Dětem se běžně říká, aby nelezly po nábytku. Dva tátové ze společnosti Antonie Emma na to jdou ale přesně opačně. Vyrábí dětské průlezky a pohybové stavebnice, které slouží i jako nábytek do pokojíčků a samotné děti motivují k tomu, aby po něm lezly. „Za posledních třicet let se u nás více než zdvojnásobil podíl dětí s nadváhou, což je alarmující. Ale pohyb není jen prostředkem k boji proti nadváze. Rozvoj hrubé motoriky přímo souvisí třeba s rozvojem řeči,“ popisuje Štěpán Malý, jenž za nápadem na byznys s pohybovým nábytkem pro děti stojí.

„Paradoxem je, že děti přirozeně pohyb milují. Je pro ně automatický, nemusíte je do něj nutit. Je ale potřeba vytvořit jim bezpečné prostředí, kde se můžou hýbat. A s tím my chceme rodičům pomoci,“ říká pro CzechCrunch Malý. Původně začali vyrábět průlezky, ale později mu se společníkem došlo, že jde možná o luxusní a zbytný produkt. „Ale nábytek ne,“ doplňuje s tím, že postel, stůl či komodu potřebuje v pokojíčku každý. A tak vznikl nábytek, který sám o sobě k pohybu a zdravému vývoji slouží.

Jedním z cílů Antonie Emma tedy je zbořit předsudek, že po nábytku se neleze. „Ten vychází ze dvou potenciálních obav rodičů – buď dítě zničí nábytek, anebo sebe, což je pochopitelné. My to ale vidíme tak, že kvalitní nábytek je pro pohyb ideální. Proto vyrábíme z masivu věci, které vydrží i to, že po něm děti budou lézt. Klidně přežije majitele domu,“ popisuje Malý. Cesta k takovému byznysu měla ale výrazně víc peripetií – a začala u jiného využití dřeva.

Do skateboardingu se Štěpán Malý zamiloval už v devíti letech, když poprvé v magazínu ABC viděl fotku se skejťákem, který sjížděl zídku ze schodů. O rok později se sportu začal věnovat naplno. „Na sídlišti vyrostla parta skejťáků a strašně jsme to žrali. Každý den jsme trénovali, natáčeli videa, sháněli sponzory, takže to byl absolutně celý můj svět,“ vzpomíná na mládí.

Když o několik let později po dokončení školy nastala doba postarat se sám o sebe, s nejlepším kamarádem dospěli k závěru, že skateboardingu rozumí ze všeho nejvíc. „Stále nás strašně bavil, takže výroba skateboardových desek byla jasnou volbou,“ vypráví Malý. V roce 2010 tak oficiálně vznikly Restart Skateboards, což bylo spojení dvou slov Rest a Art, ve volném překladu odpočinkové umění. První skejt vyrobili v garáži u rodičů, kde odlévali betonové formy či svařovali lis. Po testu došlo na vlastní garáž, v níž se učili dělat profesionální prkno.

„V té době nám marketing nebo slovo brand vůbec nic neříkaly. Byli jsme zaměřeni pouze na výrobu, chtěli jsme v ní být nejlepší,“ říká Malý s tím, že vzpruhu do byznysu jim přidalo i vítězství prvního ročníku Podnikatelských rozjezdů od T-Mobilu. „Povzbudilo nás to k dalšímu kroku – chceme být největší OEM výrobnou skateboardových desek ve střední Evropě,“ pokračuje. OEM označuje „výrobce originálních dílů“, kdy je výrobek jednoho prodáván a propagován jiným výrobcem.

Za sto tisíc korun, které vyhráli v soutěži, si tak mladí podnikatelé udělali „eurotrip“ s cílem najít odběratele desek, ať už šlo o skateboardingové značky nebo evropské sklady s tiskárnou. Domluvili si obchodní spolupráce na dodání asi deseti tisíc desek měsíčně a při shánění kapitálu zjistili, že jediná průchozí cesta je najít investora. S ním začali stavět výrobu s měsíční kapacitou na dvacet tisíc desek. „Firma skončila v podstatě dřív, než byla kompletně dokončena. Asi po dvou letech,“ doplňuje Malý.

Důvod? Koncové zákazníky prý moc nezajímá, zda mají desku z Ameriky, Číny, nebo Evropy, spíš se dívají na cenu a kvalitu. „Číňané měli skvělou kvalitu, protože mohli používat lepidla, co my v Evropě ne. To všechno jsme věděli, ale naše touha byla silnější než selský rozum. Protože naše mise, jak vyrobit desku za stejné peníze jako Číňan, byla postavená na chráněné dílně,“ přibližuje Malý.

Ve firmě zaměstnávali třináct zdravotně postižených osob a k tomu dva lidi na mezinárodní obchod. „V Excelu to krásně fungovalo, ale realita byla peklo.“ Výroba nejela podle plánu a trvala pětkrát déle. „Místo výroby a obchodu jsme jen každý měsíc honili peníze a neustále se prali s cash flow. Takže místo do růstu jsme šli do bankrotu a nějaké úvěry byly vázané i na rodná čísla, takže to byl sešup se vším všudy. Prostě špatný nápad s přehnanou láskou k řemeslu,“ doplňuje Malý.

Kapitola Spojené státy

Než ale byznys se skateboardy Malý nadobro ukončil, rozhodl se se společníkem o poslední možnou záchranu. „Nechtěli jsme si připustit konec a zahodit šest let dřiny jen tak. Museli jsme si odškrtnout Spojené státy. Vzali jsme poslední peníze a vše vsadili na jednu kartu,“ vypráví o tom, jak se vypravili do Los Angeles na tříměsíční turistická víza.

Nakoupili desky, sami je navrhli a zkoušeli prorazit v Mekce tohoto sportu. Po zařízení banky a skladu se tak dali do sestavování hvězdného týmu jezdců a sbíraní obsahu na web e-shopu. Nakonec se jim ale nepodařilo spolehlivé lidi najít: „Dobří jezdci už sponzory měli a na nás nebyli zvědaví. A když už jsme někoho měli, tak nikdy neplatilo to, na čem jsme se domluvili.“

Aby se s kamarádem vůbec uživili, nechávali si desky posílat ze skladu do kufru auta, s nímž objížděli skateparky, a jezdcům je prodávali s výraznou slevou. „Takže sklad jsme z části prosvačili a jeli domů s dvaceti dolary v kapse. Byl to definitivní konec mé životní etapy. Zpětně jsem za ni moc rád, byla to skvělá škola a stejně tak jsem rád, že to nevyšlo. Život mě zahnal do mnohem zajímavějšího odvětví po všech stránkách,“ ohlíží se Malý.

Ze Spojených států se tak do Česka vrátil švorc a s dluhy na krku, navíc měl doma i půlroční dceru. Z původního vybavení firmy rozprodal vše, co mohl, a začal pracovat jako kurýr v logistické společnosti. Při tom všem přemýšlel, co bude dělat dál. „Dlouhou dobu jsem ponocoval a vymýšlel různé byznysy. Máloco šlo dělat od nuly s minimem času. Nakonec velmi silnou úlohu sehrála má žena, která mě přesvědčila o výrobě dětského sortimentu,“ vypráví.

Při zaměstnání tak začal vyrábět malé Montessori dřevěné pomůcky s minimální investicí – tou byl hlavně Malého čas. Na každý den si stanovil obchodní cíl, kolik toho skrze sociální sítě prodá. Začal na 500 korunách denně, a když se dostal na úroveň dvou tisíc, v práci dal výpověď. Za vydělaných dvacet tisíc korun koupil pokosovou pilu, trochu materiálu a vytvořil e-shop.

Hitem v té době byla učící věž, proto Malý vytvořil jeden kus a spustil předobjednávky. Díky tomu získal práci na dva měsíce dopředu. „V tu chvíli jsem si oddechl a dal se do přemýšlení, kam tuhle firmu chci směřovat,“ vzpomíná na rok 2016, kdy v hlavě začal formovat budoucí podnik Antonie Emma.

„Moje první dcera byla velký akčňák. Milovala svobodu pohybu stejně jako já, když jsem byl dítě. Vzpomněl jsem si, že když bylo špatné počasí, tak jsem nejraději chodil ke dvěma sousedům – jedni měli na zdi ribstole a druzí patrovou palandu. Na každé z těchto věcí jsme dokázali řádit donekonečna. Tohle všechno mi říkalo, že musím tvořit věci pro pohyb,“ popisuje Malý.

Začal tak tvořit první takzvané Pikler trojúhelníky, což je nejjednodušší způsob, jak do dětského pokoje dostat nějakou prolézačku. S tímto sortimentem osídlil starou školu na vesnici, vytvořil výrobu a zaměstnal prvního truhláře. Protože měl objednávek dostatek, nezbýval mu čas věnovat se obchodu a vývoji. Malý si tak našel společníka, s nímž v roce 2017 založili firmu Antonie Emma pojmenovanou po jejich dcerách.

„Byl to pravý opak toho, na co jsem byl zvyklý – zákazník byl dospělý člověk. Jsme na trhu, kde se cení originalita, nápad, kvalita, původ. Prostě krása. To mě na tom baví nejvíc. Přesně tak si představuji ideální prostředí pro podnikání,“ chválí si současný byznys. Později se ale s původním společníkem začali rozcházet ve vizích, kam by měla firma směřovat dál. A to do ní v roce 2022 přivedlo současného spolumajitele Sávu Střelce.

Střelec dlouhodobě působil v oblastí financí, po studiu pracoval i jako investiční poradce a manažer ve společnosti Partners, v níž se vypracoval až na pozici jejího ředitele. Obor pak pracovně opustil v roce 2017 a nadále se věnoval správě vlastního investičního portfolia, investicím do realit, ale také rodině, koníčkům a svým dvěma dcerám.

„Právě díky svému velkému koníčku – cestování – jsem se v roce 2020 v Albánii potkal se Štěpánem, se kterým již dva roky rozvíjíme značku Antonie Emma a související projekty,“ vzpomíná Střelec na dobu, kdy byla pandemie koronaviru a on se svou rodinou stejně jako i Malý cestovali v obytných autech po Evropě.

Střelec tak vyplatil původního spolumajitele a s Malým se pustil do společného byznysu. „Lákala mě představa vyrábět konkrétní výrobky a mít hned zpětnou vazbu od zákazníka. Ve financích je to jiné, když někomu zainvestuji peníze a starám se mu o ně, výsledek je vidět třeba za pět až deset let. Tady jej vidím hned v nadšené reakci zákazníka,“ vysvětluje motivaci, co jej na Antonii Emmě lákalo.

Kromě Malého a Střelce má Antonie Emma ještě tři další zaměstnance a v rámci své vývojové dílny zvládá pokrýt asi třetinu poptávky, na výrobě zbytku spolupracují s truhláři z Česka. Důraz přitom kladou i na lokální materiály – pokud je nenajdou v tuzemsku, obracejí se na sousední země. „Ale nic nemáme z Číny, všechno je z Evropské unie. Dřevo je převážně české a práce je veškerá česká. Na tom si zakládáme,“ zdůrazňuje Malý.

Vítr do plachet byznysu dala také pandemie koronaviru, během níž lidé s dětmi seděli doma a kvůli omezením řešili nedostatek pohybu, což je přesně hlavním tématem nábytku Antonie Emma. A i když česká e-commerce poslední dva roky stejně jako maloobchodní prodeje propadla, firma hlásí meziroční růst o deset procent.

Samotným prodejům pomáhají i takzvané AE pointy, kdy v rámci barteru firma spolupracuje například s kavárnami, kterým svým nábytkem vybaví dětský koutek a na oplátku tam může posílat své potenciální zákazníky, ať si různé typy nábytku rovnou s dětmi vyzkouší. „Každý produkt vyrábíme tak, aby měl funkce navíc – průlezka může být domeček pro panenku, garáž pro auto nebo bunkr. A to se těžko vysvětluje na fotkách,“ popisuje Malý. Spolupracují tak i s mámami ambasadorkami či s architekty a interiérovými designéry, kteří mají možnost zákazníkům produkt vysvětlit.

Co Antonii Emmu čeká dál, je spuštění nového pohybového nábytku, který doplní dosavadní prolézačky. „Vznikne nám problém s výrobními kapacitami, takže připravujeme druhou firmu, která bude čistě výrobní. Myslím si, že spoustu peněz a času investujeme do modernizace výroby. Z druhé obchodní strany nás čeká velká výzva naučit trh hledat a kupovat pohybový nábytek,“ popisuje Malý. To ovšem není pro něho vše: „A samozřejmě mi nedá spát ta Amerika. Než umřu, tak bych se tam rozhodně chtěl vrátit v plné síle a zbourat ji našimi skvělými českými produkty,“ usmívá se.