Kolem dokola není slyšet nic než zpěv ptáků. Jsou tu louky plné horského kvítí a nesmírný klid. V jednom z domků lze však nalézt klid ještě větší. A také docela jinou vůni než je ta květinová. Ve studeném stavení, v úplné tmě, visí ze stropu několik pater kýty. Stačí si vzít stoličku a říznout. Tady ale musí maso viset minimálně sto dní, teprve pak je z něj dokonalý pršut.

Vítejte ve vesnici Njeguši, nejznámější vsi Černé Hory, kde se právě pršut vyrábí. Nejen tady v domě, kde je zároveň nejstarší restaurace v zemi, otevřená už od roku 1881. Sušená šunka se v malé obci vyrábí na několika místech a po několik generací. Země na Balkáně by klidně mohla vydat na sólovou gastroturistiku. Kromě pršutu si Černohorci pěstují vlastní ovoce, mají tu výborné sýry a místní specialitou je olivový olej.

Olivovník tu prý má každý a každý si také plody může přijít nechat slisovat na olej do jednoho z klášterů. Ty jsou vybavené speciálními mlýny a za určitý obnos oleje rády pomohou. K tomu všemu lze objednat také rakiji, pálenku ze zkvašených vinných hroznů. Černá Hora ale, zdá se, má pro každého něco. Jsou tu úchvatné hory, krásné čisté moře a spousta památek. Od všeho něco tu lze přitom nalézt i v chladném počasí.

„Na severu je klima horské, někdy se říká, že až aplské, s velkými horskými středisky, s loukami a krásnými ledovcovými jezery. Ve střední části je kontinentální klima, nachází se tu dvě nížiny okolo řek a pěstuje se tady ovoce, zelenina a také kukuřice. A dole je mediteránské klima s přímořskou částí a dlouhými horkými léty,“ říká Vlasta Stanišić, která pochází ze Slovenska, v Černé Hoře ale dlouhá léta žije a dělá zde průvodkyni. Třeba v dubnu se tu prý dá ve stejný den bez větší újmy koupat v moři a v horách lyžovat.

To všechno lze nalézt na třinácti tisících kilometrech čtverečních, což je ještě míň, než má třeba Morava. Dohromady žije v Černé Hoře podle posledního sčítání pouhých 625 tisíc obyvatel. V průměru obývá jeden kilometr čtvereční 45 obyvatel. Výrazný rozdíl je však v horách a u moře. Zatímco v kopcích žije jen osm lidí na kilometr čtvereční, na pobřeží je to stovka.

Cesta do Njeguši vede přes ty nejkrásnější výhledy na Boku Kotorskou, tedy na Kotorský záliv. Kromě stoupání musí člověk zdolat také 25 serpentin. Jet by sem měli jen ti nejzkušenější řidiči. Dívat se na krajnici se nedoporučuje, občas se na ní auta a autobusy až nebezpečně lepí. Koukat se dolů, do zálivu, je naopak víc než žádoucí. Výhled odsud je nezapomenutelný. „Boka Kotorska je nejčlenitější část černohorského pobřeží. Říká se jí Nevěsta Jadranu a v roce 1997 byla zařazena mezi 27 nejkrásnějších zálivů na světě,“ říká Stanišić.

Tam, kde jsou břehy nejblíže k sobě, se kdysi natahovaly řetězy. To aby se zabránilo vstupu pirátů do zátoky. Ano, Černá Hora má i pirátskou historii. Nájezdníci z Alžírska měli svou základnu v Ulcinju a dělali odsud výpady po celém Středomoří. Okrádali nejen lodě, ale i města, protože ta přímořská byla bohatá. Obyvatelé tu dřív žili z rybářství a výroby olivového oleje, lodě odsud zboží odvážely.

Až na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se začal rozvíjet turismus. Lidé odešli z hor a našli si na pobřeží práci. V roce 1979 ale přišlo ničivé zemětřesení a se vším, co tu stihli postavit, museli začít znova. „Pak přišla také krize, rozpad federace a občanská válka. Rozvoj cestovního ruchu tedy vždy něco zbrzdilo, teď už se snad nic nestane,“ doufá průvodkyně.

Cestovní ruch tu nyní opravdu vzkvétá. Za loňský rok přinesl do státního rozpočtu miliardu eur. Rekord z roku 2019, před covidovou krizí, chce země přeskočit letos. Do země přitom přijíždějí i Češi. Od loňského roku sem začala vypravovat zájezdy cestovní kancelář Čedok, která na letošek už hlásí skoro vyprodáno.

Čedok do černohorského Tivatu létá z Prahy i Brna. A to hlavně během letní sezóny až do září. Vypravit se sem ale našinci mohou i autem a pořídit pak přes cestovku pouze ubytování. K dispozici jim bude český delegát a objednat může i výlety. Těch lze v Černé Hoře podniknout rovněž nepočítaně. „Černá Hora je nejen o plážích, ale také o nádherných městech, jako jsou Budva a Kotor, a o horách,“ říká mluvčí Čedoku Kateřina Pavlíková.

Města tu střeží balerína nebo kočky

Budva je největším turistickým lákadlem. Přímořské městečko mělo kdysi pouhých 22 tisíc obyvatel, teď je zde registrováno 55 tisíc lidí. A tak i tady se vehementně staví. To nejzajímavější ale člověk patrně najde ve zdejším starém městě. Je tu třeba náměstí kostelů, kde jsou hned čtyři náboženské stavby, katolické vedle pravoslavných. Je to prý také město divadel, kdy se na každém náměstí odehrává jiné představení. V obchodech tu jsou vidět oddělené části, jak na archeologickém výletě, se zbytky někdejší zástavby z období Antiky. Jsou tu malebné uličky i hradby a samozřejmě také pláže.

Mezi nejznámější patří Richardova pláž, která je pojmenovaná po herci Richardu Widmarkovi. Ten tu v šedesátých letech natáčel film Dlouhé lodi Vikingů od Jacka Cardiffa. Mají tu mimochodem ale i Slovanskou pláž. Jméno jí dali první čeští turisté, kteří zamířili do jadranského pokladu. Kdo nechce plavat, může se vydat na procházku po budvanské riviéře, což je pětatřicetikilometrový pás, na němž se nachází až sedmnáct pláží. Dojet se dá z Budvy také na ostrov svatého Mikuláše, který je vzdálený kousek.

„Není obývaný a přes celý ostrov vede pěší zóna z jedné strany na druhou. V létě se sem dá dojet vodním taxíkem a jsou tam nádherné pláže. Je tam také škola potápění a také ponorka jako atrakce pro děti i dospělé, ze které se dají pozorovat ryby nebo ježci,“ vypráví Stanišić.

To vše v Budvě střeží Balerína. Socha, která tu je na památku jednoho výletu tanečnic ze Srbska. Předobraz se mimochodem v Černé Hoře nyní vehementně hledá. Kdysi sochu smetlo moře, nakonec se našla a postavili ji na své místo znovu. Je od ní krásný pohled na staré město.

Historické centrum má ale také Kotor. Žijí v něm asi čtyři tisíce lidí. Jednotlivá náměstí se tu jmenují podle toho, co se tu vyrábělo, kromě náměstí nazvaného po mouce je tady také například náměstí zbraní. A je tu také katedrála, starší než Notre Dame nebo ta Svatopetrská. V Kotoru lze najít hned několik českých stop. Tak například autorem ikon v kostele srbské pravoslavné církve je malíř František Cígler. Na místním hřbitově zase leží František Raš z Přerova, který se účastnil v roce 1918 takzvané Kotorské vzpoury.

Symbolem Kotoru jsou mimochodem kočky. Návštěvník na ně narazí v celé Černé Hoře, v Kotoru je jich ale opravdu hodně. Sedají v parku na trávníku, spí na markýze obchodu. A jsou na všech suvenýrech.

Krásy lze ale nalézt zrovna tak v Cetinje, někdejším hlavním městě, kde sídlila královská rodina. V Ulcinju, v jehož blízkosti je pláž s radioktivním pískem, který má prý léčivé účinky a mohly by zde v budoucnu vyrůst lázně. Jsou také v Baru, kde lze nalézt staré město poničené zemětřesením. No a konečně, kdo touží spatřit trochu luxusu, najde ho na ostrově Sveti Stefan. Ten s pevninou spojuje jen písečná vyvýšenina. Svatbu tu nedávno pořádal Novak Djokovič, dřív tu bydlela třeba Sophia Loren nebo Kirk Douglas. A prý také Václav Havel.

Ať tak nebo tak, všude dokola člověka doprovází zelené hory. Země není černá ani trochu. Kolem dokola je jen zeleň a průzračná voda v moři i řekách. Podobně průzračná jako rakije.