Česko je barefootová velmoc, říká Klára Borlová. Její e-shop Little Shoes chce letos prodat až 100 tisíc párů bot

klaraStory

Foto: Little Shoes

Zakladatelka Little Shoes Klára Borlová

0Zobrazit komentáře

Byly to první krůčky její první dcery Bereniky, které Kláru Borlovou krok po kroku přivedly k současnému byznysu Little Shoes. Dlouho pro dceru marně hledala vhodné botičky, až je konečně našla a spolu s tím i přivýdělek a odreagování na mateřské. Dnes má dva e-shopy, kamenný obchod a roční obrat ve vyšších desítkách milionů korun. Prodává šedesát tisíc párů bot ročně od šedesáti různých výrobců a rok co rok přibývají desítky dalších. Spojuje je magické slůvko barefoot, tedy v doslovném překladu naboso.

Barefoot neboli minimalistická obuv s tenkou podrážkou, která respektuje tvar chodidla, byla před sedmi lety, kdy Klára Borlová e-shop zakládala, stále ještě okrajovou a málo známou alternativou obouvání. „Slovo barefoot začalo v té době zaznívat v úzkých kruzích bio/eko smýšlejících lidí, kteří si tuto obuv také často sami vyráběli,“ vzpomíná osmatřicetiletá podnikatelka.

Nabídka byla tak omezená, že Borlová první botičky pro dceru musela objednat ze zahraničí. V klasických kotníčkových botách totiž malá Berenika trpěla a její chůze připomínala robota. Klára měla představu šmrncovních a zároveň pružných a pohodlných botiček, které však na českém trhu nebyly k dostání.

ba3a0262-ugujp2gs

Foto: Little Shoes

Kamenná prodejna Little Shoes v Písku

„Všechny boty byly nudné nebo vypadaly příliš alternativně. Pak jsem je našla v obrázcích na Googlu. Byla to láska na první pohled,“ usmívá se zakladatelka Little Shoes. Objednat jen jeden pár však nebylo možné. Minimální objednávka do zahraničí představovala padesát kusů. To byl pro Kláru rozhodující moment.

Výzvy se nezalekla, boty nakoupila a nabídla je svým kamarádkám, které měly také malé děti. „Po prvních padesáti párech se zaprášilo a já pochopila, že nejen mně žalostně chybí na trhu barefootové boty, které by byly měkké, precizně zpracované a s neotřelým designem. Tak jsem objednala dalších 200 párů a rozjela e-shop,“ popisuje začátky svého podnikání dnes již trojnásobná maminka.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

První rok pracovala z obýváku a volné poličky všude po bytě využívala jako sklad. Záhy však vyrostla jak firma, tak rodina a poličky v pražském bytě přestávaly stačit. S příchodem třetí dcery začala Klára Borlová část práce delegovat mezi další maminky a do firmy vstoupil také její manžel Martin.

Byl to právě on, kdo ji vymanil z područí pražských kaváren a přesvědčil přestěhovat se zpět do jejího rodného Písku. Firma tam našla externí sklad a otevřela také prostornou kamennou prodejnu. „V prodejně vidíme boty na skutečných nohou a máme okamžitou zpětnou vazbu. To nám pak pomáhá lépe chápat zákazníky online,“ popisuje Klára.

ba3a1085-mrrjp2gs

Foto: Little Shoes

S růstem firmy i rodiny se Borlovi přesunuli do Písku

Z vyprávění Borlových je patrné, že prioritou číslo jedna je pro ně právě to, aby zákazníci na internetu nesáhli vedle. Vratky nejsou příjemné ani pro jednu stranu a vzhledem k dlouhodobě uzavřeným prodejnám s obuví se k online nákupu bot odhodlává stále více lidí.

„Číslování je zavádějící, u nás se proto raději řídíme rozměry bot a vedeme k tomu i zákazníky,“ upozorňuje Klára. Na e-shopu proto zákazník najde u každé boty šířku, délku i návody na měření nohy a také doporučení pro výběr bot. Brzy přibude i virtuální 360stupňová prohlídka a filtr pro výběr modelu podle rozměrů nohy. „Je to pracné, ale vyplácí se to,“ dodává majitelka.

O české značky je zájem i v zahraničí

Pracovat společně pro manžele není žádná novinka. Seznámili se totiž v jazykové agentuře, kde oba dlouhé roky pracovali na různých pozicích. Martin se věnoval převážně obchodu a firmu opouštěl po šestnácti letech jakožto její ředitel. Hned první rok v Little Shoes pak přišel s velkou novinkou, jíž je zahraniční e-shop Footic.com.

Ten běží od prosince 2020 a jen za první kvartál letošního roku prodal boty za víc než milion korun. Jeho spoluzakladatel odhaduje, že prodej do zahraničí letos přinese 15 procent celkových tržeb. „Footic je předzvěst, možná se tak jednou kompletně přejmenujeme,“ zamýšlí se jednačtyřicetiletý podnikatel.

Kdyby Klára v začátcích tušila, že se jí podaří vybudovat jeden z největších barefootových e-shopů u nás, zvolila by prý jiný název. Little Shoes v češtině znamená botičky, a byť 80 procent tržeb firmy stále představuje dětská obuv, zájem o boty pro dospělé neustále roste. „Nabídka pro dospělé byla ještě donedávna dost omezená. Sama jsem odmítala nosit boty, které jsou sice zdravé, ale nelíbí se mi,“ přiznává.

ba3a1273-4srjp2gs

Foto: Little Shoes

Jednatelé Little Shoes Klára a Martin Borlovi

Sama Borlová se do barefootové obuvi přezula naplno teprve před třemi lety. A za poslední dva roky se podle ní barefootový trh neskutečně posunul. „Je mnoho nových značek, které vyrábí všechno možné. Dnes si můžu vybrat obuv pro každou příležitost podle vzhledu, barev či materiálů a nemusím dělat kompromis mezi zdravím a vkusem,“ popisuje.

Elegantní barefootovou botu nebo pohorky bylo přitom podle ní ještě donedávna skoro nemožné sehnat. Design bot považuje šéfka Little Shoes za klíč k dalšímu rozvoji barefootu, proto se alespoň u některých českých výrobců snaží prosazovat své nápady na design či materiály. Jednou by také sama ráda přinesla na trh vlastní značku bot.

„Do konce roku bychom mohli prodat až 100 tisíc párů bot.“

„Udělali bychom si tím radost, ale zatím je to spíš sen. Plány se nám nicméně mění pod rukama dost rychle, takže kdo ví, možná za rok budeme mít vlastní značku,“ usmívá se Martin. Borlovi by si přáli, aby barefoot nebyl vnímán jako alternativa, nýbrž jako standard. „Tak jako lidé přemýšlí o tom, co jedí a na čem spí, měli by přemýšlet také o tom, v čem chodí,“ míní manželé.

Již nyní však Borlovi považují Česko za barefootovou velmoc Evropy, o čemž vypovídá stále rostoucí objem prodejů. Ty vzrostly jen za první kvartál o 157 procent, což představuje skoro 16 tisíc prodaných párů. „Do konce roku by jich mohlo být až 100 tisíc,“ odhaduje Martin. Little Shoes přitom není zdaleka jediným e-shopem s touto specializací v Česku. Borlovi jich minulý rok napočítali zhruba sto.

little-shoes-boty

Foto: Little Shoes

Díky kamenné prodejně Bortovi lépe chápou zákazníky online

Rozrůstající se zájem o minimalistickou obuv reflektuje i velká řada českých výrobců. „Česko má bohatou obuvnickou historii. Spousta výrobců se přeorientovala, alespoň v dětském segmentu, z konvenčních bot na barefoot,“ pozoruje změny na trhu Martin Borl.

Mezi nejžádanější výrobce v píseckém e-shopu Little Shoes patří – i přes konkurenci zejména ze strany těch německých – právě české značky Beda, Fare, Jonap nebo Pegres. Společně s nimi se daří také slovenským produktům Baby Bare, Protetika nebo Be Lenka.

A české značky táhnou i na Footic.com. Většina bot, které Borlovi posílají do zahraničí, je totiž právě od tuzemských obuvnictví. „Máme velký sklad a především široké produktové portfolio, což nám dává obrovskou konkurenční výhodu pro zahraniční prodej,“ zamýšlí se Martin. Nejvíce se Footicu daří v Německu, Rakousku, Slovinsku a ve skandinávských zemích.

ba3a0691-c9sjp2gs

Foto: Little Shoes

Klára začala postupem času zaměstnávat další maminky na mateřské

Z materiálů u českých zákazníků stále vedou kožené boty. Recyklované materiály jsou podle Borlových oblíbené hlavně marketingově, pokud je však taková bota dražší, dají Češi přednost kožené. „Něco jiného jsou příspěvky, které lidé lajkují na sociálních sítích, a něco jiného boty, které kupují,“ poznamenává Klára.

„Zahraniční firmy si na bio/eko výrobě zakládají víc. Je to stále hlavně o marketingu, třeba ve Velké Británii je to ale jasný trend. Bota, která má punc recyklování a udržitelnosti, je tam poptávanější,“ je přesvědčen Martin. Čeští výrobci jsou podle Borlových rádi, že zvládli přechod na barefoot. Není pravidlem, že by ruku v ruce řešili také ekologii.

Barefootem proti bolesti zad i kyčlí

Trend konvenčních sportovních tenisek s velkou podporou nohy se začal rozšiřovat v 60. a 70. letech. Nezanedbatelnou roli sehrály velké značky jako Converse či Adidas, které mezi sebou soupeřily na poli vlivu ve vrcholovém sportu, sponzorovaly týmy a nastavily tak trend, který kopírovali menší výrobci.

Styl svých sportovních idolů zase napodobovali jejich fanoušci a vyztužené tenisky si pořizovali také amatérští sportovci. Právě v té době se totiž rekreačnímu sportu začala věnovat široká veřejnost. Tenisky s podporou klenby a vyztužením si rychle našly cestu ven ze hřiště v podstatě kamkoliv a staly se otázkou prestiže. Lidé je začali nosit každodenně a zvykli si chodit ve vyměkčené sportovní obuvi.

ba3a0367-uetjp2gs

Foto: Little Shoes

Velký sklad je výhodou také pro prodej do zahraničí

„Příliš vyměkčení a podpory degraduje přirozený pohyb nohy a ve finále takové boty mohou být příčinou bolesti zad a kyčlí. Barefoot tomu naopak předchází,“ zmiňuje Martin Borl. Umělé podpory klenby jsou podle manželů vhodné jako korekční pomůcka. Zdravému člověku však brání, aby si přirozenou oporu těla sám budoval.

Barefoot je podle Borlových navíc vhodný do každého terénu, stačí jen zvolit vhodný model a tloušťku podrážky. O samotné změně z klasické obuvi na barefoot pak manželé říkají, že je hlavně o návyku a ohleduplnosti k vlastnímu tělu. Dospělí přecházející z konvenční obuvi se musí naučit našlapovat šetrněji. „Jako by se dítě naučilo chodit s helmou na hlavě a pak si ji sundalo. Chvíli si bude muset zvykat,“ přirovnává Klára.

Stres má příliš špatné PR. Žít bez něj nemůžeme, ale ten pandemický trvá moc dlouho, říká Julie Dobrovolná

Jiří SvobodaJiří Svoboda

julie-boxedStory

Foto: Zorka Grossmanová

Julie Dobrovolná, fyzioložka a profesorka Masarykovy univerzity

0Zobrazit komentáře

Pro většinu lidí je stres strašák, kterému se snaží vyhnout, pro Julii Dobrovolnou je každodenní pracovní náplní. Brněnská fyzioložka spolupracuje s odborníky od chemie přes matematiku až po antropologii, aby tento fenomén dokázala co možná nejlépe uchopit ve svém výzkumu na Masarykově univerzitě.

Se svým multidisciplinárním týmem se vydala na misi stres nejen komplexně studovat, ale také měřit a eventuálně jej i snižovat. Pandemie jí přitom dala příležitost zkoumat ho ve zcela novém měřítku, a tak jsou její poznatky možná cennější než kdy předtím.

Zároveň vytvořila zařízení, které přirovnává k zárodku něčeho jako dozimetru na stres a pokouší se ho komercializovat ve svém startupu Entrant. I proto jsme ji nedávno zařadili do výběru Innovators 20, kde jsme společně s Hospodářskými novinami hledali Čechy, kteří byli zdrojem největší inspirace, inovací a chuti měnit svět.

S Julií Dobrovolnou jsme se spojili v pondělí v devět hodin ráno. Na první pohled ideální čas na zkoumání stresu v praxi. I ona ho teď ostatně zažívá v hojné míře, když při vědecké práci z domova ještě musí stejně jako mnozí další rodiče hlídat své děti. Nebyla to ale žádná stresová situace, která by ji přiměla se stresem zabývat i vědecky. Naopak se prý rozhodla zcela pragmaticky, když její výzkumná skupina nezískala před sedmi lety financování na studie o obezitě.

julie-dobrovolna2

Foto: HN

Julie Dobrovolná, fyzioložka a profesorka Masarykovy univerzity

„Rychle jsme ale začali zjišťovat, že neexistuje mezi obory shoda na tom, co je vlastně stres zač. Začalo mě to bavit, protože to bylo úplně něco jiného,“ říká profesorka Masarykovy univerzity. Zatímco do výzkumu o obezitě by podle svých slov mohla přispívat jen malým krůčky, v případě stresu před sebou najednou měla velké téma, které je jen málo sjednocené napříč obory.

Viděla tak velké šance k objevování něčeho zcela nového, zatímco většina výzkumu ze své povahy spíš rozšiřuje existující poznatky. „Jdeme na to jinak, induktivně. Máme k dispozici nějaká pozorování a na jejich závěrech se snažíme zobecňovat. To je typ výzkumu, který dnes není úplně favorizovaný, ale mně je to jedno, protože mě to baví,“ směje se Dobrovolná.

Ačkoliv takový výzkum přináší i větší riziko, už u něj zůstala. „Často s kolegy narážíme na situace, kdy jednoduše nevíme, jaké je správné řešení. Zkoušíme, hledáme, ale to je přece ta věda, kvůli tomu jsme to chtěli dělat,“ popisuje profesí fyzioložka svou současnou práci.

Když už jídlo nestačí

Byť se dříve zabývala obezitou a pracovala s obézními pacienty, dnes skončila u stresu. Krátce po začátku našeho rozhovoru se tak nabízí očividné spojení obou témat obezity a stresu – a Julie Dobrovolná se hned chytá nadhozeného tématu. „Část mého týmu se zabývá výzkumem reakce tukové tkáně na stres. Už víme, že nejen že stres souvisí s obezitou, on se reálně děje v tukové tkáni,“ říká.

Obezita ze stresu tak velmi pravděpodobně není způsobená jen následným přejídáním, kterým se často snažíme kompenzovat psychicky náročné situace. Přejídáním může podle Dobrovolné část lidí nahrazovat nedostatečnou stimulaci smyslů, kterou v době pandemie nyní zažíváme. Příjem potravy ale tento problém, kdy nás okolí málo obohacuje, nikdy nemůže uspokojivě vyřešit.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Obohacení musí přicházet i z jiných zdrojů. Třeba ze sportu, kontaktu blízkými nebo s venkovním prostředím, z různých životních změn nebo jiných aktivit. Pokud takové obohacení nepřichází, výsledkem je více stresu a špatná nálada. Problém samozřejmě nastává ve chvíli, kdy je spousta takových životních obohacení, která nás drží v přirozeném stavu, jednoduše neproveditelná. Třeba kvůli pandemii nebo vinou následných vládních opatření.

Bavíme se ale ještě za současné koronavirové situace vůbec o stresu? Jistě, už rok jsme kvůli pandemii ve stavu neustálého psychického tlaku. Nicméně zažíváme skutečně ještě stres, nebo spíš dlouhodobý covidový marasmus? Julie Dobrovolná je přesvědčena, že o stres jde, i když trochu jinak, než si ho většinou představíme.

Když typicky mluvíme o stresu, máme na mysli jeho akutní formu. „To se nám dělo v březnu 2020. Byli jsme všichni rozrušení, šili jsme roušky, sponzorovali jsme ventilátory, nicméně situaci jsme vesměs zvládali dobře, protože jsme si mysleli, že bude krátkodobá,“ popisuje Dobrovolná.

„Pokud někdo pozoroval velký propad duševního zdraví až letos, vlastně je to docela dobrý výkon.“

Takový stres byl a je evolučně velmi důležitý, ostatně právě proto nejspíš neexistuje na světě člověk, který by stres nikdy nepocítil. „Akutní stres má špatné PR, přitom není dobrý nebo špatný. Máme pocit, že je to něco, co nás zahubí, zatímco je to vlastně adaptační reakce, kterou potřebujeme, abychom přežili,“ vysvětluje.

Po březnu 2020 už ale hovoříme o zcela jiné formě stresu – chronické. Tento typ stresu vzniká, když situace trvá příliš dlouho a my začínáme vyčerpávat své zdroje – psychické, fyzické, finanční a zkrátka jakékoliv, které nám jinak pomáhají se adaptovat. A následky toho, když dojdou, mohou být dlouhodobé. Čím déle totiž pandemická situace trvá, tím jsme vyčerpanější a tím větší problém nám dělá běžně fungovat.

Roli samozřejmě hraje řada faktorů, například náš věk, předchozí zkušenost s podobnými situacemi i právě předchozí kvalita a množství zmíněných zdrojů. „V případě astronautů existuje představa, že větší příznaky akutního stresu mají po šesti měsících pobytu ve vesmíru. Pokud se tedy někdo pozoroval velký propad duševního zdraví či kvality života až letos, vlastně je to docela dobrý výkon a je potřeba na to takto nahlížet,“ říká Dobrovolná.

Jako astronauti

Dobrovolná zároveň očekává, že část lidí se během aktuální situace stane celkově odolnější. Současná situace si však podle ní špatné nálady naprosto zaslouží. I tak ale existují způsoby, jak špatným stavům nepropadnout nebo je alespoň oddálit. Dobrovolná radí, že i přes relativní bezmoc existuje stále řada věcí, které můžeme ovlivnit. Lockdown sice nezrušíme, ale své bezprostřední okolí změnit můžeme.

„Je toho sice velmi málo, ale máme nad některými věcmi stále kontrolu. Pořád se můžeme hýbat. Pořád můžeme kontrolovat interakce s lidmi okolo, pořád můžeme změnit jídelníček. Pokud okolí není stimulující, je velice obtížné udržet si dlouhodobě pozitivní nastavení. Dovolím si příklad. Zvířata v zajetí je třeba stimulovat, třeba změnami prostředí, jinak chřadnou. U lidí je to podobné,“ radí profesorka Masarykovy univerzity.

Od trudomyslnosti (nikoliv už od rozjeté a diagnostikované deprese) tak mohou pomoci zdánlivě obyčejné věci. Například přestavět nábytek, změnit nějaký životní aspekt a obecně si vytvářet záminky k tomu něco dělat. Na druhou stranu, receptem mohou být i zcela obyčejné rutiny, které nastaví nový režim.

julie-dobrovolna

Foto: HN

Julie Dobrovolná, fyzioložka a profesorka Masarykovy univerzity

„Například astronauti, vojáci nebo polárníci mají často pevně nastavené denní rutiny, spojené s úklidem ubikací. Nedělají to proto, že by potřebovali každý den utírat prach či opakovat testovací rutiny. Je to také proto, aby se udrželi v nějakém přirozeném stavu pozornosti,“ radí Dobrovolná. Právě pozornost je přitom vlastnost, která se při více než rok trvající pandemii udržuje jinak jen těžko.

Současný stav je ale paralelou astronautů srovnatelný jen z části. Pandemie je svým způsobem unikátní proto, že nejsme ve stresu pouze jako jednotlivci, ale jako celá společnost. „O tom jsme doposud úplně neuvažovali a spíš jsme se zaměřovali ve výzkumu stresu na úrovni jedince. Mně osobně celá pandemie přinesla posun směrem od zkoumání stresu jedinců ke zkoumání stresu na úrovni celé populace,“ říká Dobrovolná.

To je přitom podle brněnské výzkumnice velmi odlišná situace, protože jak už jsme naznačili, stav našeho okolí může velmi ovlivnit naši hladinu stresu. A když je ve stresu celé okolí, zvyšuje se pravděpodobnost, že my v něm budeme také.

Průzračná komunikace a odpovědné instituce

Zatímco v osobní rovině jsou techniky na boj se stresem poměrně známé, v podstatě není jasné, co za současné situace poradit třeba obyvatelům celého města nebo země jako celku. Dobrovolná v této situaci považuje za zásadní roli institucí, respektive státu, protože ten nejvíce ovlivňuje všechna omezení a vytváří i stresové faktory.

Jedním z takových nechtěných faktorů je i nejistota. Ta se dá podle ní řešit třeba lepší komunikací, jakkoliv může být nepříjemná. Žádná komunikace je totiž také komunikace – a též zásadní faktor, který živí nejistotu, a tedy i permanentní stres. „Často se mě lidé ptají, jak mohou řešit stres, a obvykle tím myslí nějakou svépomoc, v angličtině se tomu říká self-empowerment. To je všechno hrozně pěkné, ale vy jako jednotlivec nedefinujete, jak funguje stát,“ popisuje.

V současné době jsou přitom opatření uložená státem velkým stresorem. Jak ale z toho ven, alespoň po psychické stránce? Podle Dobrovolné je třeba si říct, že ačkoliv adaptaci na určité stresové momenty jedinec zvládne sám, v případe pandemie to jednoduše nemusí být možné.

simona-zabrzova-boxed

Přečtěte si takéLidé nevěří státu, pomoc hledají ve firmě, říká Zábržová o duševním zdravíLidé ztratili důvěru ve stát, oporu hledají ve firmě, říká zakladatelka programu pro duševní zdraví Simona Zábržová

Často se prý přitom setkává s lidmi, kteří mají za současné situace neoprávněný pocit, že když omezení nezvládají, tak něco dělají špatně. „Setkávám se tím u matek, které dělají z domova. Jsou naprosto vyčerpané, a tak mají pocit, že něco dělají špatně. Ale tak to není. Jsou vyčerpané kvůli procesům, které si takto samy nenastavily,“ říká Dobrovolná.

Navrhuje proto, aby se zodpovědnost za současný stres více přesunula od jednotlivců právě i k institucím. Ty by měly být těmi, kdo budou stres svých obyvatel řešit. Kromě průzračné komunikace státu ohledně běžné agendy by tak fyzioložka uvítala například i komunikaci ohledně prevence posttraumatických poruch nebo psychologické pomoci.

Malé dozimetry na stres

Julie Dobrovolná se tak podle svých slov nově zabývá stresem na úrovni města, ale nechce ani zdaleka zůstat jen u jeho popisu. Na celopopulační úroveň chce aplikovat i principy měření využívané startupem Entrant, který založila s kolegou Peterem Lenártem na základě dosavadního výzkumu.

Entrant, respektive jeho hlavní produkt, totiž posouvá poznání o stresu zase o úroveň výše. Za pomoci grantu od Evropské vesmírné agentury vyvinul tým okolo Dobrovolné přístroj, s jehož pomocí lze objektivně a v reálném čase stres změřit. Ač to totiž může znít zvláštně, dosud neexistuje metoda, která by umožňovala měřit stres neinvazivně, přímo a nezávisle na vnímání měřeného jedince.

“Běžně se měří indikátory jako variabilita tepové frekvence nebo kožní vodivost. V humanitních oborech se dají k vyplnění dotazníky, kdy čekáme, že nám člověk zhodnotí, jestli byl ve stresu. Ani jeden ze způsobů není ideální. Dotazník můžete libovolně zkreslovat, tepovou frekvenci zase neovlivňuje jenom stres, ale třeba některá souběžně přítomná onemocnění,“ vysvětluje Dobrovolná dosavadní limity výzkumu.

dobrovolna1-min

Foto: Zorka Grossmanová

Julie Dobrovolná, profesorka Masarykovy univerzity a enviromentální fyzioložka

Přesně na řešení tohoto problému se tedy Entrant zaměřuje. Člověka nejdříve výzkumníci osadí tepelnými senzory a maskou, pomocí kterých snímají přesné parametry dýchání a tepelný stav. Tak zjistí, jak si subjekt vyměňuje teplo s okolím. Na displeji se pak objeví číslo s jednotkou joule na kilogram kelvin.

De facto se tak vědci v reálném čase dozví, kolik tepla subjekt ztrácí v důsledku stresu, respektive kolik energie stojí přirozená adaptace do předchozího stavu bez stresu. Ani taková informace ale pro Dobrovolnou není dost. „Z našeho měření zjistíte, že máte stres dvacet pečených sněhuláků. Ale co vám to přináší za informace?“ říká s nadsázkou. Ve finále proto vidí hlavní sílu v datech v určitém časovém období.

„Představte si, že jste pracovník, který je při své práci vystaven velkému stresu. Třeba pilot. Ten pak bude moci jít do kokpitu s jakýmsi mini-dozimetrem pro pro stres. Začal by pískat ve chvíli, kdy by mohl práh stresu překonat určitou mez a blížila by se chyba,“ nastiňuje Dobrovolná svou vizi s vysvětlením, že po překonání určité úrovně stresu se zvyšuje i chybovost.

„Bojuji s mýtem, že žít bez stresu je strašně prima.“

O technologii Entrantu podle Dobrovolné už ostatně projevili zájem právě zástupci leteckého průmyslu, ale tato metoda měření stresu by mohla fungovat také například v péči o kriticky nemocné. V jejich vyléčení totiž může hrát stres velkou roli, například se na základě měření může lépe manipulovat s okolními stresory, jako je teplota vzduchu.

K tomu všemu ale ještě čeká Dobrovolnou a její tým velká práce. Aktuálně je ve fázi, kdy se snaží systém zbavit nepraktické masky. Postupně pracují například i s daty z fitness hodinek a dostávají se blíže momentu, kdy bude jejich metoda měření připravená na kompletní komercializaci.

Přes to všechno ale určitě není její misí stres naprosto vymýtit. „Bojuji s mýtem, že žít bez stresu je strašně prima. Ale to není vůbec jisté a stimulaci potřebujeme. Ostatně lékař a teoretik stresu Hans Selye říkával, že život bez stresu znamená, že jste mrtvý,“ uzavírá Julie Dobrovolná.

***

Inovace podporují také partneři Innovators 20. Hlavním partnerem projektu je ČSOB, dalšími podporovateli jsou technologická společnost Trask, logistická společnost Zásilkovna, softwarová společnost SAS a startup Keboola zabývající se vývojem cloudové platformy.

partneri-in20-copy

Partneři Innovators 20