Cenu nemovitostí ovlivňuje řada faktorů a mnohdy není snadné přesně odhadnout, jakým směrem se bude ubírat. Realitní investoři Libor Podhola a Michal Jalovecký, který se mimo jiné věnuje stavění rodinných domů v Polsku, se ale shodují, že cena půjde spíš vzhůru. A ptáte se, jak dlouho průměrný Pražan šetří na nový byt o výměru 75 metrů čtverečních? V tom vedeme před zbytkem Evropy… Nejen o tom je řeč v novém podcastu Vojty Žižky.

„Základním důvodem pro růst ceny nemovitostí zřejmě bude to, že poroste cena práce – a čím více bohatne společnost, tím vyšší jsou mzdy,“ komentuje Libor Podhola, který se v oboru pohybuje už od začátku devadesátých let. „Domnívám se, že ani materiály nebudou nijak zásadně levnější, protože všechny nové technologie jsou dražší a dražší. A do toho samozřejmě rostou i nároky lidí na bydlení, byty jsou čím dál kvalitnější,“ pokračuje.

Důležitým faktorem se mohou stát i Ukrajinci, kterých pracuje minimálně ve stavebnictví dost, doplňuje Michal Jalovecký. Podhola předpokládá, že jakmile by se po skončení války vrátili zpět domů, nebyl by tady „nikdo“, kdo by nemovitosti stavěl. „Nedokážu si představit, co se stane s cenami. Kdo to bude dělat?“ ptá se. „Češi to dělat nechtějí. To vše přinese další náklady: na zaučení, na opravy, na ubytování.“

Výhled podle Podholy a Jaloveckého je proto takový, že náklady na výstavbu nových nemovitostí porostou, na druhou stranu se může snižovat cena peněz, alespoň v letošním a příštím roce. Lidé si tedy budou moci levněji půjčit, ovšem to může způsobit situaci, kdy budou ceny nemovitostí pro změnu tlačeny nahoru. „Libor tady ještě neuvedl důležitý faktor, a sice sílu cihly na důchod,“ navazuje Jalovecký.

Ten se domnívá, že Češi mají pravidelně velkou důvěru v investice do bytových jednotek, minimálně oproti například akciím. Tedy za předpokladu, že mají volné peníze. „Češi neumí moc investovat do akcií a jdou klasicky stylem, že koupí byt v paneláku, pronajmou ho a ideálně si na to alespoň částečně vezmou hypotéku, kterou z nájmu splácejí tak, aby jim to na důchod vyšlo jako další příjem,“ popisuje.

V podcastu Vojty Žižky přišla řeč i na dobu, po jakou průměrný Pražan šetří na nový byt o výměru 75 metrů čtverečních – je to nejdéle v celé Evropě. Oproti průměrné mzdě je to v české metropoli dražší než ve druhé Bratislavě a následující Paříži, Varšavě, Budapešti, Lisabonu a Stockholmu. Jde o více než 25 let, zatímco například ve švédském hlavním městě je to 14,5 roku.

Zajímá vás, co by podle Podholy a Jaloveckého vyřešilo drahé nemovitosti, respektive jestli tomu pomohou daně? Jak na tom jsou a budou nájmy? Ve kterých městech se vyplatí investovat? Jakou roli má migrace na realitním a pracovním trhu? A jak se vlastně Podhola s Jaloveckým k realitám dostali? Celý rozhovor si můžete poslechnout na Patreonu Vojty Žižky.