Dva kamarádi z ústeckého gymplu chtějí změnit svět ubytoven. Ve čtyřiadvaceti letech se stali nejmladšími zakladateli, do kterých kdy investoval tuzemský fond Kaya (dříve Enern), a jejich nápad přitahoval natolik, že o pár měsíců později získali dalších několik desítek milionů. Tuhle story jste už na stránkách CzechCrunche četli, ale teď má příběh pražského startupu Accomango jeden velký zvrat – po rychlém rozletu je celá firma vzhůru nohama, bez zaměstnanců a Patrick Havlíček s Karlem Zhengem začínají tak trochu od začátku. Ale ne od nuly.

Zakladatelé Accomanga měli v plánu, že vytvoří softwarovou platformu, na které propojí firmy, jež potřebují přechodně ubytovat dělníky, a ubytovny. Identifikovali problém, který existuje – totiž že firmy nedokážou efektivně hledat volné kapacity, ubytovny zase fungují hlavně s tužkou a papírem a celý proces je obrovsky neefektivní. Jenže na něj zvolili špatné řešení. „Už jsme si nechtěli dál nalhávat, že to vyřešíme čistě softwarovou cestou,“ přiznává v rozhovoru pro CzechCrunch Zheng a jeho kolega Havlíček přitakává.

Řešení? V Accomangu sáhli k nejdrsnější variantě. Během pár týdnů se rozhodli propustit až na jednoho úplně všechny zaměstnance. Při jednom z nejtěžších rozhodnutí, před nímž mohou zakladatelé v jakékoliv fázi firmy stát, propustili na tři desítky lidí. „Nebyly to příjemné chvíle, ale i to je součást podnikání. Je lepší udělat takové rozhodnutí dříve a třeba tím zachránit firmu než dělat, že se nic neděje, a za pár měsíců muset zavřít,“ říká Zheng.

Rychle selži, ale ještě rychleji se z toho pouč. Mezi startupisty populární poučka sedí na případ Accomanga dobře. Zakladatelé jsou spolu s investory, jimiž jsou fondy Kaya a Purpose Ventures, kteří je v kroku plně podporují, přesvědčeni, že se během prvního roku v ubytovacím byznysu naučili dost, aby napodruhé vykročili správnou cestou. Zjistili, že nejprve musí trhu ukázat, co s ním vlastně chtějí provést, a to znamená jediné: budou muset ubytovny začít kupovat.

Velká vize pořád platí

Byť mohou převratné změny včetně kompletního propouštění působit navenek ne zrovna optimálně, Havlíček se Zhengem ujišťují, že své ambice nijak nesnížili. Jejich startup Accomango se ostatně vyjímá na prvním místě (díky abecednímu řazení) našeho výběru tuzemských startupů s velkým potenciálem, které se v následujících letech vyplatí sledovat. Odepisovat ho prý zatím rozhodně nemáme, ve světě ubytoven chtějí dva dlouholetí kamarádi z ústeckého gymnázia udělat stále velký zářez.

„Na původní velké vizi se příliš nezměnilo. Věříme, že na trhu s ubytovnami jsou stále obrovské nedostatky a je třeba ho zásadně změnit. Jak to ale ve startupech bývá, ne vše se podaří trefit napoprvé,“ říká Tomáš Obrtáč, jeden z partnerů investičního fondu Kaya. Ten spolu s dalším tuzemským fondem Purpose Ventures a několika angel investory startupu přislíbil do této chvíle celkem 49 milionů korun a své peníze si nehodlá brát zpět.

Všichni aktéři příběhu se shodují na tom, že Accomango se svým řešením digitálního tržiště, kde mělo propojit firmy a jejich dělníky s ubytovacími kapacitami, předběhlo dobu. Podle dat startupu je v Česku pro dělnické profese zhruba 1 800 ubytoven a všechny jsou prakticky neustále plné. Potřeba být někde vystaven a lákat další zákazníky tedy v jejich případě v zásadě není. Problém je dle Havlíčka z Accomanga spíše v tom, jak jsou ubytovny řízeny a jak vypadají.

Foto: Accomango

Karel Zheng a Patrick Havlíček, zakladatelé startupu Accomango

Na tržišti přitom vždy potřebujete minimálně dvě strany, nabídku a poptávku. A když se vám jednu stranu nedaří získat, byznys logicky nefunguje. „Je konstantě větší poptávka, než je počet ubytovacích zařízení. Byť nejsou příliš kvalitní, jsou plná. To, že jsou špatná lůžka a po zemi běhají švábi, nevyřešíme tak, že do ubytovny nasadíme náš software. Takovou situaci dokážeme změnit jen tím, že vytvoříme vlastní ubytovací kapacity s dobrým standardem,“ popisuje zásadní změnu strategie Havlíček.

Jinými slovy, Accomango začne ubytovny nejen digitalizovat svými nástroji, ale také je kupovat. Zakladatelé přitakávají, že jde o odvážný tah, protože vyvíjení softwaru v teple kanceláře je jednodušší, než když spravujete desítky budov za stovky milionů, což vám přidělává spoustu dalších starostí. Startup však nevstupuje do úplně neznámých vod. Patrick Havlíček má za sebou v oboru podnikatelskou historii, kdy v Litvínově vlastnil a dál vlastní stovky bytů, které slouží k dlouhodobému pronájmu právě i pro dělníky.

„Po těch několika měsících vidíme, že ubytovnám v této fázi nepotřebujeme přinášet klienty přes náš software, protože jsou stejně plné, ale musíme jim ukázat, jak to celé jde dělat líp. A s pomocí technologií třeba mít ještě lepší marži. To je hra, kterou teď jdeme hrát. Chceme být velkým správcem ubytoven s maximálním zapojením technologií,“ říká Havlíček. Proto Accomango propustilo celý tým, protože místo produktových designérů a vývojářů budou muset nastoupit lidé s úplně jiným zaměřením.

Jelikož je celý trh s ubytovnami obrovsky rozdrobený, není v něm de facto žádný tlak na velká zlepšení a dle zakladatelů Accomanga zamrzl v 90. letech, a musí se začít od začátku. Investor Tomáš Obrtáč při této debatě připojuje paralelu z jiného startupu, do něhož jeho Kaya investovala. V projektu Topíte, který se již nyní jmenuje Woltair, chtěli digitalizovat topenářský byznys, a tak přišli rovněž se softwarovou platformou, kde by snadno propojili instalatéry se zákazníky. Ani tento trh však nebyl úplně připraven.

Na začátku tak musel Woltair najímat vlastní instalatéry a podle Obrtáče mohl vypadat jako obyčejná instalatérská firma. Takové kroky však byly nutné k tomu, aby mohla firma ukázat trhu, že se to dá dělat jinak. Dnes už mají na platformě spoustu dalších instalatérů a byznysová kolečka se točí stále rychleji. „I Accomango předběhlo dobu, ale věříme, že nakonec tržiště s ubytovnami postavíme a vyvinutý software využijeme, ale bude to až druhá fáze,“ popisuje Obrtáč, který je se zakladateli projektu v úzkém kontaktu. I díky tomu, že Zheng předtím nabíral zkušenosti právě v Enernu.

Bylo nutné změnit směr

První fáze teď pro Accomango znamená zmíněný nákup vlastních ubytoven. Podle Havlíčka proběhnou první akvizice ještě letos. V plánu je nákup první velké ubytovny ve východních Čechách, kterou již má startup vyhlédnutou. Druhou ubytovnu si plánuje vzít do pronájmu. Celkově by měl brzy disponovat více než dvěma sty lůžky a v příštím roce cílí na více než dva tisíce lůžek ve správě. Díky tomu dokáže firmám zajistit volnou kapacitu, respektive s ní bude moci lépe operovat.

„Poptávku jsme přes Accomango měli velkou, kapacity přes nás za tu poměrně krátkou dobu žádalo přes sto unikátních firem, ale neuměli jsme to zařídit. Když není kapacita, softwarem to nehacknete,“ přiznává Zheng. Inspiraci pro novou strategii čerpali například u amerického startupu Sonder, který podobným způsobem vlastní byty a díky technologiím optimalizuje jejich správu. Od investorů už získal přes půl miliardy dolarů, a byť je zatím ve ztrátě, rychle roste a ukazuje možnou cestu.

Pro Zhenga s Havlíčkem to znamená, že aktuálně veškeré své aktivity vloží právě do nákupu nemovitostí. S dnes již bývalými kolegy se jim podařilo během letošního roku vyvinout softwarovou platformu do takové fáze, že je pro současný stav byznysu a řízení chodu ubytoven použitelná, a tak vývojáře nějakou dobu nebudou potřebovat. Dle stále ještě čtyřiadvacetiletého Havlíčka si chtějí oba zakladatelé nejprve vše sami osahat, aby věděli, co celý proces obnáší, a mohli začít v příštím roce hledat do týmu nové lidi.

Koupit ubytovnu pochopitelně není jen tak. Jedná se o kapitálově náročnou činnost, se kterou by však dle zakladatelů neměl být problém. Od investorů, mezi nimiž jsou i Matthis Welle a Ory Weihs z hotelového startupu Mews či Václav Graf, mají dosud přislíbeno 49 milionů korun. V rámci první investice od Kaya na začátku získali 9 milionů. Navazující čtyřicetimilionová investice byla rozdělena napůl, přičemž Accomango zatím vyčerpalo jen půlku a z té mu ještě dle Havlíčka spousta peněz zbyla. Na rozvoj týmu tak v nejbližší době peníze potřebovat nebude.

Naopak na trh půjde pro různé formy dluhového financování, které mu zajistí prostředky pro nákup nemovitostí. Byť jde o nákladnou strategii, Havlíček hovoří o tom, že jde o byznys s poměrně rychlou návratností, v případě pronájmu ubytovny a jejího následného provozování prý de facto okamžitou. A když to tak je, potřebují vlastně ten chytrý software? „Kdybychom chtěli koupit pět ubytoven a stačilo by nám to, tak asi ne, ale až budeme mít ubytoven stovky, bez technologie je neuřídíme,“ říká Zheng.

Nelehké rozhodnutí se setkalo s podporou také v Purpose Ventures. Ani tam se investoři nechystají z projektu vycouvat. „Přestože nás propouštění kvalitního týmu, který se podařilo v Accomangu postavit, mrzí, rozhodnutí podporujeme, protože se jasně ukázalo, že bylo nutné změnit směr. Trh na původní řešení ještě nebyl připravený. Propuštěným lidem teď nabízíme pozice v našich portfolio firmách v rámci Pale Fire Capital i v rámci Kaya,“ říká David Šiška, který právě s investory z Pale Fire Capital založil zmíněný fond Purpose Ventures.