V posluchárně Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT v Praze sedí nezvyklé publikum. Nejde až tak o to, že to, co jim vypráví přednášející, si píše jen malé množství rukou. Ostatně, není to ani klasická přednáška. Ale neobvyklá sestava je vidět na první pohled. Mezi skoro devadesátkou posluchačů není jediný muž. Cokoliv tu dnes připravili, je určené speciálně pro dívky. Dámský pořadatelský tým, ženy přednášející, středoškolačky mezi svými. Účelem je ukázat, že vědy se nemusejí bát, že studovat ji nechtějí samy.

Je to něco, o čem některé z nich přesvědčit skutečně potřebují. „Některé dívky jsou osamocené v tom, že je zajímá věda a technika. Že nemají žádného druhého člověka ve třídě nebo mezi svými kamarády. Někdy je ostatní považují za divné. Strašně se jim líbilo, že sem přijdou a setkají se s podobnými dívkami, povzbudí je to,“ vysvětluje Jaroslava Óbertová, vědkyně a hlavní organizátorka akce.

Fakulty FJFI spolu s FEL ČVUT uspořádaly akci ve spojení s Mezinárodním dnem žen a dívek ve vědě, který připadá právě na dnešek. Chtějí přilákat pozornost středoškolaček k zajímavým vědním oborům, ve kterých se ženy stále objevují spíš výjimečně. Z minulého ročníku vědí, že některé z dívek, které se tu právě objevují, se ke studiu skutečně přihlásí.

Právě na této škole studovalo v roce 2021, z něhož jsou poslední data dostupná, v různých akreditovaných studijních programech přes 17,5 tisíce studentů. Z toho 5,4 tisíce žen. A co se týče konkrétně jaderné a fyzikálně inženýrské fakulty, z téměř 1200 studentů tvoří ženy ani ne třetinu. Ještě výraznější rozdíl je znát u počtu absolventů Fakulty elektrotechnické: na 602 lidí připadá 89 žen.

Podobná čísla se opakují i jinde a jsou znát též na výkazech akademických pracovníků. Například na Vysokém učení technickém v Brně je na 1744 akademiků jen 453 jejich ženských protějšků. A pokud by se braly v potaz jen vědecko-výzkumné pracovnice, těch je 168 vedle 661 mužů.

Celkově v roce 2021 podle údajů Českého statistického úřadu netvořily vědkyně ani třetinu z celkového počtu lidí působících v tuzemském výzkumu. V přírodních a technických vědách ještě o něco míň – v prvně jmenovaných byl podíl žen 25 procent, u technických věd dokonce kolem 15 procent.

Antičástice a ionizující záření

Dívky, které přišly na akci pro středoškolačky na ČVUT, jsou často připravené. „Daří se pozorovat antičástice?“ ptají se jaderné fyzičky Moniky Robotkové, která právě vysvětluje, co znamená sledovat srážky protonů na urychlovači částic. Sama je studuje v Brookhavenské národní laboratoři ve Spojených státech.

Vědí, že tuzemská elektrárna Temelín by odolala zemětřesení, což je znalost, kterou si u nich ověřuje Lenka Thinová, zdejší přednášející z Katedry dozimetrie a aplikace ionizujícího záření, která se mimo budovu školy podílí na projektech souvisejících s životním prostředím. „Řešení různých problémů vás nutně chytne za srdce, zvláště měříte-li v zajímavých oblastech, jako jsou třeba jeskyně, okolí Temelína, Etny na Sicílii a mnohé další,“ láká je.

Prozatím je pro ně k dispozici alespoň pár experimentů. Ve spolupráci se švýcarským CERNem tu pro dívky připravili práci fyziků a fyziček, která zahrnuje hledání nových částic. Nebo zkoušku postavení si vlastního detektoru a možnost pozorovat tak částice z kosmického měření nebo radioaktivních rozpadů ze vzduchu. Či třeba plánovat nejkratší cesty v rámci takzvaného problému obchodního cestujícího – ale v robotice, pro kráčející roboty, kteří hledají vzorky půdy z planety, na které se může nacházet život.

Na akci se přihlásilo víc dívek než loni a organizátorky vědí, že s některými z nich se příští rok budou potkávat na chodbách. Když si ověřovaly jména z minulého ročníku, našly je i mezi dívkami, které se na školu později přihlásily.

V zájmu o vědu bývá dívka sama

Podobná čísla jako ta výše popisovaná kolem sebe vnímá i například Transfera, spolek, který sdružuje odborníky z vysokých škol i dalších institucí, aby podpořil transfer technologií z univerzitního prostředí do praxe. „Této disciplíně se však v Česku věnují ženy tak z jedné třetiny, pokud jde o klíčové pozice a kompetence. V posledních letech se to nicméně postupně proměňuje,“ věří Eva Janouškovcová, předsedkyně spolku a ředitelka Centra pro transfer technologií Masarykovy univerzity.

Vysvětluje, že důkazem je i ona sama ve vedení spolku, přitom jako žena v něm nefiguruje sama. „Je asi přirozené, že schopnosti žen bývají právě díky ženskosti občas zpochybňovány, ale osobně jsem se s tím nesetkala, nebo jsem to nevnímala,“ doplňuje však.

Za to, že ve výzkumu působí málo žen, může řada faktorů – včetně mnohdy přetrvávajících stereotypů a pomyslného dělení oborů na „mužské“ a „ženské“, vysvětlují organizátorky akce na ČVUT. Není neobvyklé, že v zájmu o vědu je dívka sama. „Rodina nebo třeba kamarádi nepovažují za dobrý nápad, aby sem šla studovat, s tím, že se to nehodí pro ženu. U starších vědkyň jsou to pak další problémy, systémové,“ naznačuje Óbertová.

„I kdyby nepokračovaly dále ve vědě, myslím, že mnoho fakult dává solidní základ do dalšího zaměstnání. Naši studenti jsou žádaní. Třeba v IT, automotive segmentu, v bankách, kde se hodí odborníci na matematiku a analýzu,“ vyjmenovává Óbertová.

Vědkyně se přes všechna zmíněná čísla postupně prosazují. Jaderná chemička Martina Benešová-Schäfer na sebe ve 34 letech strhla zájem médií, když se na trh oficiálně dostal schválený lék na rakovinu, který pomohla vyvinout. Užívají ho desítky tisíc pacientů a odbornice už pracuje na dalších.

Eva Krupičková Pluhařová získala pozornost jako součást vědeckého uskupení, které se snaží prostřednictvím elektrochemických procesů přeměnit neblaze proslulý skleníkový plyn oxid uhličitý na látky, jež lze následně využít například v chemickém průmyslu. A třeba jaderná fyzička Adéla Chalupová kromě toho, že „bude ten Homer Simpson, co všechno kontroluje“, propaguje jako influencerka jádro mezi mladými. A to na Instagramu.