Českému umění vládnou ženy. Jejich tvorba získává prostor v Londýně, Mnichově i Benátkách

Žebříček J&T Banka Art Index mapuje výstavní aktivitu českých tvůrců za posledních 10 let. A letos jasně ukazuje výrazný nástup ženských jmen.

art-index

Foto: Instagram Anny Hulačové / Národní galerie Praha / Archiv Kateřiny Šedé / Canva Pro

Poprvé v historii J&T Banka Art Indexu obsadily první tři příčky ženské autorky – Anna Hulačová, Eva Koťátková a Kateřina Šedá

0Zobrazit komentáře

České umělkyně mají stále silnější hlas. Každoroční umělecký žebříček J&T Banka Art Index letos přinesl historický milník – poprvé v jeho jedenáctileté historii totiž ovládly první tři příčky výhradně ženy. V čele opět stojí Eva Koťátková, která pracuje se sochou a konceptem. Za ní se pak umístila Kateřina Šedá s médii akce a koncept a Anna Hulačová, jejíž doménou je socha.

Koťátková si pozici jedničky drží už pošesté, což v rámci žebříčku, který reflektuje aktivitu umělců za posledních deset let, znamená nevídaně konzistentní kariéru. Letos zaujala především na Benátském bienále, kde představila opěvovaný projekt inspirovaný žirafou Lenkou. Koťátková v něm čerpala z historie československých akvizic zvířat ze zemí globálního Jihu, avšak ze současných ekologických a dekoloniálních perspektiv. Právě Lenka byla v roce 1954 odchycena v Keni a následně převezena do pražské zoo, kde se stala první československou žirafou.

Druhá Kateřina Šedá dlouhodobě boduje díky svým sociálně angažovaným projektům a Anna Hulačová se z loňského pátého místa posunula na třetí, především díky výstavám ve Vídni a Mnichově. „Dozrává tu silná generace umělkyň, které obstojí i na mezinárodní úrovni,“ říká k letošnímu pořadí art specialistka J&T Banky Valérie Horváth.

Ukázkovým příkladem mezinárodního přesahu je pak třeba Klára Hosnedlová – jediná Češka, kterou zastupuje prestižní galerie White Cube v Londýně. Díky sólové výstavě v Basileji a skupinovému projektu v Mnichově si letos polepšila o téměř 30 příček a skončila na 19. místě.

Zajímavá jsou i nová jména, která letos do první stovky vstoupila. Ze šesti nováčků stojí za zmínku především Nik Timková, jejíž tvorba se pohybuje mezi konceptem a instalací, a Miroslava Večeřová, která pracuje s videem i experimentální fotografií. Právě tyhle umělkyně mohou být tipem pro sběratele hledající nové příběhy a osobnosti, jejichž kariéra má potenciál prudce růst.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Žebříček navíc ukazuje i proměnu médií, ve kterých se čeští tvůrci pohybují. Ačkoliv stále vede malba, těsně ji dohání konceptuální umění. Socha, instalace nebo videoart si drží zastoupení kolem deseti procent a přibývá autorů i autorek, kteří tvoří napříč technikami. Mimo tradiční média se letos v žebříčku výrazně zviditelnila třeba Darina Alster, známá svými performancemi a happeningy, nebo autorská dvojice Julia Gryboš a Barbora Zentková, které zkoumají vztah malby a prostoru.

Zatímco u mužských umělců zůstávají první příčky žebříčku dlouhodobě stabilní – čtvrtý skončil Krištof Kintera, v první desítce se drží Josef Bolf nebo Jaromír Novotný – ženská jména v posledních letech stoupají rychleji. A často je to právě díky výstavám v zahraničí, oceněním nebo účastem na bienále a veletrzích, které žebříček sleduje.

„Kvalitní umění spočívá v přínosu dějinám umění – tématem, zpracováním nebo formou. Pouhá dekorace odbornou veřejnost neosloví,“ vysvětluje Horváth. V první stovce je tak letos celkem 37 žen a jejich podíl bude v dalších letech pravděpodobně dál růst.

J&T Banka Art Index vzniká od roku 2014 a každoročně mapuje stovku nejviditelnějších českých umělců a umělkyň narozených po roce 1960. Nehodnotí kvalitu jejich tvorby, ale spíš to, jak jsou aktivní na institucionální scéně – kolik mají samostatných či skupinových výstav doma i v zahraničí, jaká získali ocenění nebo kde všude jejich díla rezonovala. Sleduje období posledních deseti let, a tak každoročně odpadá nejstarší rok a přičítá se aktuální. Výsledné pořadí tak odráží dlouhodobou viditelnost i aktuální dynamiku tvorby.

Ve své tvorbě ukazuje akné i chlupy. Vyzdvihuju to, co často skrýváme, říká textilní umělkyně Rosická

Textilní umělkyně Lucie Rosická v podcastu Režim nerušit mluví o tom, proč tvoří z odpadu a co pro ni znamená sdílení na sítích.

lucierosicka

Foto: Tomáš Svoboda

Textilní umělkyně Lucie Rosická

0Zobrazit komentáře

Lucie Rosická patří mezi nejvýraznější tváře současné generace mladých českých umělkyň. Vystudovala pražskou AVU, svá díla už vystavovala v Itálii, Polsku i New Yorku a ocitla se i v žebříčku Forbes 30 pod 30. Ve svých textilních objektech a výšivkách pracuje jak s tématy těla a ženství, tak třeba vlivu technologií. V podcastu Režim nerušit mluvila o tom, proč tvoří z odpadu nebo co ji naučily rezidence v zahraničí.

Původně se chtěla stát módní návrhářkou, nakonec ji ale přitáhla malba. „Že budu umělkyně, se rozhodlo až tím, když mě přijali na AVU. Sama jsem tomu nedávala moc šancí,“ říká Rosická. Její rodina ji tehdy varovala před obtížným finančním zabezpečením, které s sebou umělecká dráha nese.

Rosická si proto o víkendech potají dodělávala bakaláře z práva. Psala práci o autorských právech, plánovala příručku pro umělce a dlouho to nikomu neříkala. Nechtěla prý působit jako šprtka. Právo nakonec ale nechala být, když ji umění začalo pohlcovat naplno.

Témata její tvorby teď vychází z vlastního života – od poruch příjmu potravy až po mateřství. Ve výšivkách a textilních objektech reflektuje ženskou zkušenost, tlak na tělo i paradoxní estetiku Instagramu. Místo olejových barev používá samet, vatelín, prošlou kosmetiku nebo korálky. „Zkrášlovacími detaily vyzdvihuju to, co obvykle dáváme pryč, jako je akné nebo chlupy. Je to pro mě opačný proces,“ říká mladá umělkyně.

Na obrazech zachycuje často i sama sebe. Někdy v kýčovité a intimní póze, jindy zase vyšije detaily, které většina lidí považuje za nežádoucí. „Za prvoplánovou erotikou je vždycky něco hlubšího. Něco, k čemu se člověk musí prokousat,“ vysvětluje Rosická.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V sérii inspirované nudes, které poslala manželovi, tak například tematizovala, jak tělo funguje jako komunikační nástroj. A teď přiznává, že veřejně zobrazit vlastní nahotu pro ni nebylo tak intimní jako každodenní sdílení detailů života na sítích. Právě vztah k digitálním platformám je v její práci přítomen nejen tematicky, ale i prakticky. Instagram je pro Rosickou důležitým pracovním nástrojem, na kterém sdílí své umění, růžové brýle ale nemá. „Myslím si, že už to hraničí se závislostí,“ říká.

Nová témata ke zpracování jí přineslo i mateřství, a ačkoliv se obávala, že se její kariéra s příchodem dítěte pozastaví, už pár měsíců po porodu měla výstavu. „Chtěla jsem ukázat, že mám sice miminko, ale neplánuju s uměním skončit,“ vysvětluje.

V podcastu Rosická hovoří i o finanční stránce uměleckého života, která není jednoduchá. Během studia ji finančně podporovali rodiče, dnes má zase jistotu díky příjmu manžela, i tak si ale dokáže svým uměním vydělat. „Děláme něco, co nikdo primárně nepotřebuje, není to na zakázku, není na to odbyt. Děláme na sklad a furt. A je to těžké,“ míní umělkyně.

Poslechněte si sedmý díl podcastu Režim nerušit od CzechCrunche. S hosty v něm probíráme témata, která řeší hlavně mladí Češi a Češky, ale ovlivňují celou společnost. Popkultura, trendy, škola, byznys, postironie, móda, řemeslo nebo závislosti. Nový díl očekávejte každé druhé úterý na CzechCrunchi a na všech platformách, kde sledujete podcasty.