělané prostředky a chtějí s naplněním vize pomoci.

Na rozdíl od venture kapitálových fondů, které se většinou pohybují v pozdějších fázích financování startupů, jde o vztah výrazně osobnější, který není svázán výraznými institucionálními pravidly a umožňuje firmě se pohybovat po optimální trajektorii, ideálně i díky pomoci investora a jeho know-how a kontaktům. O to více zde ale platí, že základem úspěchu takového vztahu je porozumění, férovost i transparentnost přístupu z obou stran a zejména vzájemná důvěra.