Čeští architekti pod vedením Martina Krupauera budují Lipno v Kanadě. Se sjezdovkou, která končí v oceánu

Eliška NováEliška Nová

krupauer-boxedRozhovor

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Martin Krupauer, spoluzakladatel architektonického studia A8000

0Zobrazit komentáře

České studio A8000 buduje v Kanadě po vzoru českého Lipna lyžařský areál i letní destinaci. Na urbanistické podobě jihočeského areálu se podílí mnoho let a teď se pokusí obnovit život v marině a opuštěném lyžařském areálu v Novém Skotsku. Místo pro ně objevil předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Měly by tady tak vzniknout ubytovací kapacity, služby i restaurace. A také jedna naprosto originální záležitost – sjezdovka, která končí v oceánu. 

„Je to na významném pobřežním okruhu Cabot Trail. Čtyři dny jedete kolem pobřeží, něco jako Route 66 v USA, obojí jsou ikonické trasy. Je zde velice řídké osídlení, my zde chceme udělat jakýsi uzel na trase, kde se lidé zastaví a stráví tu část svého dovolenkového času,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch architekt a zakladatel studia A8000 Martin Krupauer. 

K vašemu jménu neodmyslitelně patří Lipno, kam se významně propisujete. Čím si vás získalo?
Lipno je kus našeho života. Pracujeme tam především na strategickém rozvoji, který jsme se kdysi dávno naučili s Jeanem Nouvelem na Smíchově (ve spolupráci s ním se A8000 podílelo na stavbě budovy Zlatý Anděl, pozn. red.). Až v posledním roce jsme tam postavili dům. Lipno je krásný příklad toho, jak z krachujícího a vyžitého zařízení staveniště lipenské hráze udělat životaschopnou obec. Bylo potřeba ji přetransformovat, aby se uživila, což se děje skrze turistický ruch. Působíme tam dlouhodobě, ale spíš držíme strukturu, vizi a směr. Zbytek dotváří jednotliví investoři. 

Není to tak, že si budujete z Lipna architektonický ideál?
Je to především o budování životaschopného sídla. A kde se vám k tomu naskytne uprostřed Evropy příležitost? Je to zajímavé a je to úspěšné, přičemž jako měřítko může posloužit to, že je to jediná obec v pohraničí, kde počet obyvatel v posledních dvaceti letech narostl o dvacet procent, kdy obyvatelstvo mládne a vzdělanostní koeficient jde nahoru. Lidé se sem stěhují z Prahy, práci tu hledá střední i vyšší třída a tlačí na to, aby se rozšířila škola, aby se tam učily cizí jazyky, aby vznikly obchody a služby. Lidé odtud neutíkají, jsou na svoje místo a rodiště hrdí.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Díky čemu se to podařilo?
Po revoluci padl průmysl na Šumavě, stejně tak výroba, lesnictví, zemědělství. Lidé neměli, co dělat. Na začátku jsme si s vedením obce řekli, že máme pouze dva potenciály, jejichž využitím je pouze turismus. Obec navíc nechtěla podnikat, chtěla jen vytvářet podmínky k podnikání. Hodně jsme tehdy studovali Rakousko nebo Švýcarsko, jezdili jsme tam s panem starostou Zdeňkem Zídkem, který je na Lipně dodnes. Tehdy jsme si řekli, že sice nemáme nejvyšší kopce, ale máme kopce, a nemáme nejteplejší moře, ale máme vodu a tím pádem máme potenciál pro léto i pro zimu. Když se spojí top dvě sezóny, je to až sedm měsíců přirozeného zájmu. To bylo klíčové, protože na jedné sezóně se v Česku nedá postavit nic. S tím pracujeme dodnes, s jakýmsi dvouhrbým velbloudem, protože když fungují sezóny dvě, přijde i soukromý kapitál a začne tomu věřit. 

Část toho úspěchu je tedy i v neměnné politické reprezentaci?
Je to klíčové. Starosta je neuvolněný, obec pracuje s velmi podrobnými ekonomickými plány. Vše, co se děje, se propočítává a hodně se také diskutuje, povídá, přemýšlí. Klíčové věci se dělají jen tehdy, když je na nich stoprocentní shoda zastupitelstva. Když ne, klidně se o nich ještě dva roky diskutuje. Je to tedy směřování s velkou dohodou. Už to asi ani není politika, je to prostě o tom, že místní se musí domluvit. Není to 51 hlasů ku 49. 

krupauer2

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Martin Krupauer, spoluzakladatel architektonického studia A8000

Lipno jste ale propojil i se svým osobním životem, vzhledem k tomu, že jste tam investoval do sjezdovky?
Trochu to na nás zbylo, protože když jsme se s obcí bavili, kdo bude dělat turistickou infrastrukturu, nikdo to nechtěl. Pronajali jsme si tehdy s kolegou lyžařský areál a investovali nejen do něj, ale i například do stezky Korunami stromů, což je také volnočasová infrastruktura. Záměr to původně nebyl, ale máme tím i skvělou zpětnou vazbu, jestli to, co jsem kázal z hlediska vize, opravdu funguje.

Pracujete nyní i v Kanadě, a to na projektu kabinové lanovky, skiareálu a ubytování. Vy o tom mluvíte jako o novém Lipnu. Proč?
Protože takový je záměr. Oslovil nás předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, který Lipno zná. V Kanadě viděl opuštěný areál a marinu a poprosil nás, ať se na to přijedeme podívat. Vážně to bylo podobné, protože i Lipno bylo kdysi opuštěný lyžařský areál a břeh. Kanada má k tomu navíc snad jen jednu bláznovinu, a to, že tam sjezdovka končí v oceánu. I tady jsme o tom přemýšleli tak, že to nemůže být jen o lyžování, nebo jen o Stezce v korunách stromů, ale musí to být stejně jako na Lipně dvousezónní záležitost a že tam lidé musí chtít jezdit na výlety, najíst se i bydlet, tedy kompletní a koncepční turistické středisko. Co jsme se tedy na Lipně naučili, můžeme v Kanadě zúročit. 

Stavíte to tedy na sjezdovce končící v oceánu?
Přesně tak. Vezměte si, že lyžujete a pozorujete oceán, jestli se vynoří velryba. Příroda je tam úžasná, hned vedle začíná Národní park, je to na náhorní plošině, ze které vidíte oceán. To místo je opravdu famózní. Nemusíme tam tedy vytvářet žádný velký příběh. Už tam je. Lidé ale dnes potřebují také servis, infrastrukturu a zábavu a to se snažíme dotvořit. 

Nemělo by to trvat tak dlouho jako Lipno, původně jsme počítali s deseti lety, poslední dva roky s tím ale zamávaly.

V jaké jste nyní fázi?
Je hotová kabinová lanovka, která už začala jezdit. Hotové jsou i základy pro montáž Stezky v korunách stromů. Pracuje se na pěších stezkách, cyklostezkách. Severoameričani mají rádi adrenalin, v létě se tak bude po sjezdovkách jezdit na kole či koloběžce. Dělají se také nějaké úpravy stávajících obslužných budov, než bude hotová nová. Měl by se tam stavět pivovar, protože mají rádi pivo a Češi ho umí vařit. Měla by se také dobudovat marina, v zimě by měla fungovat sáňkařská dráha. Všechno ostatní se projektuje. 

Je to v Novém Skotsku, na významném pobřežním okruhu Cabot Trail. Čtyři dny jedete kolem pobřeží, něco jako Route 66 v USA, obojí jsou ikonické trasy. Je zde velice řídké osídlení, my zde chceme udělat jakýsi uzel na trase, kde se lidé zastaví a stráví tu část svého dovolenkového času. Mělo by se tam ale i bydlet, takže tam vzniká i sídlo s byty a apartmány. To vše podporuje místní komunita i vláda. Dříve tam fungoval rybolov a hornictví, z ekologických důvodů se ale vše omezilo a není tam nyní tolik práce. Jakákoliv iniciace je proto vítaná. 

Za kolik let by mělo být hotovo?
Nemělo by to trvat tak dlouho jako Lipno, původně jsme počítali s deseti lety, poslední dva roky s tím ale zamávaly. Musíme tedy reagovat i na to, že se mění zvyky v trávení volného času. Kvůli koronaviru je to tedy složitější, zároveň by se to nemělo protáhnout závratně, protože se tam velmi dobře projektuje. Potřebujete jedno povolení a mít dohodu s místní municipalitou a zástupci místních indiánů, protože pracujete na původním indiánském území a musí proběhnout archeologický průzkum, jestli někde nebývalo například tábořiště. Vítají vás ale všichni, jsou to prostě pionýři.

Část Cibulky se otevře už v roce 2023. V domku zahradníka bude kavárna a na čas i sídlo Nadace rodiny Vlčkových

Eliška NováEliška Nová

Domek zahradníka na pražské CibulceStory

Foto: Nadace rodiny Vlčkových

Budoucí podoba domu zahradníka na pražské Cibulce

0Zobrazit komentáře

Zrenovovaná usedlost Cibulka by se měla co nejvíc přiblížit svému původnímu rázu. Domek pro zahradníka, kde vznikne kavárna, by měl mít opět bohatě vyvedené fasády i sochařskou výzdobu. Celý objekt by měl být hotový v roce 2026 a sídlo tady bude mít Středisko dětské paliativní péče s lůžkovým hospicem, které se tu rozhodli vybudovat ředitel Avastu Ondřej Vlček a jeho žena Katarína.

Už napřesrok by se v pražských Košířích mělo začít cestovat v čase. Místní usedlost zvaná Cibulka by se totiž měla částečně otevřít veřejnosti, a to co nejblíž své původní podobě. Je na co navazovat, věhlas Cibulky byl kdysi tak velký, že ji v roce 1824 navštívil samotný císař František I. Konkrétně by se měl otevřít klasicistní domek zahradníka, jehož rekonstrukce bude hotová jako první.

Ve spodním patře domku najde zázemí kavárna, která bude využívat těsného sousedství s parkem. „V přilehlé zahradě vybudujeme také letní posezení a dětské hřiště, vše veřejně přístupné z parku. Horní část domu dočasně poslouží jako kancelář Nadace rodiny Vlčkových,“ uvádí ředitelka nadace Ivana Plechatá.

Nadace tu však bude sídlit jen dočasně. V roce 2026 by se měla přestěhovat do hlavní budovy, pokud se v termínu podaří dokončit i její rekonstrukci. Do horního patra zahradníkova domu by se pak mohla rozšířit kavárna. Variantou je ale i to, že zde bude klubovna, případně jiný prostor pro komunitní akce.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Domek by se měl vrátit do podoby, kterou měl ve dvacátých letech devatenáctého století, tedy zhruba té při návštěvě císaře. Ve stejné době jej ostatně navštěvoval i pasovský biskup Leopold Thun-Hohenstein. Ten usedlost koupil v roce 1817 a postupně ji proměnil na zámeček s parkem.

V první fázi stavebních prací budou odstraněny nepůvodní příčky, znovu by se měla také otevřít okna, která byla zazděná. Další krok je obnovení bohatě zdobených fasád včetně iónských hlavic na jižní fasádě. Vrátit by se měla i původní sochařská výzdoba. Okno vedle hlavní brány by měla opět zdobit busta zahradníka, jejíž originál vytvořil v devatenáctém století sochař Václav Nedoma. Původní ráz si nechá i sama zahrada, především pak díky jalovci virginskému, který byl v původních zahradách a který je ve střední Evropě ve větší velikosti vzácný.

Všechno to, co čas vzal a nepodařilo se to dochovat, by mělo být střídmě nahrazeno. Jde například o původní okna nebo dvojitě lomený strop oranžerie. Vzniknou ale i nová místa – například výklenek před oknem kavárny. Tam bude umístěná figura Číňana, která odkáže na Čínský pavilon, který vznikl jen pár kroků od zámecké brány. Na jeho střeše se původně figura Číňana nacházela.

cibulka-2

Foto: NRV

Pohled na zdevastovanou usedlost Cibulka

„Chceme, aby Cibulka začala co nejdříve žít a sloužit místní komunitě a lidem, kteří chodí do okolního parku na procházky. Domek zahradníka je svou polohou pro kavárnu ideální, protože je přirozeně oddělený od zbytku usedlosti, jejíž rekonstrukce bude samozřejmě náročnější a bude trvat déle,“ přiblížil architekt a vedoucí projektu Cibulka František Brychta z týmu nadace.

Nadace získala jednu a půl miliardy

Zatímco dříve patřila Cibulka k jedněm z nejkrásnějších míst v Praze, v posledních letech byla místním spíš na obtíž. Nejen proto, že památka chátrala, ale i proto, že si ji vyhlédli bezdomovci a v místě se tvořily zapáchající skládky. To vše se změnilo v roce 2021, kdy celý areál koupila zmíněná nadace, založená generálním ředitelem antivirové firmy Avast Ondřejem Vlčkem a jeho ženou Katarínou.

A to nejen se záměrem zachránit památku, ale i se záměrem vybudovat zde Středisko dětské paliativní péče s lůžkovým hospicem, který má být moderním zdravotnickým zařízením. Manželé Vlčkovi do nadace vložili na začátku jednu a půl miliardy korun s tím, že zhruba třetina by měla jít na nákup a rekonstrukci usedlosti a první fázi provozu celého objektu a nadace.

„Jde o náročný projekt, který se vlivem výrazného navýšení cen stavebních materiálů i prací oproti našemu původnímu odhadu velmi pravděpodobně prodraží, ale stále jsme stoprocentně odhodláni jej zrealizovat a věříme, že s dobrou součinností všech, včetně úřadů, to do roku 2026 stihneme,“ míní Brychta.

cibulka-1

Foto: NRV

Pohled na zdevastovanou usedlost Cibulka

Nová podoba celé usedlosti by měla být známá v prvním čtvrtletí nadcházejícího roku, kdy bude vybrán vítěz architektonické soutěže. Letos v říjnu porota vybrala v užším výběru pět týmů. Na Cibulce už se také pracuje. Od května do prosince tu probíhaly nejnutnější práce. Jednotlivé stavby byly také vyklizeny. Bylo v nich až po pás suti. Podepřely se stropy a krovy. A postavila se provizorní střecha, protože do budovy zatékalo. Stejně jako letos, i v roce 2022 by tady měl proběhnout festival Cibulka Open, konkrétně 14. května.

Postupně se k manželům Vlčkovým přidávají další, kteří chtějí pomoci. Letos v prosinci to byla například společnost Wienerberger, která se rozhodla darovat novou střešní krytinu na všechny střechy za několik milionů korun. Už dříve mluvil Ondřej Vlček například o tom, že se jim nabídl i odborník na opravu slunečních hodin.

Stála 112 tisíc zlatých

kb-stodulky

Přečtěte si takéTři dny v týdnu home office? Komerční banka nově povolí jen jedenTři dny v týdnu home office? S tím končíme, nově jen jeden. Komerční banka volá lidi zpět do kanceláře

Historie Cibulky se táhne až do šestnáctého století, kdy v místě bylo rozsáhlé hospodářství s vinicemi. Majitelem byl staroměstský měšťan Blažej Cibulka, od kterého také místo získalo jméno. Na usedlosti se pak podepsala třicetiletá válka, během které byla poničena. V roce 1681, kdy ji kupuje profesor Johann Georg von Funcke, je místo pusté. S novým majitelem však vzniká nový ovocný sad a statek. Místo pak zvelebuje další z majitelů, Karel Schönfeld, pokladník královského berního úřadu.

Až do osmnáctého století se majitelé střídali často, až Cibulku v roce 1812 koupil za 112 tisíc zlatých zmíněný pasovský biskup Leopold Linhart Thun-Hohenstein. Ten ji nechal přestavět na klasicistní zámeček s rozsáhlým parkem. Obojí otevřel veřejnosti, což nebylo na začátku devatenáctého století zvykem. V parku vznikla kromě Čínského pavilonu i třináct metrů vysoká vyhlídková věž, novogotická hájovna a také napodobeniny hradních zdí nazývané Dantovo peklo.