Zkoumání pornografie není ve světě žádnou novinkou. Vědci a vědkyně se však dlouho zabývali především tím, jaké negativní vlivy sledování pornografie má a jak na ni reagují její hlavní konzumenti, tedy heterosexuální muži. Teprve v posledních letech se ustanovil oficiální obor porn studies a pozornost se obrací jednak k pozitivním vlivům sledování sexuálních obsahů, jakož i k tomu, jak je vnímají ženy. Jednou z průkopnic ženského pohledu na pornografii je socioložka a mediální vědkyně Michaela Lebedíková z Fakulty sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně. Aktuálně se coby doktorandka zabývá tím, jaký vliv mají moderní technologie na sexualitu a wellbeing adolescentek a adolescentů.

Michaela Lebedíková se otázkami souvisejícími s konzumováním různých forem sexuálních obsahů začala zabývat už během svého bakalářského a magisterského studia, kdy se zaměřila především na to, jaký vliv má pornografie na mladé ženy. S tím souvisí i sexting, který nabyl nový rozměr právě díky technologickému vývoji různých komunikačních platforem.

„V posledním výzkumu jsme se zabývali tím, jaký mají sexting a sexuální obsah vliv na mladé dívky a chlapce, konkrétně na jejich emoční wellbeing. Sledovali jsme, jaké mají pocity po tom, co s takovým obsahem přijdou do kontaktu. A ukázalo se, že obě varianty – tedy přijímání sexuálních zpráv, ať už byly očekávané, nebo ne – dívky prožívají mnohem negativněji než chlapci, mají větší šanci, že se po vystavení budou cítit rozhořčeně,“ přibližuje Lebedíková.

V případě sextingu vědkyně poukazuje na zajímavý jev, který vyplývá ze zahraničních výzkumů. Pro chlapce je účast na sextingu něco, co posiluje jejich status ve skupině. Čím více sextují a čím více fotografií nahých dívek mají v mobilu, tím lépe. U dívek je to však dvojsečné. Když se na sextingu nepodílejí, jsou považovány za prudérní, ale když se na něm podílejí nebo jejich snímky někdo sdílí, může to mít negativní dopad na to, jak je vnímá okolí.

Foto: Vygenerováno OpenAI DALL·E-3

Michaela Lebedíková se mimo jiné zabývá fenoménem sextingu mezi adolescenty

„Jejich kolektiv je pak šmahem označí za promiskuitní. V našem výzkumu mě zajímalo, jestli k něčemu takovému dochází také u konsensuálního sextingu, když si fotky lidé posílají v rámci vztahu a nedochází například k jejich šíření dál. A ukázalo se, že něco takového nemá vliv na to, jak jsou dívky a chlapci přijímání ve vrstevnické skupině,“ dodává Lebedíková.

Pomyslný dvojí metr se propsal i do toho, že se vědecká obec začala případným pozitivním vlivem pornografie a jiného sexuálního obsahu na ženy zabývat až v posledních patnácti letech. Pornografie byla podle Lebedíkové dlouho vnímaná jako mužská doména, protože většinu řídících pozic v tomto oboru měli a stále mají muži. Průzkumy zaměřené na ženy sice probíhaly, ale od začátku byly načrtnuty tak, že má na ně pornografie nebezpečné dopady. Především proto, že jsou v ní ženy vyobrazeny v podřadných pozicích, ryze pro potěšení mužů.

„Na základě toho se spustila debata mezi feministkami, kterou nazýváme Sex Wars. Jedna strana tvrdila, že pornografie ženám škodí, zvyšuje násilnost mužů, ukazuje nerealistické standardy a by bylo lepší ji cenzurovat. Na druhé straně se ozývaly názory, že i ženy mají právo na sexualitu a její konzumování. Ale teprve poměrně nedávno se vědci začali ptát, jaké jsou vlastně ty pozitivní dopady pornografie na ženskou sexualitu,“ vysvětluje Lebedíková.

Když vědkyně během své diplomové práce oslovovala mladé ženy, ptala se jich, jak na ně působí sledování pornografie. Mimo jiné se dozvěděla, že si ženy dobře uvědomují, že jde o fantazie, s nimiž mohou pracovat jako s edukativním materiálem. Může je pak třeba inspirovat k novým sexuálním polohám či pomůckám.

„Avšak ve chvílí, kdy viděly porno před tím, než měly svůj první sexuální zážitek, často pak v reálném životě docházelo k zaskočení tím, že například partner nemá takovou výdrž, nebo srovnávaly své tělo s těly pornohereček a byly nervózní z toho, že nemají tak pevné bříško a podobně. Naopak respondentky, které sledovaly spíše feministickou pornografii, říkaly, že jim porno ukázalo velkou diverzitu těl a cítily se lépe.“

Velmi tak záleží na povaze sexuálního obsahu a podle Lebedíkové také na tom, jak s ním mladí lidé přicházejí do kontaktu. Je proto důležité téma netabuizovat a ve větší míře ho dostat také do osnov sexuální výchovy. Přitom podle nedávného výzkumu České středoškolské unie jen polovina učitelů a učitelek, kteří tento předmět vyučují, mluví o pornografii. V momentě, kdy chybí edukace, lze tedy v případě sexuálních obsahů očekávat spíše negativní dopady na wellbeing.

„Měli bychom vzdělávat mladé v tom, o jaký obsah jde, jak se s ním mohou setkat, k čemu je určený a že to není učební pomůcka k tomu, jak vypadá sex. Dnes už navíc víme, že i když jisté negativní dopady pornografie jsou, nelze je aplikovat plošně. Například co se týče pornografie a agrese – ukazuje se, že sledování sexuálního obsahu, který neobsahuje prvky agrese, přímo nesouvisí s agresivitou. Proto je důležité o pornografii mluvit,“ uzavírá Michaela Lebedíková.