Už příští měsíc propukne bienále umění v Benátkách, které je tentokrát zasvěcené tématu všudypřítomných cizinců. Českou republiku zde bude reprezentovat umělkyně Eva Koťátková s výstavním projektem Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí. Vypráví příběh žirafy Lenky, která byla v roce 1954 odchycena v Keni a následně převezena do pražské zoo, kde po necelých dvou letech v zajetí zemřela. Projekt, který má návštěvníky a návštěvnice přimět k zamyšlení nad tím, jak lidé přistupují nejen k přírodě, bude k vidění v dosud bezútěšně prázdném česko-slovenském pavilonu v parku Giardini della Biennale. Ten se v rámci benátského bienále otevře ještě před plánovanou rekonstrukcí.

Už na výstavě Evy Koťátkové s názvem Moje tělo není ostrov, která proběhla v Národní galerii Praha v loňském roce, se příběh žirafy Lenky objevil. Ta se v roce 1954 stala první žirafou umístěnou v zoo na území někdejšího Československa. Po devět měsíců trvající cestě z Keni do Prahy, během které musela absolvovat karanténu v Hamburku, přežila v zajetí necelé dva roky. Poté bylo její tělo darováno Národnímu muzeu v Praze, kde bylo vystaveno jako muzejní exponát až do roku 2000.

„Taxidermie Lenky byla k vidění v muzeu přímo pod velkou velrybou. Nyní se nachází v archivu Národního muzea v Horních Počernicích, kde je ustájena jako objekt vědy. Nás velice zajímaly právě metaforické přeměny těla – z divokého zvířete, které bylo chyceno v Keni v době, kdy byla součástí britského impéria, přes Lenku v zoologické zahradě až po muzeologický objekt a předmět vědy,“ přibližuje kurátorka projektu Hana Janečková.

Foto: Národní galerie Praha

Projekt pro bienále vzniká jako kolektivní dílo

Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí je kolektivní projekt, na kterém se umělkyně s kurátorkou podílely společně s Himali Singh Soin a Davidem Soin Tappeserem, uměleckým duem žijícím v Londýně, kolektivem Gesturing Towards Decolonial Futures a kolektivem dětí a seniorů, kteří se zhostili rolí vypravěčů příběhu žirafy. Jejich společným cílem bylo vytvořit dílo, jež návštěvníkům a návštěvnicím nabídne kritický pohled na to, jak bychom se měli vztahovat k přírodnímu světu, ale také k zemím globálního Jihu a k naší historii.

„Lenčin příběh je pro mě víc než jen výstavní projekt. Vnímám ho především jako otevřený rámec, v němž mohou v celé své mnohosti zaznít hlasy, které se vymykají oficiálnímu pojetí dějin. Jsem velmi vděčná za všechny inspirativní spolupráce, které snad budou pokračovat a rozvíjet se i po skončení bienále – pevně totiž věřím, že je stejně důležité vyprávět Lenčin příběh na školách a v dalších neuměleckých kontextech, aby mohl podněcovat představivost o jiných, rovnějších a empatičtějších světech,“ říká Eva Koťátková.

Výtvarně ztvárněná žirafa Lenka vyplní celý prostor česko-slovenského pavilonu v parku Giardini della Biennale. Ponese se jím také zvuková koláž poskládaná z vyprávění zapojených dětí a seniorů. Samotná instalace bude mít podobu zvětšeného žirafího krku, respektive jeho sochařsko-architektonické rekonstrukce, která z krku vytvoří tunel na procházení. Zevnitř bude vyplněný textilními orgány – ty ale nemají být odpudivé, naopak mají vytvořit pohodlné prostředí, v němž je možné se na chvíli usadit a vnímat prostor a zvuky.

„Neméně podstatná část jsou sochařské odlitky žirafy Lenky. Měli jsme možnost se s žirafou-objektem setkat v archivu v Horních Počernicích a vytvořit sochařské zpracování částí jejího těla. Zaměřili jsme se na ty, které disponují nějakým narušením povrchu a které vypovídají o jejím putování. Je to tak metaforický vstup do jejího příběhu,“ doplňuje Koťátková.

Konec česko-slovenské ostudy v uměleckém světě

Prezentace Evy Koťátkové se může uskutečnit v česko-slovenském pavilonu díky tomu, že bude pro letošní bienále dočasně zrekonstruován tak, aby jej mohlo využít jak Česko, tak Slovensko. Právě fakt, že byl pavilon během posledního bienále umění v Benátkách v bezútěšném stavu poté, co jej v roce 2019 poškodil pád stromu, vzedmul vlnu kritiky. Na bienále totiž kvůli tomu neproběhla oficiální prezentace českého a slovenského umění, která zde měla tradici od roku 1926. Český performer Vojtěch Fröhlich v pavilonu dokonce uspořádal protestní intervenci, během které otevřel jeho dveře. Akci rozpustila ochranka a italská policie.

„Náš pavilon dlouhou dobu připomínal spíše ruinu. V loňském roce jsme začali přemýšlet nad tím, co se situací udělat. Došli jsme k nápadu, že i přesto, že je pavilon poškozený, bychom jej mohli využít už v roce 2024. Společně se slovenskou stranou jsme vytvořili plán rekonstrukce, která se bude skládat ze dvou etap. První umožní výstavu Evy Koťátkové v letošním roce a druhá bude znamenat definitivní rekonstrukci pavilonu,“ vysvětluje ministr kultury Martin Baxa.

Foto: Národní galerie Praha

Prezentace letos proběhne v česko-slovenském pavilonu

První etapa rekonstrukce by měla být hotová na přelomu letošního března a dubna. Po výstavě začne druhá etapa, která skončí nejspíš na přelomu let 2025 a 2026. Celkové náklady na rekonstrukci budou okolo 70 milionů korun. Vzhledem ke spoluvlastnictví dvou zemí dvě třetiny částky zaplatí české ministerstvo kultury a jednu třetinu to slovenské. Samotný projekt Evy Koťátkové byl podpořen z Národního plánu obnovy částkou 8,5 milionu korun a partnerem Českého pavilonu se od letošního roku stala J&T Banka.

Na 60. mezinárodní přehlídce umění La Biennale di Venezia se ale bude prezentovat také Slovensko, a to v podání umělce Oty Hudce. Hudec na fasádě a v okolí pavilonu představí projekt Floating Arboretum, který se zabývá ohroženými stromy po celém světě a jejich ochranou. Budou se zde prolínat různé tematické linie: klimatická krize, imaginární dystopická budoucnost a autorovo volání po záchraně. Výstavu připravila Slovenská národní galerie ve spolupráci s kurátorkou Lydií Pribyšovou.