Když jste vývojářská společnost a chcete k sobě připoutat pozornost, můžete si zaplatit reklamu a investovat do marketingu. Anebo můžete zkusit rozjet vlastní esportový tým. Přesně tak to udělal Gordic, jeden z nejvýznamnějších hráčů na poli dodavatelů informačních systémů v Česku. „Bylo to velmi dobré rozhodnutí,“ chválí si založení týmu Marek Řezáč, který společnost řídí spolu se svým bratrem a otcem.

Tým Gordic se soustředí na hru Counter Strike a loni skončil ve firemní esportové lize, kterou hraje už několik sezón, na čtvrtém místě. Podle bratrů Řezáčových má esportový manšaft hned několik výhod: jednak utužuje kolektiv, jednak přitahuje pozornost lidí. Dále i je samotné, coby členy vedení, přibližuje kolegům, protože se přímo na hraní podílejí. A jak Marek Řezáč popisuje ve svém komentáři pro CzechCrunch, celé to přitom vzniklo jako náhoda a legrace.

***

Esport má dvě strany mince. Někde se setká s pochopením, někde ne. U nás to byl dobrý tah a nelitujeme, že jsme do toho šli. Celý tým to bere vážně. Chceme se měřit s těmi nejlepšími týmy v Esport lize firem. Přitom vznik týmu byla vlastně úplná náhoda nebo snad humorně míněná pobídka jednoho z našich kolegů.

Postupně se ale utvrzujeme v tom, že esport je kapitola sama o sobě, jde neuvěřitelně nahoru. A i když to někdo možná nerad slyší, brzy bude svou popularitou na úrovni třeba zápasů MMA. Když jsem například prezentoval na univerzitě VUT v Brně, půlka lidí vypadala, že spí. Bylo to v ranních hodinách. Jakmile jsem zmínil slovo esport, zájem se okamžitě vzbudil. Studenty jsem pozval, aby si s námi zahráli.

Naší parketou je již legendární FPS hra Counter Strike: Global Offensive. Posledních pár let se účastníme Esport ligy firem, která nás hodně baví. Nejde totiž jen o to si zahrát. Jde už s malou nadsázkou o boj o čest. Když jsme do toho šli poprvé, byla to možná legrace, pouhé soutěžení. Když pak ale hrajete proti týmům jako SmartyCZ, Tipsport nebo Alza, legrace jde stranou. V lize firem nejsou žádní začátečníci. To nás však motivuje a posouvá.

Často si s týmy z Esport ligy firem zahrajeme v mixech. To znamená, že promícháme hráče mezi týmy a takto sbíráme zkušenosti a předáváme si rady, ale děláme si z toho pořád srandu. Jedná se z velké většiny o lidi z IT firem, dostáváme se tak v komunikaci i na pole pracovní. Vznikla tu taková komunita hráčů napříč firmami. Je to pro nás obohacující a jsme za to rádi.

Časem se také ukázalo, že esportový tým nese i další ovoce: veřejnost se najednou začala ptát, jak vlastně celý koncept vznikl. A aniž by to bylo původně v plánu, celá záležitost začala táhnout především mladší generaci. Vzbudilo to zkrátka zájem. Dříve jsme zkoušeli reklamy a placený dosah, což sice přineslo nějaké výsledky, ale najednou se objevil esportový tým a dopad byl neporovnatelný. Požadavek na úspěch, se kterým tým vznikal, se tak neplánovaně naplnil i jinou cestou.

Zničehonic se začaly zajímat i děti kolegů, které byly úplně fascinované. Říkaly: „Tati, v jaké firmě to pracuješ, že máte esportovej tým?!“