Česká expedice chce v Guatemale objevit ztracené mayské město. Přidá se k ní i Sara Polak

Čeští vědci propojí laserové skenování, umělou inteligenci a archeologii, aby našli mayské město, jež může být staré až 4 tisíce let.

peten

Foto: Unsplash / Jimmy Baum

Česká expedice se vydá do guatemalské provincie Petén

0Zobrazit komentáře

V severním cípu Guatemaly se nachází provincie Petén, která je z velké části tvořena nepropustným deštným pralesem. Už na počátku 19. století se ukázalo, že ukrývá rozsáhlé pozůstatky civilizace Mayů, které po mnoho let chránila před zánikem hustá vegetace. Část z nich již badatelé prozkoumali, některé ale na objevení stále čekají. Jedno takové místo se nyní vydává prozkoumat česká expedice pod vedením Ladislava Šilhána, odborníka na 3D vizualizace mayských center, který bude mít v týmu také archeoložku a expertku na umělou inteligenci Saru Polak.

Expedice, která začíná již v červenci, se odrazí od snímků laserového skenování lidar, které ukazují, že se na severu Guatemaly skrývá významné město mayské civilizace. Z dosavadních měření tým expedice vytvořil pomocí neuronových sítí predikční model města, který má přímo na místě pomoci s identifikací staveb a jejich umístěním. Archeologická výprava chce v lokalitě zahájit vykopávky a zaměřit se především na průzkum mocenských a ceremoniálních zón.

„Zkoumaná oblast je těžko dostupná, ale naše snímky ukazují rozsáhlou aglomeraci. Město mělo podle nich paláce pro nejvyšší elity, astronomické observatoře a zřejmě bylo sídlem neznámého království. Je možné, že se jedná o dvojměstí nebo širší aglomeraci, o jejíž roli v mayských dějinách jsme zatím netušili,“ přibližuje Ladislav Šilhán, jehož tým stráví v guatemalské džungli sedm týdnů.

silhan

Foto: Archiv Expedice Neuron

Ladislav Šilhán při průzkumu v Guatemale

Svou účast na expedici oznámila i Sara Polak, absolventka archeologie a evoluční antropologie na anglickém Oxfordu. „Jedeme vykopat ztracené mayské město v džungli!“ napsala na svých sociálních sítích. A dodala, že jejím úkolem bude především katalogizovat, sbírat keramiku a pomáhat s vykopávkami. Z cesty bude také podávat reportáže. „Jsem na větvi, že můžu být u toho, když se za ruinami v Peténu budeme prosekávat po tisíci letech. Nejvíc se těším na studium místní společenské komplexity, rituálního chování a jedinečnost kultury tohoto osídlení.“

Československý tým průzkumníků, archeologů, historiků a inženýrů oblast Petén navštěvuje už od roku 2008 – právě zde se totiž nacházelo nejvíce mayských měst, z nich mnohá ještě nebyla objevena. Šilhán jako vedoucí průzkumných operací v rámci regionálního archeologického projektu Uaxactun prošel v džungli stovky kilometrů, o mayských ruinách má tak velký přehled.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Průzkum dnes již neprobíhá náhodným prosekáváním se džunglí mačetou, protože by byl pro její obrovské rozměry a náhodnost objevů neefektivní. Proto využíváme lidar, který proniká vegetací a zobrazuje objekty, které se v ní skrývají. V množství dat je ale prakticky nemožné určit zpoza stolu, o co se jedná. Proto je potřený průzkum založený na satelitní navigaci a zobrazení lidarových skenů,“ dodává Šilhán.

Expedice ukáže, zdali se v lokalitě rozsáhlé sídlo skutečně nachází. A pokud ano, prozkoumá jeho stáří, které se nyní odhaduje na čtyři tisíce let, jeho význam a také to, jak v něm lidé žili, jak vypadala jejich společnost a kultura. Na místě dosud nikdo žádný průzkum neprováděl.  Po návratu z džungle čeká Šilhánův tým další práce s daty, vytváření digitálního 3D modelu města se všemi budovami, náměstími a cestami a popis jeho urbanistické a sociální podoby.

snimek-2

Foto: Archiv Expedice Neuron

Výstupem průzkumu bude mimo jiné podrobný 3D model města

„Po ověření terénním průzkumem jsou výsledky přesné a mimořádně efektivní. Tato mayská města získávají reálnou podobu a umožňují nejen vědcům, ale i laikům lépe chápat význam jednotlivých staveb a jejich kulturní a historické souvislosti. 3D rekonstrukce probouzí dávno ztracená města do jejich původní podoby,“ říká Šilhán.

Vědeckým garantem expedice je profesor Milan Kováč, vedoucí Centra mezoamerických studií na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Členy týmu jsou dále odborník na mayskou architekturu Tomáš Drápela z restaurátorské organizace Orthodoc v Paříži, odborník na identifikace objektů pomocí umělé inteligence Marek Bundzel z Technické univerzity v Košicích, doktorandka Univerzity Komenského Iveta Puchovanová a guatemalská archeoložka Dora Maritza García Patzán.

neuron

Foto: Nadační fond Neuron

Nadační fond Neuron expedici podpořil částkou bezmála 900 tisíc korun

Cesta do Střední Ameriky nebude jen jedna. Expedici se totiž rozhodl podpořit Nadační fond Neuron, jehož mecenášem je také podnikatel Jakub Havrlant, zakladatel a CEO skupiny Rockaway Capital. Ten Šilhánovi během slavnostního vyhlášení Expedice Neuron předal symbolický šek s částkou dosahující téměř 900 tisíc korun.

Expediční rada Neuronu výpravu do Guatemaly vybrala z dvacítky přihlášených projektů. „Výzkum je originální, slibuje přínos světové vědě a může být inspirací pro novou generaci vědců. V Neuronu se těšíme na jeho výsledky a věříme, že mohou být pro znalost historie přelomové,“ doplňuje předsedkyně správní rady Monika Vondráková.

Expedice Neuron má připravený harmonogram výzkumu ztraceného mayského města na příštích deset let. „Díky Neuronu se expedice může zahájit a tým vědců v terénu prozkoumá, zda radarové snímky ve spolupráci s umělou inteligencí správně načetli. Smyslem podpory každé naší expedice je ověřit, zda se hypotéza vědců potkává s realitou. V případě této expedice jde pouze o to odhalit, zda je zde ukryté mayské město. Pokud se tento nález potvrdí, zahájí se velkolepá akce na odhalení celého města. Na to budou zapotřebí už úplně jiné finanční prostředky, na kterých se bude podílet už několik zemí,“ upřesňuje Vondráková.

Vědci věří, že našli nový typ gravitačních vln. Má jim pomoct nahlédnout do začátků vesmíru

Pokud se nález potvrdí, může poodhalit odpovědi na otázky o zrodu galaxií i vesmíru. Vlny mají vznikat srážením obřích černých děr.

Jiří BlatnýJiří Blatný

gravitacni-vlny

Foto: Midjourney/CzechCrunch (vytvořeno umělou inteligencí)

Gravitační vlny podle obrazového generátoru Midjourney

0Zobrazit komentáře

Když vědci zkoumají vesmír, typicky využívají elektromagnetické vlny, tedy světlo. Problém je, že tak dokáží dohlédnout jen do určité dálky. V roce 2015 ale astronomové potvrdili existenci gravitačních vln, pro které takové omezení neplatí. Mohou tedy dohlédnout mnohem dál. Podobně jako světlo i tyto vlny mají svoje frekvence. Lidská technologie dokáže zachytit jen část takového spektra a velmi dlouhé vlnové délky tak vědcům dlouho unikaly. Až doteď. Nyní si výzkumníci myslí, že po patnáctiletém pozorování právě velmi staré vlny objevili, což jim může otevřít nové okno do těch nejstarších období vesmíru.

Gravitační vlny jsou zakřivení času a prostoru, které předpověděl Albert Einstein před více než sto lety. Spustí je třeba bouřlivé události ve vesmíru jako exploze hvězd nebo srážka černých děr. Poprvé však vědci jejich existenci potvrdili až v roce 2015. Tehdy se to podařilo americkému detektoru Ligo. Za počin badatelé o dva roky později získali Nobelovu cenu za fyziku a od té doby je téma jedním z nejžhavějších v astronomii. Přístroj Ligo ale dokáže registrovat vlny jen do určité velikosti. Ty větší, s pomalejším kmitočtem, který může trvat od jednoho roku po celou dekádu, nezachytí.

Většina gravitačních vln, o nichž astronomové dnes ví, tak pochází z dvojic srážejících se černých děr do určité velikosti. Takové vlny totiž mají dostatečně vysoký, a tedy rychlý, kmitočet. Pro ukázku lze použít hudební příměr. Vlny s vysokou frekvencí si představte jako zvuk činelů nebo houslí, nástrojů s relativně vysokou frekvencí, vysvětluje Robert Lea ze serveru Space. O existenci vln s naopak velmi nízkou frekvencí, tedy jakéhosi basového orchestru, se dlouho spekulovalo, chyběl ale kvalitní důkaz.

Vědci ze Severoamerické observatoře pro gravitační vlny (NANOGrav) na konci června objevili dosud nejnadějnější náznak tohoto jevu. Zaznamenání takzvaného pozadí gravitačních vln, tedy vlnění s velmi hlubokou frekvencí, si však žádalo experiment galaktických rozměrů, a to doslova. Astronomové totiž tento basový orchestr zachytili díky senzoru, který měří pravidelné pulzování mrtvých hvězd zvaných příznačně pulzary. Zachycení ještě čeká na oficiální potvrzení. Vědci z International Pulsar Timing Array, kteří gravitační vlny zkoumají, jsou ale vzhledem k předběžnému pozorování optimističtí.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Technika pozorování Pulsar Timing Array využívá velmi pravidelného signálu, který pulzary vysílají, a všímá si případných miniaturních odchylek, za které, jak vědci předpokládají, mohou gravitační vlny. „To je také jeden z důvodů, proč výzkum trvá tak dlouho,“ vysvětluje pro Scientific American Jeff Hazboun, profesor z Oregon State University, který se na objevu podílel. „Začátek našeho přístroje je zde na Zemi, ale končí v podstatě u zmíněných pulzarů, které jsou zhruba tři tisíce světelných let daleko,“ dodává.

Výsledky patnáct let trvajícího pozorování pulzarů zveřejnily hned čtyři spolupracující týmy vědců. Za tu dobu totiž nashromáždily obrovské množství dat. „Nenašli jsme totiž jen jeden signál, je to zhruba sto tisíc, možná až milion srážejících se dvojic supermasivních černých děr, které všechny najednou vytvářejí symfonii zvuku o velmi nízkých frekvencích,“ říká Chiara Mingarelli, astrofyzička z George Mason University. „Pozadí gravitačních vln je asi dvakrát hlasitější, než jsme očekávali,“ vysvětluje.

Obtížně zachytitelný jev může poskytnout první pohled na supermasivní černé díry z raného období vesmíru vzdálené od Země zhruba deset miliard světelných let, právě ony by tak velké gravitační vlny podle vědců měly vytvářet. Pokud se nález potvrdí, mohl by poodhalit odpovědi na některé nezodpovězené otázky, třeba o vzniku a vývoji galaxií. Objev také otevírá nové možnosti výzkumu vesmíru, zejména jeho raných fázích, dokonce i samotného velkého třesku. Práce astrofyziků tak zdaleka nekončí, spíše naopak. „Potvrdit zdroj těchto vln, to nám zabere nejméně dalších pět let,“ říká Mingarelli. Je totiž třeba oddělit šum od signálu. Zachycené vlnění navíc může být důsledkem i nedostatků vědeckého experimentu.