Za jeho podobou stojí velikán moderní architektury Adolf Loos. Když se plzeňský dům rodiny Brummelových dostal po revoluci znovu do rukou původních majitelů, od základu ho zrekonstruovali a rozhodli se, že do prvního patra pustí veřejnost, kterou unikátní prostor zajímá. Zpočátku si mysleli, že přijde pár nadšenců, ovšem od chvíle, kdy se opravená stavba otevřela, se na prohlídky tvoří pořadník. Teď chce rodina zpřístupnit i další patro.

Adolf Loos za sebou v Plzni zanechal několik stop, Brummelův dům je ale výjimečný. „Jeho hodnota spočívá ve vysoké míře dochování původních prvků. Je to také jediný příklad, kdy v rámci svých plzeňských realizací zasáhl Loos do exteriéru,“ líčí manažerka projektu Adolf Loos Plzeň Aleška Čeňková z Visit Plzeň. Výjimečná je ale tato stavba ještě v něčem – je to jediný přístupný pozůstatek Loosova stylu v soukromých rukách.

V roce 1991 jej převzal synovec původních majitelů Michal Brummel, od té doby ho rodina postupně vrací do původního stavu. Nejdřív bylo hotové první patro, které mohou fanoušci architektury navštívit. „Když se podíváte na historické snímky domu a jeho stav, v jakém se přebíral, je jasné, že jsme začínali doslova od nuly. Bylo třeba obnovit nejen materiál, ale i ducha interiéru. Měli jsme to štěstí, že Michal Brummel byl tehdy v mimořádné formě – odhodlaný, precizní a neochvějný ve snaze dosáhnout co nejcitlivější rekonstrukce,“ líčí snacha Michala Brummela Gabriela, která nosí stejné příjmení.

Dům měl původně historizující průčelí, sedlovou střechu a jen jedno patro. V roce 1929 se to změnilo, když jeho majitelé Jana Brummelová s manželem Janem Brummelem přizvali k úpravě Loose. Ten k původní jednopatrové části navrhl dvoupatrovou přístavbu. Vznikla tak modernistická vila s dvougeneračním bytem v prvním patře. V tom druhém byly hostinské pokoje, do nichž se hosté dostávali po dřevěném točitém schodišti. To ale bylo v průběhu druhé světové války odstraněno.

Právě tento prostor by nyní Brummelovi rádi zrekonstruovali a otevřeli případným zájemcům. „Ve druhém patře plánujeme vytvořit knihovnu, studovnu a prostor pro uložení Loosova mobiliáře, kam by měla přístup především odborná veřejnost,“ líčí Gabriela Brummelová s tím, že jde o rozlehlé místo, kam ale dnes vede pouze úzké dřevěné půdní schodiště.

„Plánujeme znovu vybudovat historické točité schodiště, jež dříve spojovalo hlavní patro s působivou střešní terasou. Na to navíc navazovalo další schodiště ve druhém patře. Pokud by se podařilo návrat skloubit s moderním architektonickým řešením, vznikl by tak nejen funkční prvek, ale také estetický klenot,“ popisuje Brummelová.

V plánu je upravit rovněž sklepní prostory domu. Podle majitelky domu jsou různorodé, od menších průchozích místností po větší. Rodina zvažuje, že tu vytvoří prostor pro prezentace a výstavy s důrazem na technické zázemí domu, které bylo na svou dobu překvapivě pokrokové.

Aktuálně je vše ve fázi příprav, analyzují se technické možnosti, rodina chce také všechny plány konzultovat s městem a jeho příslušnými odbory. Na úpravách se pak nejspíš budou podílet odborníci, kteří se zapojili rovněž do rekonstrukce prvního patra. Rodina se tehdy opřela o zkušenosti z pražské Müllerovy vily, kterou se podařilo dát do původní podoby. „Ne všechny části domu jsou zmapovány, některé architektonické nebo stavební plány se nedochovaly. Dům jsme převzali v havarijním stavu, což mnohé ovlivňuje,“ líčí Brummelová s tím, že na rekonstrukci dalších částí domu je potřeba také sehnat financování.

Kromě toho, že je dům zajímavý po architektonické stránce, za ním stojí i velký příběh. Jeho obyvatelé Jan a Jana Brummelovi byli odvezeni do koncentračního tábora, po nich zde bydlel nacista Adolf Straub, který budovu zanechal tak, že se v ní vůbec nic nezměnilo. Brummelovi válku přežili a zpátky do vily se vrátili ve stejný den, aniž by jeden o druhém něco věděli.

Za komunismu byl dům znárodněný. Jan a Jana Brummelovi tu mohli zůstat, ale pouze ve vyhrazené části. „Zbytek domu byl násilně přepažen a využíván jako nájemní byty. Zavedení lokálního vytápění do jednotlivých místností a další necitlivé úpravy vedly k výraznému poškození objektu. Od roku 1962 pak sloužil jako sídlo Klubu architektů a prošel rekonstrukcí, která byla přizpůsobená potřebám spolku. Oprava proběhla v duchu tehdejších představ a s ohledem na dostupné finanční prostředky,“ líčí Čeňková.

V Plzni je každopádně možné navštívit několik interiérů, které navrhl Adolf Loos. V Brummelově domě se pořádají pravidelně komentované prohlídky, navštívit lze byt Voglových na Klatovské třídě, byt Krausových v Bedově ulici či Semlerovu rezidenci rovněž na Klatovské. Příležitostně se pak otevírá apartmán Richarda Hirsche v Plachého ulici.