Vít Schlesinger zakládal agenturu Blackfish zaměřenou na design a vývoj před třemi lety. Tehdy mu bylo třiadvacet a se svou firmou postupně prošel několika velkými zkouškami, které ji téměř přivedly ke konci. Nakonec ale vydržel a dnes společně s týmem sedmi kolegů pracuje na zakázkách nejen v Česku, ale i v Dánsku, kde má velkou část klientů. Ambice ve Skandinávii má navíc mnohem větší.

Schlesinger začal pracovní zkušenosti v zahraničí sbírat ve dvaadvaceti. Jak vypráví pro CzechCrunch, v začátcích měl velké štěstí, když dokázal přemluvit tehdejší ředitelku designu ve společnosti Trustpilot, aby s ním šla na kafe navzdory tomu, že ho dvakrát odmítli vzít přes inzerát. Nakonec v dánské firmě začal pracovat na plný úvazek jako UX designér, což ho ovlivnilo i v dalším kariérním směřování.

Získané zkušenosti a zejména kontakty ze zahraničí totiž zužitkoval o několik let později, kdy z malého bytu v pražském Karlíně společně s kamarády zakládal digitální agenturu Blackfish. Dánský Trustpilot se stal jedním z jejich prvních velkých klientů, což mladé české firmě přineslo další zakázky a na tuzemské poměry relativně netradiční geografickou stopu.

Například pro kodaňské marketingové oddělení Trustpilot začali dělat pár bannerů týdně a po pár měsících už byli hlavním dodavatelem pro jeho londýnskou, newyorskou i australskou pobočku. Vizuály, které vznikaly v pár lidech v Praze, tak byly najednou vidět po celém světě.

Aby v Dánsku Blackfish nabral co nejvíc klientů, zkoušel všechno možné, aby se dostal přímo k zakladatelům a šéfům firem. Jeden rok z tohoto důvodu organizovali i kodaňskou edici FuckUp Nights. To přineslo své ovoce, postupem času začal růst i byznys agentury a dnes více než polovina všech zakázek nebo klientských projektů směřuje právě do Dánska.

„Je to naše primární zaměření a máme tam největší klienty. Původně jsme se chtěli více rozšiřovat dále do Skandinávie a nebýt koronaviru, máme klienta i v Norsku, kde je aktuálně větší projekt pozastaven,“ popisuje Schlesinger v rozhovoru pro CzechCrunch.

Podle jeho zkušeností je přitom na Dánsku a celé Skandinávii zvláštní, že si jen málokdy mezi sebe pustí firmy a lidi ze zahraničí. Na projekty zásadně nasazují vlastní lidi, lokály či expaty. Díky dlouhodobé píli, osobním kontaktům a budování kamarádských vztahů se proto dle Schlesingera stala z Blackfish pravděpodobně jediná česká agentura s tak velkou severskou klientelou.

„Zakázky rostou díky dobře odvedené práci a následnému doporučení dál. S Blackfish máme v Dánsku vybudované dobré jméno, což můžeme doložit například referencemi klientů na serveru Clutch. Loni jsme tam byli ohodnoceni jako Industry Leaders 2020 v Dánsku i Česku,“ říká šestadvacetiletý podnikatel.

V rozvoji Blackfish mu dnes pomáhají i další společníci, jež ve firmě drží tichý podíl. Zatímco Schlesinger se soustředí na zahraniční klienty a business development, Lukáš Oslzla řeší nové a české klienty. Třetí společník Jakub Franta je odpovědný za dohled nad všemi designovými a inovačními aspekty produktů a služeb a společně s Oslzlou stojí za veškerými výstupy.

Distribucí odpovědností mezi další členy týmu se chce Schlesinger vyvarovat základní chyby, kterou podle něj dělají jiní zakladatelé firem. „Kvalitní lidé jsou pro firmu a partnerství klíčoví. Nemůže všechno stát jen na mně, každý člen týmu je stejně tak důležitý,“ říká a zmiňuje přitom například svého prvního zaměstnance a ilustrátora Vojtěcha Bdžocha, bez něhož by prý Blackfish nebyl tam, kde teď je.

Agentuře se loni dařilo navzdory pandemii – v obratu meziročně vyrostla více než dvojnásobně a dosáhla na vyšší jednotky milionů korun. Udržuje se přitom v zisku, který pak rovnou investuje do dalšího rozvoje a rozšiřování týmu. Ten se meziročně zdvojnásobil a aktuálně čítá osm lidí. Mezi posledními posilami byli dvě grafičky a developer, což díky pestrosti zaměření pomáhá Blackfish nabízet klientům širokou škálu vizuálů na kvalitní úrovni.

„I když jsme relativně mladý a malý tým, dodáváme poměrně velkým firmám jak v Česku, tak v zahraničí. Neznamená to však, že bychom si vybírali jen velké firmy. Velké procento našich klientů jsou menší firmy nebo podnikatelé,“ popisuje obchodní strategii Lukáš Oslzla.

Mezi tuzemské klienty Blackfish se řadí například Škoda Auto nebo Mall Pay, se kterým má dlouhodobou spolupráci pro přípravu komerčních kampaní či nově vznikající vizuální identity. Z dalších klientů jde například o kompletní rebranding od loga až po web Divadla Bez zábradlí nebo redesign webu festivalu Pražské jaro.

Jako velký úspěch mezi dánskými klienty pak agentura zmiňuje skupinu Ageras, jež vyvíjí tržiště pro účetní firmy a služby. Jak zmiňuje magazín TechCrunch, skupina nedávno získala investici 73 milionů dolarů s valuací 244 milionů dolarů, přičemž Blackfish jí přímo pomáhal s přípravou veškerých materiálů pro investory – od prezentací až po weby a marketing.

Další velkou spoluprací byl pro pražskou agenturu projekt pro Copenhagen University zaměřený na inovativní typ buněčné léčby pro diabetiky. V letošním roce se chce Blackfish kromě akvizice dalších klientů zaměřit například na marketingový servis na sociálních sítích nebo na interní vývoj, který klienti stále více poptávají.

„Pokud okolnosti a situace dovolí, budeme nově cílit také na Norsko a Švédsko, kde jsme už na začátku minulého roku měli nabídky na spolupráce, které ovšem situace kolem pandemie pozastavila,“ popisuje expanzí plány Oslzla.

„Ve spolupráci s lokální konzultační firmou Ex Duris pracujeme na propagaci jednoho z největších hedgeových fondů ve Spojených státech se zaměřením na udržitelnost a investice. Byl mimo jiné mezi prvními akcionáři Tesly nebo SpaceX,“ navazuje dále Schlesinger s tím, že kromě zaměření na klienty s dlouhodobějšími závazky se chce Blackfish více soustředit i na vývoj vlastních projektů. Jedním z nich je fyzický produkt spojený s aplikací pro Smart Home, zatím však nechce říkat více podrobností.

Těžké začátky

Ne všechno ale v tříletém příběhu Blackfish na trhu probíhalo jako po másle. Schlesinger se původně se svými předchozími společníky, které však neznal dostatečně dobře, pustil do budování startupu na přeprodej e-vstupenek z druhé ruky. Po roce firmu prodali a začali budovat právě Blackfish.

„Provizorní kancelář jsme měli dost low-cost. Pracovali jsme z malého bytu v Karlíně, kde jsme dva z nás i bydleli a jednu dobu jsme tam seděli ve čtyřech. V tom malém bytě jsme si mysleli, že všechno může klapat, i když se se společníky vlastně neznáme a nemáme probranou vizi firmy,“ nastiňuje Schlesinger zárodek prvních problémů.

Slibný začátek Blackfish tak vystřídal relativně rychlý sešup dolů způsobený mladickou nezkušeností a špatně nastavené smlouvy i řízení práce vedly k velkým problémům. Tým musel pracovat na projektech klientů, kteří pořád požadovali nové úpravy a práce tak nikdy neměla konce. A agentura právě kvůli tomu nedostávala ani zaplaceno.

„Přidejte si k tomu zimní období, začátečnickou nezkušenost a minimální výplatu přes půl roku. Časem se to muselo sesypat, bylo to psychicky náročné,“ přiznává Schlesinger a doplňuje, že problémy se začaly rodit také ve vedení firmy. I když měl celý tým hodně práce, chemie mezi spoluzakladateli nefungovala a nedokázali se shodnout na budoucím směrováním agentury.

„Nejlepším řešením bylo se rozumně domluvit a jako společníci se rozejít. Dokončili jsme rozdělané projekty a každý jsme se vydali svou cestou. V té době padla i myšlenka, že celý Blackfish skončí dřív, než pořádně začal,“ vypráví jeho zakladatel. Nakonec se rozhodl pro restart, své původní podílníky vyplatil a agenturu přetransformoval do čistě designové formace.

„Kdybych se mohl vrátit v čase, šel bych podnikat s někým, kdo už zkušenosti má. Vůbec ideální je si spolu sednout na rok do kanceláře bez jakýchkoli společenských smluv a sami uvidíte, jak vám bude chemie fungovat. Rozhodně je důležité znát lidi, se kterými do toho jdete,“ doplňuje Schlesinger radu na závěr.