Antarktida je ledovou pustinou, která skýtá nebezpečí pro množství dobrodruhů. Kdo by neznal slavný příběh objevitele Ernesta Shackletona, který jejím ledovým spárům unikl jen o fous. Od smrti irského objevitele uplynulo tento měsíc rovných sto let, během kterých byl člověk schopen ledovou chiméru Antarktidy alespoň částečně zkrotit. Dokazuje to i nejnovější počin českých pilotů aerolinek Smartwings, kterým se podařilo na kontinentu jako vůbec prvním přistát s letounem Boeing 737 MAX.

Byť je Antarktida stále nehostinným místem svíraným hlubokými mrazy a ledovými větry, její tvář se od dob legendárního Shackletona, Amundsena či Scotta značně proměnila. Zatímco pro výše zmíněné objevitele znamenal pohyb po její ledové krustě každodenní boj o přežití, díky postupně budované infrastruktuře dnes Antarktida nově přicházející vítá s podstatně vlídnější tváří a relativně komfortním zázemím, ve kterém se mohou věnovat své činnosti.

Přicházejícími jsou většinou vědci, pro které je Antarktida díky dohodám zemí, které si ledovou pustinu v minulosti nárokovaly, malou oázou klidu a míru. Žádná důlní činnost, žádná přítomnost vojenských sil, žádné jaderné testování ani rozsáhlé komerční operace, pouze prostor pro vědecké bádání v obrovském mrazáku, který ukrývá spoustu dobře vychlazených tajemství.

Aby se však vědci mohli věnovat jejich objevování, musí se nejdříve na kontinent dostat spolu s vybavením a zásobami. A to je výzva. Lodě mohou ke kontinentu připlouvat pouze několik měsíců v roce, navíc je přeprava na nich pomalá a místní vody skrývají řadu nebezpečí.

Foto: Smartwings

Tým Smartwings s letounem Boeing 737 MAX, který poprvé přistál na Antarktidě

Proto život na Antarktidě udržuje především letecká přeprava, která ovšem taktéž přináší řadu výzev. Silné mrazy v kombinaci s prudkými nárazy větru nejsou nic, co by piloti vyloženě vyhledávali. Navíc je infrastruktura místních letišť budována na sněhových či ledových pláních, které jsou všechno možné, jen ne předvídatelné.

Přesto na místní plochy v minulosti dosedly i takové letouny jako velké transportní letadlo Boeing C-17 či Airbus A340. A ve včerejších hodinách Antarktida přivítala dalšího vzdušného velikána. Vůbec poprvé v historii zde usedl Boeing 737 MAX, jehož přistání je významné i pro českou aviatiku. Jednalo se totiž o stroj českých aerolinek Smartwings, které na Antarktidu dopravily pro společnost Aircontact členy norského polárního institutu na jejich základnu za polárním kruhem.

Let dlouhý 15 680 kilometrů startoval v norském Oslu, odkud zamířil na mezipřistání do Čadu a dále do jihoafrického Kapského města. Z něj se již vydal na šest hodin dlouhý let na antarktické letiště Troll Airfield ležící v severním cípu kontinentu. Jedná se o letiště vybudované na ledovci ve výšce 1 232 metrů nad mořem. Přistávací dráha o délce tří kilometrů je tvořena ledem, který byl upraven tak, aby odpovídal bezpečnostním standardům uváděným výrobcem letounu.

„Na takový let je potřeba se důkladně připravit. Příprava trvala dlouhé měsíce předem, let i přistání proběhly hladce,“ řekl Tomáš Nevole, kapitán a letový ředitel společnosti Smartwings, který stroj pilotoval spolu s Janem Šťastným a Lubomírem Malíkem. V rámci důkladné přípravy absolvovali i speciální výcvik pro seznámení s danou oblastí provozu a letištěm, nechyběl ani kurz přežití v nelítostných podmínkách kontinentu.

Po úspěšném přistání setrval letoun na letišti přibližně dvě hodiny, následně se přes Kapské město vrátil zpět do Norska. Nejednalo se však o jednorázovou akci, protože totožný let mají aerolinky naplánovaný na konec února, a tak se české barvy na ledový kontinent opět vrátí.