Česká stopa v novém Top Gunu. S kamerou se v oblacích proháněly speciální letouny Aero L-39 Albatros

cinejet1

Foto: Helinet

Letadla se podílela na přípravách pokračování snímku Top Gun

0Zobrazit komentáře

Pokud patříte mezi fanoušky letectví a aviatiky, nejspíše máte ve svém kalendáři červeně zvýrazněno datum 16. července. V tento den by se měl do českých kin vrátit legendární Top Gun s Petem „Maverickem“ Mitchellem v podání Toma Cruise. Na snímek nás již nyní láká několik trailerů, ve kterých si nemůžeme nevšimnout skvělých leteckých záběrů. Ty pořídily speciálně upravené letouny Aero L-39 Albatros, tedy letadla vyráběná v České republice.

Pořizování leteckých záběrů je velice náročná disciplína, ke které slouží helikoptéry, klasická letadla či drony. Výběr toho správného stroje je podmíněn řadou kritérií. Záleží například na tom, co chcete natáčet, z jaké výšky, v jakých rychlostech, popřípadě z jakých úhlů.

Jaký stroj ale zvolit, pokud chcete natáčet scény, ve kterých se Tom Cruise prohání ve stíhačce F/A-18 Hornet, která je schopna letět rychlostí téměř 2 tisíce kilometrů v hodině? Pro odpověď se musíme vrátit zpátky v čase a překvapivě do bývalého Československa.

Pokud se řekne česká aviatika, mnohým se automaticky vybaví společnost Aero Vodochody, která v minulém roce oslavila svou stoletou existenci. Tato společnost se zabývala a zabývá vlastní i licenční výrobou letadel. Činila tak i v šedesátých letech minulého století, kdy bylo jejím největším zákazníkem sovětské letectvo.

Právě na jeho přání začaly počátkem 60. let práce na vývoji nového výcvikového letounu, který měl nahradit model L-29 Delfín. Ten byl sice oblíbený, ale z důvodu nedostatečného výkonu byl vhodný jen pro počáteční výcvik pilotů. Tak v roce 1968 vzlétl první prototyp nového, výkonného a snadno ovladatelného letounu, který byl od roku 1971 vyráběn sériově pod označením L-39 Albatros.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Aero L-39 Albatros sloužil coby výcvikový letoun armád celého Východního bloku až do rozpadu Sovětského svazu a ve službě se mu podařilo díky modernizacím a kvalitnímu technickému zpracování setrvat až dodnes. V letošním roce by navíc měla proběhnout certifikace chystané modernizované verze L-39NG (New Generation).

l39ng-new-large-min

Foto: Aero Vodochody

Nová generace letounu L-39NG

Díky porevolučnímu otevření trhu se z L-39 stalo něco víc než jen cvičný letoun armádních jednotek. Dnes jej využívá mnoho soukromých subjektů pro nejrůznější účely. Příkladem může být řada akrobatických skupin létajících právě na těchto strojích, například Baltské včelky nebo filmařské společnosti.

Natáčení v oblacích

Mezi ně patří i americký Helinet Aviation, čímž se dostáváme k odpovědi na naši otázku, čím natáčet Hornety. Helinet Aviation je totiž společností, která měla na starosti pořizování akčních leteckých záběrů nového Tup Gunu, o které se postaraly právě letouny české výroby Aero L-39 v upravené verzi CineJet.

„CineJet je prvním tryskový letoun Aero L-29 Albatros s upraveným, gyroskopicky stabilizovaným kamerovým systémem Shotover F1 Rush, který byl navržen pro vysokorychlostní leteckou kinematografii. CineJet vyvinutý ve spolupráci s Patriots Jet Team (skupina leteckých akrobatů – pozn. red.) poskytuje optimální výkon tryskových letadel, vynikající manévrovatelnost a bezprecedentní možnosti úhlů záběrů kamery díky tvarům letadla a inovativnímu upevnění kamerové platformy F1,“ popisuje upravenou L-39 Helinet.

Letoun CineJet byl vyvinut na základě stále rostoucí poptávky po řešení snímání objektů pohybujících se vysokou rychlostí. O tyto záběry mají zájem filmová studia, televize, vědečtí výzkumníci i marketingová oddělení výrobců letadel, kteří záběry používají pro vlastní propagaci.

Kamera umístěna pod čumákem letadla dokáže pořizovat snímky v rozlišení 8K při rychlostech dosahujících až 650 km/h a manévrech s přetížením přibližujícím se 3G. Účinnost celého letadla navyšuje řada dalších doplňků, jako je například anténní soustava od RF Film, která odesílá pořízený materiál dolů na zem, zprostředkovává GPS data a také komunikaci mezi piloty a štábem na zemi.

cinejet6

Foto: Helinet

Aero L-39 Albatros v úpravě CineJet

Cena standardní L-39 je odhadovaná asi na 10 milionů dolarů (zhruba 230 milionů korun). S vybavením od Helinetu však bude ještě vyšší. Podle trailerů to vypadá, že se můžeme těšit na velkou podívanou a není se čemu divit.

Helinet se specializuje na pořizování leteckých záběrů již více než 30 let a do kokpitu CineJetu usedl Randy Howell, zakladatel akrobatické skupiny Patriots, který má létání v malíku. Zda se mu podařilo udržet tempo i s Hornetem, se budeme moci přesvědčit již 16. července v našich kinech.

Úspěšný seriál The Mandalorian byl natočen téměř bez zelených pláten. Podívejte se, jak revoluční systém funguje

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

the-mandalorian-ilm

Foto: ILM

Natáčení seriálu The Mandalorian

0Zobrazit komentáře

I kdyby měl být The Mandalorian zdaleka nejdražším seriálem všech dob a na první řadu dostal stejný rozpočet jako nový film Star Wars, stále by si nemohl dovolit stejné vizuální efekty. Jednak si nemůže dovolit strávit tolik času v post-produkci a jednak by stejným obnosem musel pokrýt více než dvojnásobnou délku. Společnost vytvářející speciální efekty, Industrial Light & Magic (ILM), však nyní na videu poskytla fascinující pohled do řešení tohoto problému.

Pokud je to možné, nejlepší je vždy natáčet ve skutečných lokacích nebo kulisách a pracovat v co největší míře s „praktickými“ efekty, jak to typicky dělá například Christopher Nolan. Výsledkem je v mnoha případech uvěřitelnější konečný film, jednodušší práce s kamerou a kromě dalších aspektů i výkony herců, kteří si nemusí představovat, na co reagují, ale mohou se soustředit na samotný přednes.

Čím více je ovšem dění filmu vzdáleno každodenní realitě, tím náročnější až nemožné je se tímto pravidlem řídit. Filmy Star Wars se většinou snaží v co největší míře využívat modely a loutky, s produkcí cestovat na vzdálená místa připomínající cizí planety a stavět obrovské sety i pro jednotlivé scény. Ani vysokorozpočtový seriál typu The Mandalorian si něco podobného nemůže dovolit, nemluvě o tom, že někdy se velkým zeleným plochám před kamerou zkrátka nelze vyhnout.

Proto může mít nový systém použitý při tvorbě hraného seriálu ze světa Star Wars dalekosáhlé důsledky pro natáčení jakéhokoliv typu projektu. Zelené plochy, které mají být nahrazeny virtuálním prostředím až na obrazovce počítače v postprodukci zcela nahrazuje velkými LED obrazovkami postavenými kolem celého natáčecího placu. 

Virtuální prostředí zobrazují rovnou při natáčení. Jsou vysoce interaktivní, což znamená možnost je měnit téměř v reálném čase. Všichni filmaři s nimi tedy mohou bezprostředně pracovat, od režiséra přes kameramana a osvětlovače až po herce a samozřejmě scénografy. Jak vysvětlují tvůrci ve videu ILM, je otázkou vteřin například změnit pozici hory nebo natáčet západ slunce deset hodin vkuse.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jistě není potřeba mít s natáčením jakékoliv zkušenosti, aby tyto možnosti jasně působily jako revoluční. Zároveň neznamenají, že výsledek působí méně reálně. Pozornější diváci si v určitých scénách Mandaloriana mohli všimnout trochu zvláštně působícího pozadí. Zveřejněný klip však ukazuje, jak velká část „lokací“ byla natáčena před obrazovkami se zcela realistickým efektem.

the-mandalorian-ilm2

Foto: ILM

Natáčení seriálu The Mandalorian se obešlo bez zelených pláten

the-mandalorian-ilm3

Foto: ILM

Herci si díky novému systému nemusí představovat, co kolem nich je

Jak systém funguje, jsme o trochu blíže popsali už v dřívějším článku. Tvůrci seriálu The Mandalorian spojili síly s vývojáři herního enginu Unreal, který umožnil rychlé renderování fotorealistických virtuálních trojrozměrných prostředí a běží na něm například populární hra Fortnite. Filmaři je pak nemuseli využívat pouze k orientaci, ale přímo je natáčet a nechat dále téměř neupravené v konečném produktu.

radim-smicka-boxed

Přečtěte si takéV devíti lidech dělají byznys za 85 milionů korun ročně. Radim Smička by ale Bazoš neprodal ani za miliarduV devíti lidech dělají byznys za 85 milionů korun ročně. Radim Smička by ale Bazoš neprodal ani za miliardu

Kromě snížení nákladů a zjednodušení režie, práce herců a komponování záběrů je použití obrazovek zajímavé také v tom, jak fyzicky interagují s objekty před nimi. Například odrazy na naleštěné kovové helmě titulního hrdiny seriálu nebylo nutné složitě renderovat v počítači, ale zachytila je přímo kamera. Jak zmiňuje magazín The Verge, seriál The Mandalorian nebyl prvním případem použití této technologie, byla zde nicméně použita v dosud zdaleka největším měřítku.

Společnost ILM má v plánu nový systém pojmenovaný jako StageCraft dále rozvíjet a poskytnout ho jako kompletní řešení celému filmovému a televiznímu průmyslu.

mandalorian-vfx

Foto: ILM

Kancelář „klienta“ Wernera Herzoga byla téměř kompletně vytvořena jen virtuálně

the-mandalorian-ilm4

Foto: ILM

Natáčení seriálu The Mandalorian