Prvního května roku 1953 mohli majitelé prvních televizorů v tehdejším Československu poprvé naladit domácí televizní vysílání. Veřejnoprávní stanice krásné kulatiny mocně připomíná, tak nebudeme zbytečně opakovat už několikrát řečené. Podíváme se raději na jiné narozeniny – přesně poloviční. Zůstaneme na obrazovce České televize, ale místo hýbajících se obrázků a mluvících hlav se podíváme na písmenka.

„Česká televize, dříve pod značkou Československá, se za sedmdesát let existence stala pevnou součástí života celé řady generací. S milníkem, který si připomínáme, vnímám současně také zodpovědnost a odhodlání i nadále posouvat Českou televizi kupředu,“ prohlásil generální ředitel České televize Petr Dvořák u příležitosti velkolepého výročí.

Připomínek prvního – tehdy ještě zkušebního, to plně pravidelné přišlo o rok později – vysílání z května 1953 je na obrazovkách i na internetu spousta. Ale kromě České televize jako takové dnes slaví i jeden její konkrétní projekt, se kterým si však posouvání kupředu nejspíš úplně nespojíte. Teletext!

Kdepak všechny ty internety. Když jste od 1. května roku 1988 chtěli zjistit aktuální informace, zmáčkli jste tlačítko na ovladači a vyvolali na televizoru jednoduchou stránku plnou písmenek. Je až k nevíře, že to můžete udělat i dnes, pětatřicet let po československé teletextové premiéře. A kdo se s teletextem na vlastní oči neseznámil, možná zaregistroval, že ho jako významný zdroj informací využíval i bývalý prezident Miloš Zeman. Inu, i to možná o dnešním postavení teletextu leccos napoví.

Ba ne, to bychom času odolávající technologii tak trochu křivdili. Vždyť i dnes teletext (pro ty opravdu mladé čtenáře – textové zpravodajství na obrazovce TV) používá nezanedbatelné množství lidí. „Televizní verzi sleduje pravidelně každý měsíc více než půl milionu diváků,“ říká pro CzechCrunch Karel Tinl, šéfredaktor online zpravodajství České televize. A připomíná, že teletext už dlouho není pouze onou postarší záležitostí s kostičkovaným písmem: „Je sice primárně vyhledávaný zejména v televizorech, šíří se ale i na webu a v aplikaci HbbTV.“

Internetová verze spolu s obsahem na HbbTV dají měsíčně dohromady dalších zhruba sto tisíc čtenářů. Nicméně jak Tinl upozorňuje, statistiky nelze jednoduše sečíst. Napříč kanály, kterými se teletext šíří, může docházet k překryvu. Nicméně ačkoliv více než pět set tisíc čtenářů není žádné malé číslo, skutečnost je taková, že teletext přece jen už není na vrcholu zájmu diváků. „Nejvíce uživatelů měl kolem roku 2006, více než dva miliony. Od té doby a s nástupem internetu zájem o něj logicky poklesl,“ říká Tinl.

To může na první pohled vypadat jako značný propad, jenže sedmnáct let je dlouhá doba. A ve skutečnosti teletext v poslední době nezažívá žádný sešup. „Televizní teletext vykazuje nepatrně klesající trend. Avšak u HbbTV je tomu naopak. Propady televizní verze jsou navíc v porovnání s minulostí zanedbatelné a v některých měsících je dokáže kompenzovat právě zisk na webu a HbbTV,“ uvádí šéf online zpravodajství.

Česká televize má o teletextu detailní informace, měří totiž to, kolik lidí stiskne tlačítko teletextu na ovladači. A u webové verze má ještě podrobnější data. Nejvýraznější skupina uživatelů vás nejspíš nepřekvapí. Je to zejména starší generace, která se podle Tinla nechce rozptylovat reklamami, audiovizuálním obsahem nebo diskuzemi. Ale internetová verze teletextu – která je mimochodem na webu České televize zpracovaná v parádně autentické podobě – prozrazuje nejspíš nečekané skutečnosti.

„Zajímavou skupinou webových čtenářů jsou manažeři, kteří řeší vlastně to samé jako senioři. Rychle se dostat k podstatným informacím,“ popisuje Tinl. Současně vykresluje typického uživatele nestárnoucí služby: „Z webových dat obecně vyplývá například velký zájem o sportovní témata, zpravodajství a informace o počasí. A také to, že naším nejčastějším čtenářem je muž středního až vyššího věku se zájmem o sport.“

A byť někomu mohou teletext či jeho čtenáři připadat jako neměnný relikt minulosti, přece dochází k inovacím. Ačkoliv většinu jich čtenář nezaznamená. Například rozšíření interních možností automatického získávání a následné publikace informací. Ale pokud jde o to, co „je vidět“, tak třeba teletext na HbbTV se dočká nové verze aplikace. „Ale jinak je klasický teletext limitován tím, na jakých základech stojí,“ říká Tinl.

Foto: Česká televize

Teletext České televize je oblíbeným zdrojem informací nejen pro prezidenty, ale i pro sportovní fanoušky

„Omezený je například počet řádků, úhozů na řádek, počet barev, některé znaky teletext neumí vůbec zobrazit. V televizoru se i proto teletext pravděpodobně nikdy nezmění a možná je to právě jeho deviza a plus. Uživatelé se ho nemusí znova a znova učit ovládat. Má stále stejný unikátní systém listování pomocí tří čísel,“ vyjmenovává zástupce České televize.

Obsah teletextu připravuje devět editorů, kteří jej plní převážně informacemi z veřejnoprávního vysílání i z agenturního zpravodajství. Něco nicméně vzniká automaticky. Třeba informace o počasí nebo z burzy. „Práce na teletextu je i tak mimořádně náročná a specifická. Je to srdcovka pro více než půl milionu jeho pravidelných uživatelů, ale i pro kolegy, kteří jeho obsah tvoří,“ říká Tinl.

Podobně jako spíš skrytý technologický posun teletextu je pozvolný i vývoj obsahové stránky. Nedávno tak na teletext přibyla poezie. V minulém roce se přidala rubrika místních zajímavostí, kterou plní pracovníci z regionů. Anebo čtyřicet stránek vzdělávací zábavy, hádanek a kvízů. Po dlouhé době na teletextu naleznete také stránky volných pozic v ČT. A jak připomíná šéfredaktor online zpravodajství, lidé se přes ně opravdu hlásí.

„Teletext si představuji jako takové mraveniště. Tisícovka komůrek neboli stránek s obsahem a mezi nimi několika generacemi uživatelů vyšlapané cestičky, po kterých stávající diváci a čtenáři stále a pravidelně chodí. Kontrolují stejné stránky, jen s novým obsahem. Opakují se tak velmi podobné scénáře. Čtenáři si jdou pro zprávy, sport, počasí… A mou osobní výzvou je budovat nové cestičky. Třebas přes zmíněnou poezii,“ zamýšlí se Tinl.

„Ta navíc není můj poslední pokus dostat umění na teletext. V hlavě se mi rodí myšlenka obrazové galerie umístěné na teletextových stránkách,“ přibližuje část dalších plánů Tinl. Budoucnost teletextu je přitom téma, které u nás Česká televize řeší osamocená. Před několika lety svou teletextovou službu zrušily všechny domácí komerční stanice.

Už v roce 2012 zrušila po osmatřiceti letech provozu první teletext na světě, takzvaný Ceefax, věhlasná ostrovní BBC. Ačkoliv jeho pokračovatelem (navzdory pokusu v roce 2020 vypnout i tuto možnost) je obsah dostupný přes známé „červené tlačítko“. Trocha toho rušení se nevyhnula ani ČT, dříve měly své mutace teletextu i její jednotlivé kanály. Současný teletext však má své čtenáře i zastánce a nevypadá to, že by někam zmizel.

„Teletext je pro mne ryzí podstata veřejnoprávnosti. Proto věřím, že tu s námi bude i nadále. Podařilo se nám tuto službu veřejnosti i přes digitalizaci udržet a v současnosti v některých ohledech i rozvíjet. Věřím, že to vydrží i do budoucna,“ uzavírá Karel Tinl.