Chalupa na Kanárech. Architekti si na Lanzarote vytvořili letní dům, který není potřeba chladit ani vytápět

Čeští architekti přetvořili jednu z vil na ostrově Lanzarote na dokonalé místo pro trávení dovolené, ať už v zimě, nebo v létě.

vila-amonit1

Foto: Romana Ella Plaček

Villa Amonita

0Zobrazit komentáře

Přáním majitelů, kteří jsou zároveň autory návrhu, bylo najít na Lanzarote dům, kde by si mohli vyhrát s typickými barvami tohoto ostrova, tedy kombinovat bílé a zelené odstíny. Povedlo se, a tak začala důkladná rekonstrukce vily Amonita, která se díky tomu stala dokonalým místem, kam vyrazit za sluníčkem, mořem a odpočinkem. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.

Ukazujeme to nejzajímavější ze světa architektury a co se nejen v Česku staví.

Newsletter Arch | Poslední vydání

Lanzarote si zakládá na harmonii architektury, která na tomto kanárském ostrově vzniká. Proto zde panují přísné regulativy týkající se výšky zástavby, její hustoty a také barevnosti domů. Ostrov tak nabízí bílou architekturu, která je kontrastem k lávově černé krajině a zeleni všudypřítomných palem.

Právě tato barevnost se stala ústředním motivem interiéru vily, kterou si přestavěli architekti z českého studia OOOOX podle vlastních představ. Základem projektu se stala vila postavená v roce 2000, která si prošla částečnou úpravou dispozice s cílem vytvořit v ní více ložnic. Původně totiž v domě o rozloze téměř 300 m2 žil pár bez dětí, který obýval mnohdy až nesmyslně prostorné místnosti.

Obytný prostor byl proto zmenšen, architekti propojili obývací pokoj s kuchyní a jídelnou. Zároveň byl propojen s venkovní terasou, která dostala betonový jídelní stůl a sezení s pergolou u lávové zdi. Koupelna vily dostala nové velkoformátové zasklení, které odkrývá výhledy do zahrady. V té je k dispozici také venkovní kuchyně a bazén. V horním patře domu vzniklo studio pro cvičení jógy a také opalovací terasa s venkovní sprchou.

„Rozhodli jsme se změnit všechny původní povrchy podlah i stěn. Odstranili jsme nevhodné povrchy jako dřevěné podlahy, kterým místní prostředí naprosto nevyhovuje a dřevo vlhne. Dlažbu jsme vyměnili za bílé betonové podlahy s bílým nátěrem. Pro stěny koupelen jsme zvolili zelené obklady,“ uvádějí v autorské zprávě architekti. Pro akcent byly některé detaily vyvedeny z místních lávových kamenů. Příkladem je podpora pultu v koupelně či pohledová stěna na terase.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Díky tomu, že je klima na Lanzarote v průběhu celého roku konstantní, nemá dům v podstatě žádné nároky na vytápění nebo chlazení. Vytápění je pouze doplňkové a řešeno je krbem v obývacím pokoji. O ohřev vody se stará solární systém umístěný na střeše. Chlazení si dům obstarává přirozeným větráním. Pokud by však přišly vyšší teploty, jsou obě ložnice domu vybaveny klimatizačními jednotkami.

Většina vybavení interiéru byla pořízena přímo na ostrově, i když některé kusy si majitelé domu dovezli z Česka kvůli omezené nabídce na ostrově. Při rekonstrukci se také spolehli na lokální dodavatele, což podle architektů přineslo neskutečnou sérii dobrodružných příhod, jak už to u jižanských národů bývá.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Byty nejen pro diplomaty. Do barokního paláce, kde je nábytek zelený a růžový, se může hlásit kdokoli

Malý Buquoyský palác se tři roky rekonstruoval. Do nových bytů na Maltézském náměstí se už nastěhovali první nájemci.

Eliška NováEliška Nová

Malý Buquoyský palác

Foto: collcoll.cc

Malý Buquoyský palác

0Zobrazit komentáře

Na Maltézském náměstí se to historickými domy jen hemží, naproti je navíc ministerstvo kultury, a tak je snadné menší historický dům přehlédnout. Při rekonstrukci za více než 63 milionů korun ale v Malém Buquoyském paláci vzniklo unikátní bydlení s historií, která sahá až do šestnáctého století, a také moderním nádechem.

Není to samozřejmě jen tak ledajaké bydlení. Malý Buquoyský palác patří ministerstvu zahraničí, konkrétně se o něj stará Diplomatický servis, to znamená, že zdejší byty jsou určené primárně pro diplomaty a zaměstnance zahraničních ambasád. Teoreticky si tu ale byt může pronajmout kdokoli. První nájemci se sem začali stěhovat teprve nedávno, dům se totiž víc než tři roky rekonstruoval.

Barokní palác prošel opravou naposledy v devadesátých letech, navíc problematickou. „Většina původních barokních prvků byla zničena, deponována nebo zakryta novými, pochybnými pseudobarokáliemi devadesátých let,“ líčí architektka Tereza Scheibová ze studia collcoll. Necitlivou rekonstrukci se investor rozhodl odstranit, pustil se tak do celkové proměny paláce. Ta zaujala nejen v soutěži Interiér roku, kde se dostala do výběru top 3 v kategorii Rekonstrukce soukromého interiéru, nyní je ale nominovaná i na Českou cenu za architekturu.

Přízemí Malého Buquoyského paláce vzniklo v pozdně renesančním stylu, jehož pozůstatkem je i renesanční štít na bočním východním průčelí. Až na určitá zjednodušení se zachoval v původní podobě. Klenby i celé přízemí vznikly kolem roku 1600. Teprve pak byl palác dostavěn a bohatě vyzdoben prvky baroka a rokoka.

Jedinečné symboly, které přežily i devadesátkové stavební úpravy, jsou nyní vidět i v jednotlivých bytech. „Hledám balanc mezi historií a soudobými architektonickými vstupy. To vše v úzké debatě s Diplomatickým servisem, památkáři a projekční firmou,“ popsala architektka svůj úkol, při kterém dbala na zpracování různých detailů, vzorků a dodržování historických postupů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jsou tu patrné klenby i malované stropy. Pod nimi je vrstva současná, kterou Scheibová navrhla v tlumené zelené a růžové barvě. Jde o zelené vestavěné skříně nebo koupelnovou skříňku či část kuchyňské linky, která v jednom z bytů stojí v opozici k růžové. V této barvě je pak třeba i sestava se sezením. V jiném bytě nájemce narazí na jednoduchou béžovou kuchyňskou linku. V koupelnách jsou úzké dlaždice na výšku, které krásně doplňují vysoké stropy.

Malý Buquoyský palác patřil až do roku 1945 rodu Buquoyů. Posledním majitelem byl Karel Jiří Buquoy, na základě Benešových dekretů byl ale palác po válce zkonfiskován a přešel pod majetek státu. Později se o něj starala Správa služeb diplomatického sboru, jehož nástupnickou organizací je dnešní Diplomatický servis. Ten palác dlouhodobě pronajímal Velvyslanectví Francouzské republiky, které sídlí v sousedním Buquoyském paláci.