Psal se rok 1900 a firma zapsaná v rakousko-uherském obchodním rejstříku jako T. & A. Baťa právě dostavěla svou první vlastní budovu z červených cihel nedaleko zlínského nádraží. Bratrské podnikatelské duo Tomáš a Antonín překonalo těžké podnikatelské začátky, jejich obuvnický závod měl sedmé narozeniny, zodpovědnost už za 120 zaměstnanců a doslova položil základ města Zlína, jak jej známe dnes.

Tehdy se začal rýsovat fascinující a nevídaně nadčasový příběh podnikatele, starosty, inovátora a krále obuvi Tomáše Bati. Dnes je to 90 let od jeho smrti. 12. července 1932 se s ním za husté ranní mlhy zřítilo letadlo nad Otrokovicemi, když měl namířeno do švýcarského Möhlinu, aby zde otevřel novou pobočku. Tou dobou, na vrcholu jeho tvůrčích plánů, mu bylo 56 let a ikonické rudé logo Baťa se dmulo ve více než šedesáti krajinách světa.

Jeden z největších podnikatelů své doby po sobě však zanechal inovace a hlavně myšlenky, které mohla jiná města a země závidět. Co víc, baťovská filozofie se ukázala jako nadmíru nadčasová a z hesel, která svým zaměstnancům vštěpoval do hlavy, můžeme čerpat i dnes. Ikonický výrok „náš zákazník, náš pán“ byl jen začátek.

Jakkoliv totiž doba, v níž začínal, byla poznamenaná větším kolektivismem, mužským pohledem na svět a důrazem na dělnickou třídu (který tehdy ještě nebyl zprofanovaný komunismem), Baťa dával velký důraz na osobu každého svého zaměstnance, kterých měl ve vrcholných dobách desítky tisíc.

„Baťova filozofie nebyla omezená jen na podnikání. Emoce které prožíváte, v jakém prostředí žijete a s kým komunikujete, si v nějaké podobě nosíte do práce a to ovlivňuje i firmu jako takovou,“ říká Gabriela Končitíková projektová manažerka Nadace Tomáše Bati.

„To si Baťa uvědomoval a chtěl, aby mu do závodu chodily vyspělé osobnosti schopné fungovat v transparentním prostředí,“ dodává zároveň autorka několika knih o Baťovi. Inspirován svými cestami do zahraničí a konverzacemi s lidmi, jako byl Henry Ford, tak zlínský podnikatel rychle zjistil, že se musí postarat i o kvalitu života mimo výrobní závody.

Počínaje Zlínem ve všech městech, kde obuv vyráběl, budoval rozsáhlou infrastrukturu, která sloužila k tomu, aby v životech dělníci nalezli co možná největší komfort, ale současně i další příležitosti k rozvoji. Ostatně jednou prohlásil, že jsou tři druhy hodnot, které potřebujete v jakékoli práci na světě: kapitál, vědomosti a svoboda.

Povinné návštěvy psychologa v roce 1925

Na začátku 19. století se například běžně pracovalo deset hodin denně. Baťa byl údajně první podnikatel v českých zemích, který už v roce 1918 zavedl osmihodinovou pracovní dobu. Pracovalo se od 7 do 12 a od 14 do 17 hodin a zaměstnanci tak měli ideálně osm hodin spánku, osm hodinku odpočinku a osm hodin práce. Dvouhodinová polední přestávka byla zavedena proto, aby lidé mohli v klidu poobědvat se svými rodinami. Jako jedna z prvních firem také v roce 1930 zrušila pracovní soboty.

Baťa zastával názor, že spokojený soukromý život je základním předpokladem pro plnohodnotný pracovní výkon. To se postupně promítlo do všeho, co se v prvorepublikovém Zlíně dělo. Některé tehdejší baťovské vynálezy jako by vypadly z budoucnosti.

Velmi prozíravě se například slavný obuvník rozhodl předcházet zhnusení práce – jak tehdy nazýval dnešní syndrom vyhoření – a uvalil na všechny své zaměstnance už v roce 1925 povinnost chodit jednou za půl roku k závodnímu psychologovi. O rok později byly samozřejmostí prohlídky u praktického lékaře ve stejné frekvenci. I v tomto směru měla společnost mezi československými firmami prvenství.

Firma si to mohla dovolit i díky tomu, že jako první podnik v Československu zavedla v roce 1927 pásovou výrobu na podobném principu jako automobilka Ford. Podle Nadace Tomáše Bati se tehdy skokově zvýšila produktivita o 58 procent a o rok později byly Baťovy závody největším exportérem obuvi na světě. Nutno podotknout, že benefity nebyly zadarmo. Zaměstnanci si museli povinně odvádět dvojnásobné sociální, zdravotní i důchodové pojištění, než požadoval stát.

Baťa totiž už roce 1929 tušil, že stát nebude schopný s relativně nízkými platbami pojištění vyplácet dostatečné důchody, a tak platby zvedl interně. Na druhou stranu, i když dělník onemocněl, dostával sto procent své mzdy. Co víc, nemoc si mohl léčit ve zlínské nemocnici, kterou taktéž vystavěl Baťa zcela na vlastní náklady a patřila k nejmodernějším zařízením v Evropě.

Baťa si, na rozdíl od komunistů, kteří po druhé světové válce jeho závod znárodnili a značně přiškrtili, vážil každé individuální bytosti, kterou zaměstnával. Na svou dobu disponoval až nebývalým důrazem na osobní rozvoj a prosazoval v titulku uvedené heslo: „Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejdříve sebe.“

Firma Baťa založila už za první republiky roky desítky škol od mateřských po celoživotní vzdělávání, a to rovnoprávně pro chlapce a dívky. Dokonce zřídila už v roce 1929 vlastní podnikovou autoškolu a Zlín tak získal největší podíl žen-řidiček v republice. A od roku 1932 musel každý zaměstnanec povinně absolvovat krátký kurz komunikace a psychologie, aby se eliminovala komunikační nedorozumění. Baťa tvrdil, že: „Přímé jednání patří mezi prvotní podmínky úspěchu.“

Výsledkem takto otevřené pracovní kultury byla i situace, která se odehrála, když jednoho dne v podniku vypukl požár. Tomáš Baťa byl shodou okolností na místě, začal pobíhat kolem a rozdávat rozkazy, když vtom ho velitel závodních hasičů údajně popadl za límec a zařval mu do uší: „Kdo je velitelem hasičů, vy, nebo já? Vy si hleďte svých bot a jděte stranou!“ Baťa se zarazil a skutečně šel stranou. Požár se podařilo uhasit a podnikatel následně vypsal veliteli mimořádnou odměnu, protože se nebál šéfovi postavit.

Baťa si zkrátka nechával poradit, což prosadil i v jednom svém nadčasovém citátu: „Metaři mne mohou poučit o tom, jak udržet čistotu v podniku, lépe než všichni ředitelé a úředníci dohromady.“ Čistoty si ostatně Baťa velmi považoval – tisíce oken na všech závodních budovách se prý myly každý týden.

Baťovský způsob podnikání by nicméně vydal na knihu – ostatně zavedl i revoluční novinky jako podíl zaměstnanců na zisku i ztrátě, samosprávné řízení dílen a už ve třicátých letech počítal elektromotory ve výrobě v desítkách tisíc. Od obuvnictví postupně Baťa expandoval do 36 odvětví včetně sléváren, vlastní výroby letadel, konstrukci dálnic a spustil i podnikový rozhlas, noviny, mlékárnu i banku.

Není tak divu, že Baťův přístup k životu a okolí inspiruje podnikatele dodnes a stále se z něj lze poučit. O jeho odkaz se stará Nadace Tomáše Bati, založená jeho synem. Při příležitosti 90 let od úmrtí legendárního podnikatele představila výstavu „Buď prvním!“ (taktéž baťovské heslo), která akumuluje mnohé z výše zmíněných milníků i mnohé další.

Již zítra také nadace představí a vydá tři baťovské texty. Zámožnost všem vypráví o finanční gramotnosti a Do nové práce je základní brožurou, kterou dostávali zaměstnanci Bati při nástupu. V neposlední řadě pak budou představeny Rozhovory Tomáše Bati a Huga Vavrečky, jednoho z jeho blízkých spolupracovníků, o překonání hospodářské krize – téma, které přijde do dnešní doby vhod.