Cena Jindřicha Chalupeckého putuje ke třem laureátům. Zaujali kritikou developerů či kvířením videoher
Tento pátek byly předány Ceny Jindřicha Chalupeckého. Přihlášených portfolií bylo letos nejvíce, zmizelo například omezení věku umělců a umělkyň.
Cena Jindřicha Chalupeckého, renomované ocenění na poli českého současného výtvarného umění, zná své laureáty a laureátky pro letošní rok. Doputovala k uskupení tvůrců No Fun Kolektiv, k umělkyni Juditě Levitnerové a k umělci Oskaru Helcelovi. K mezinárodní odborné porotě se letos dostal historicky nejvyšší počet portfolií, na vítězné trojici pak ocenila především aktuálnost jejich tvorby, která rezonuje nejen v současném uměleckém světě, ale ve společnosti obecně. Společná výstava oceněných se uskuteční na podzim v Moravské galerii v Brně.
Ze 128 portfolií se vítěznou trojicí letos stal jeden kolektiv tvůrců, jedna umělkyně a jeden umělec. Jejich přístupy a zpracování jsou velmi rozdílné, ale spojují je témata a podle porotců pak především to, že jejich tvorba oslovuje celou společnost. Oblasti, ve kterých porota ocenila jejich dílo, jsou textilní tvorba a problematika genderových stereotypů, kritický přístup k architektuře v pozdním kapitalismu a bourání stereotypů ve světě počítačových her.
Judita Levitnerová se zabývá problematikou „ženských prací“. Oceněná umělkyně pracuje s textilem a ve své tvorbě přímo odkazuje na období českého informelu, tedy uměleckého směru expresivní strukturální abstrakce, který narušuje hranice mezi malbou a sochou. Levitnerová ale ve svých dílech pracuje také s ekologií, zabývá se například tématem neetických pracovních podmínek a genderových stereotypů.
„Velice si vážíme způsobu, jakým Judita Levitnerová zkoumá kontinuitu textilní tvorby a produkce a jak reflektuje vnímání textilních technik jakožto tradičně ‚ženských‘ pracovních postupů a dovedností. Zaujal nás také její současný pohled na tradice a automatizovanou výrobu, stejně jako její důraz na ‚pomalé umění‘,“ přibližuje porota.
Oskar Helcel ve své filmové tvorbě kritizuje architekturu v pozdním kapitalismu. Pro sdělení a zachycení atmosféry tvoří takzvané performativní videoeseje. V těch se zabývá tématem „developerismu”, který vnímá jako nástroj na reprodukování kapitalismu, privatizaci města za účelem zisku a gentrifikace. Do jeho zájmu se dostala například budova The Flow Building na Václavském náměstí nebo projekt Masaryčka.