Češi je milují. Čím už přes 30 let lákají půlmiliardové Libeřské lahůdky a znáte jejich hit z jihu?
Do prodejny Libeřských lahůdek na jihu Čech jsme vyrazili nejen na ochutnávku. S generálním ředitelem firmy jsme probrali trendy i možnou expanzi.
„Poprosím dva Budějčáky s sebou.“ Ještě jsem se ani pořádně nerozhlédla po vitrínách, a už jsem slyšela první objednávku, která potvrdila, že Libeřské lahůdky se v Českých Budějovicích trefily naprosto přesně. V chladicím pultu zrovna těchto chlebíčků zbývalo jen pár, a to bylo ještě před polednem. Ostatně se není čemu divit, firma s půlmiliardovými obraty si zvládla za posledních 34 let získat srdce nejednoho Čecha.
Libeřské lahůdky, které se právě chlebíčky proslavily a které mají v Praze hned několik prodejen, otevřely koncem loňského roku svou první regionální vlaštovku právě v srdci jižních Čech. A aby se místním zaryly pod kůži, rovnou jim daly jejich vlastní lahůdku, kterou tvoří roastbeef, cibulové chutney, vajíčko a smažená cibulka na základu z majonézy, dijonské hořčice a kurkumy. My jsme se proto rozhodli ji dojet ochutnat – a za dvouhodinovou cestu opravdu stála.
„Ten nápad vznikl díky hlasování místních. A hned se to chytlo,“ vysvětluje Jan Vala, generální ředitel Libeřských lahůdek, když si spolu v jihočeské pobočce povídáme. Právě za ním jsme sem vyrazili – mohli jsme se sice potkat i v Praze, chlebíček Budějčák je ale v nabídce jen ve svém rodném městě. V jeden deštivý den jsme tak i s kolegou Ondrou v osm ráno nastartovali auto, nezištně sbalili i chladicí tašku (co kdyby byla i výslužka!) a vyrazili na jih.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsUž jen příběh firmy, která v Česku udržuje chlebíčkovou tradici, za tu cestu totiž stojí. Posuďte sami: psal se rok 1991 a Jindřiška Šindelářová, tehdy samoživitelka, si otevřela první stánek s plněnými bagetami na hlavním nádraží v Praze. Inspiraci si přivezla z Paříže, kde ve třiceti letech poprvé ochutnala bagetu plněnou čerstvou zeleninou. V Česku to tehdy bylo něco nevídaného a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.
S bagetami za třináct korun vydělala svůj první milion, postupně přidávala saláty, chlebíčky, sladké koláče i pomazánky. V roce 2002 otevřela větší výrobnu v Libři, odkud vznikl i současný název značky. O dva roky později přišla i první opravdová prodejna na pražské Palmovce. A po letech růstu a expanze se v roce 2017 dostavil zlom.
„Paní Jindřiška tehdy kvůli zdravotním komplikacím musela zvolnit a začala předávat firmu synovi Jiřímu a jeho partnerce Jitce. Od té doby došlo ke skokovému růstu – z osmi na 21 poboček, z domácí výroby na moderní provoz ve Vestci u Prahy,“ přibližuje Vala.
Ačkoliv už není ve vedení, Jindřiška Šindelářová firmu dál sleduje. Dochází na porady, zajímá se o kvalitu produktů a podle Valy je „duchem celé firmy“. „Když se objeví na prodejně, je to velká událost. Máme tu zaměstnance, kteří s ní začínali – dvacet, pětadvacet let zpátky. Její přístup formoval kulturu, kterou si dodnes držíme.“
Chlebíček je pořád cool. Je to fenomén. Je to retro, je to české a funguje to.
Tím odkazuje jak na ruční výrobu, tak vztah ke svým lidem. I dnes, kdy firma vyrábí ročně pět milionů chlebíčků a má téměř 500 zaměstnanců, se snaží o co největší autenticitu. „Bramborový salát děláme z brambor vařených ve slupce a ještě horké je ručně loupeme. Žádné prefabrikáty.“
Zatímco starší generace se vrací pro klasiku – šunkový chlebíček s bramborovým salátem –, firma se dnes snaží oslovit i mladší zákazníky. Ve vitrínách se tak objevují avokádové, hummusové nebo řepné varianty, vegetariánské tortilly nebo sezónní nabídky. „Na jaře máme avokádový chlebíček, v zimě českou bagetu inspirovanou vepřem knedlem zelem. Hledáme cesty, jak to dělat moderně, ale se zachováním tradice,“ říká Vala.
Podle něj je prodejna v Budějovicích, ke kterým mají majitelé vztah, testem pro expanzi do regionů. „Pokud se objeví další zajímavá lokalita – třeba Tábor nebo druhá pobočka v Budějovicích –, rozhodně se tomu nebráníme. Ale nejdřív chceme vidět, jak si to tady sedne,“ říká generální ředitel, který dříve působil v Real Food Concept.
Zatímco základ firmy zůstává tradiční, do provozu se postupně dostávají i nové technologie. Samoobslužné vitríny i platební kiosky už běží na několika pobočkách včetně té nejnovější, symbolicky umístěné na pražském hlavním nádraží. Postupně implementují i hotovostní automaty. Cílem je prý zrychlit odbavení, usnadnit nákup, oslovit mladší zákazníky a především zvýšit hygienický standard.
„Mladí často nechtějí stát ve frontě. Chtějí přijít, vzít si tři chlebíčky v krabičce, pípnout kartou a odejít. Proto tenhle formát rozvíjíme. Ale nikdy to nebude o tom, že zrušíme tradiční obsluhu. Je to jen doplněk,“ vysvětluje Vala.
Vedle fyzických poboček roste i online prodej firmy. E-shop s rozvozem funguje zatím v Praze a okolí, ale plánuje se i pro Budějovice. Výdejní místa Libeřských lahůdek jsou už teď na Smíchově, v Ruzyni nebo v centrále ve Vestci.
Zákazníci si dnes mohou produkty objednat přes e-shop nejen domů, ale i na svatby, firemní akce nebo oslavy. „Chystáme i nástroj, kde si člověk zadá, kolik hostů bude mít, jaké mají chutě, a my mu rovnou navrhneme ideální mix produktů,“ popisuje Vala.
Značka zároveň začíná pracovat s influencery a testuje marketing na Instagramu a TikToku. „Chlebíček je pořád cool. Je to fenomén. Je to retro, je to české a funguje to. Spousta mladých to miluje – jen o tom potřebují vědět.“
Libeřské lahůdky loni překonaly obrat půl miliardy korun, firma plánuje otevřít až 30 prodejen do roku 2030, rozšířit výrobu, zefektivnit e-shop a víc pracovat se sezónností. „Ale vždycky to bude stát na tom základním – kvalitních surovinách, ruční práci a přímém vztahu se zákazníkem,“ uzavírá Vala.
Ten nás nakonec nenechal odjet s prázdnou a dovezená chladicí taška opravdu nepřišla vniveč. Cestou zpátky do Prahy jsme sice bojovali s vlastními chuťovými pohárky a cesta to byla opravdu mučivá, vše ale dobře dopadlo a my jsme zpátky do redakce přivezli nálož Budějčáků.
