Kazbek. Třetí nejvyšší hora Gruzie, která se strmí do výšky 5 047 metrů nad mořem. Ze všech stran ji obklopují ledovce a vzhledem k tomu, že jde o vyhaslou sopku, člověk nemůže čekat, že na ni vystoupá pěkně pozvolna po vrstevnicích. Výšlap je naopak celou dobu příkrý a neúprosný. Prostě ideální letní dovolená, na kterou si zabalíte všechno, co potřebujete k přežití, do obří krosny. Včetně toho nejzásadnějšího – jídla.

Jídlo je alfa a omega jakéhokoliv pohodového výletu, při němž se člověk vydává do míst, kde koncentrace kyslíku s každým výškovým metrem klesá. Když totiž ze zad shodíte zátěž, nafouknete karimatky a rozbalíte stan, chcete od něj, aby byla jeho příprava co nejsnazší. Také aby bylo teplé a mělo dobrou výživovou hodnotu. A zároveň vážilo co nejméně. Říkala jsem si, že bych chtěla asi trochu moc, kdybych si přála, aby k tomu všemu ještě dobře chutnalo.

Na českém outdoorovém rybníčku jsem ale nemusela pátrat příliš dlouho, jelikož na mě ze všech stran začala vyskakovat hotová jídla od domácí firmy Adventure Menu. Tu v roce 2011 založili milovníci toulek po přírodě Radek Slabý a Adam Sogel. Na trhu jim totiž chyběla jídla, která by byla skladná a současně si na nich pochutnal i gurmán. V době, kdy jsem obdobnou situaci řešila já, tak naštěstí díky přičinlivosti dvou mužů byla již tato díra na trhu zaplněná.

Při průzkumu nabídky outdoorových kulinářských počinů jsem se nestačila divit, z čeho všeho můžu vybírat. Hovězí guláš, jelení ragú s bramborovými špalíčky, kuřecí korma s rýží, chilli con carne, vepřové žebírko s bramborem. Z virtuálního košíku putovaly balíčky jídla rovnou do krosny. Víc než na majestátní vrcholky Kavkazu jsem se začala těšit na to, jak si budeme v divoké přírodě užívat haute cuisine z pytlíku.

Velkou vychytávku a dobrodružství navíc slibovaly kapsle pro samoohřev, který umožňuje exotermická reakce mezi oxidem vápenatým a vodou. Kapsli stačí vložit do plastového zipper bagu, na ni posadit jídlo – vakuově sušené je před tím nutné smíchat s vodou, sterilované a tudíž „mokré“ jídlo se může dát ke kapsli rovnou –, přidat trochu vody, čímž se kapsle prudce zahřeje a začne vyluzovat páru. Po dvanácti až dvaceti minutách je teplé jídlo na světě.

Na expedici Kazbek jsme tedy byli vybavení, jak nejlépe to šlo. První den, kdy jsme zdolali 1 500 výškových metrů, jsme měli překvapivě ještě dostatek energie, takže jsme byli ochotní rozpálit přenosný plynový vařič, ohřát si v něm vodu a následně ji smíchat s obsahem dvou vakuově sušených jídel. Všude kolem nás si sedala hustá mlha, večeři jsme si tak užili v bezpečí stanu s výhledem do mléčné nicoty.

A už po prvním soustu se mi tělem rozlil blažený pocit nejen z toho, že jídlo skvěle chutná, ale také z toho, že díky němu můžu být teď a tady. Že nemusím nad konzervou se studenými fazolemi přemýšlet nad tím, jak báječné bude, až se vrátím do Prahy a zajdu si třeba na svůj oblíbený ramen. Protože kuřecí korma, kterou jsem jedla, nebyla žádným krizovým pokrmem, ale plnohodnotnou a po všech ohledech uspokojivou večeří.

Zázračný samoohřev jsme vyzkoušeli druhý den – poté, co jsme vystoupali do základního tábora Bethlemi Hut v bývalé meteostanici. Na místě sice byla provizorní kuchyňka, i tak jsme ale vytáhli zipper bag, kapsli a jali se ohřívat vepřové na kmíně a pečené hovězí na tymiánu. Nadmořská výška nás totiž přiměla k úspornosti. Pytlík se po přidání vody a následném zazipování strašidelně nafoukl, takže jsem dostala strach, že meteostanice vyletí do povětří.

Reakce se ale po chvilce zklidnila, pára začala ucházet ventilem a za necelou čtvrthodinku bylo hotovo. Maso bylo kompletně prohřáté, opět skvěle dochucené, zakusovali jsme k němu gruzínský chleba, který jsme si koupili v supermarketu na úpatí Kazbeku, a dívali jsme se, jak venku zapadající slunce mění barvy světa kolem nás.

Od mladického nadšení k potravinářským inovacím

Slogan, který Adventure Menu používá, zní: Příroda je nejlepší restaurace, do který můžeš zajít. A rozhodně se s ním nedá přít. Po návratu do Česka jsem si řekla, že se chci o příběhu této české firmy dozvědět víc, proto jsem se setkala s Radkem Slabým, zakladatelem a šéfem firmy. Hned na úvod jsem se podělila o své dojmy a zážitky a zeptala jsem se, kde se vzala myšlenka na založení značky Adventure Menu.

„Na vysoké škole jsem jezdil na enduru po místech, kde nepotkáte živáčka. A s jídlem byl samozřejmě problém, takže jsem si bral konzervy nebo si vařil na místě z lokálních surovin. Ale ani jedna varianta nebyla ideální. Já měl navíc vždycky rád dobré jídlo, ke kterému se mimo civilizaci dostanete jen těžko,“ vypráví Slabý.

S kamarádem Adamem Sogelem studovali průmyslový design, takže měli hlavu plnou nápadů. A Sogelovi rodiče vlastnili firmu ExpresMenu zaměřenou na výrobu hotových, sterilovaných jídel. Vařili ale tradiční jídla bez příloh – a právě zde viděli dva kamarádi prostor pro zlepšení v podobě vývoje kompletních jídel, která by se dala přiblížit outdoorovému využití.

„Tenkrát nás napadlo, že můžeme spojit technologii Adamových rodičů s outdoorem. A řekli jsme si, že začneme vyrábět kvalitní jídlo v pytlíku, které si člověk může vzít kamkoliv. Náš plán jsme jim představili, a i když nám nejdřív úplně nevěřili, dali nám příležitost začít první jídla připravovat v jejich výrobně,“ popisuje současný šéf Adventure Menu.

Nakonec se podařilo technologii vychytat tak, aby se v pytlíku dalo zasterilovat jak maso a omáčka, tak příloha. Mladí podnikavci si v partnerské firmě vysloužili exkluzivitu na výrobu kompletních jídel. „Neměli jsme žádné ambice dělat si vlastní výrobu, protože jsme do toho šli, dá se říct, s nulou. Já jsem prodal motorku, Adam si půjčil od rodičů, ale dohromady jsme měli stejně jen kolem sto tisíc, se kterými jsme chtěli rozjet novou firmu.“

Osmimilionová vakuová sušička

Nabídka Adventure Menu byla dlouho tvořená mokrými jídly, která byla sice skladná a oblíbená, ale pro outdoorové nadšence stále příliš těžká. Trh tak čekal na to, kdy značka přijde se sušenými, lehkými jídly. Na jedné obchodní schůzce se Slabý náhodou setkal s doktorem, který vyvíjel léky za využití lyofilizace, tedy sušením mrazem. Slovo dalo slovo a oba pánové zjistili, že by je zajímalo, co taková sušička udělá s jídlem.

„Poslali jsme mu krabici jídel, kterou zkusil vysušit a poslal nám ji na veletrh v Německu, kde jsme zrovna byli. Byl tam s námi i náš velký francouzský odběratel, který má obchod jen na outdoorové jídlo. A když ho ochutnal, byl úplně vyřízený. Lepší jídlo prý neprodávají, a to už tehdy měli úplně všechno. Bylo mi jasné, že to musíme zrealizovat,“ vzpomíná na začátky sušených jídel Slabý.

Jenže pak si sedli k tabulkám a výpočtům a zjistili, že při kvalitě surovin a ruční práci by sušení pomocí této technologie vyšponovalo koncové ceny jídel až na 400 korun. V Adventure Menu tak začali hledat způsob, jak proces zlevnit. Jenže žádný takový nebyl, proto bylo potřeba vyvinout svůj vlastní. Slabého jeho odhodlání dovedlo až k vědcům ze společnosti Kohout Engineering, kteří v minulosti vyvinuli lyofilizátor pro Národní knihovnu – ta v něm sušila knihy po povodních.

Po třech letech ladění, pokusů i omylů se podařilo ohnout lyofilizaci tak, že byl její proces o 30 procent energeticky úspornější. V potravinářství šlo o zcela novou technologii, která je nyní na cestě k patentu. Před dvěma roky tak mohlo Adventure Menu investovat do vlastní vakuové sušičky za osm milionů korun a začít vyrábět sušená jídla. Na polovinu si vzala firma leasing, druhou pokryl investor Ivo Pastorek.

Ten navíc do firmy v loňském roce vstoupil jako spoluvlastník. Adam Sogel totiž začal naplno působit ve firmě svých rodičů a vstup „profesionálního“ investora byl strategickým krokem. Pastorkův příchod zajistil podmínky pro rychlejší růst a stabilitu celé firmy. Slabý se tak po dekádě boje o její přežití, jak sám toto období popisuje, mohl začít konečně naplno soustředit na její rozvoj.

Cvrkot v možná největší průmyslové dřevostavbě v Česku

Nyní se chce Slabý zaměřit na expanzi do zahraničí. Jeho firma dlouhodobě působí ve Francii a v Německu, významným hráčem se stala také v Itálii, kde se jí podařilo vyhrát tendr pro státní složky, konkrétně pro hasiče. Adventure Menu jim poskládalo denní dávku z vlastních jídel se samoohřevy, což výrazně pohnulo s obchodními výsledky firmy. I díky tomu měla loni česká firma obrat 20 milionů korun a letos cílí na 32 milionů.

„Co se oficiálních složek týče, se slevami u nás jídla nakupují také vojáci, kteří jezdí na mise. Od nich máme skvělé reference přímo z fronty. A krmíme URNU. Za to jsem taky strašně rád, protože větší profíky hledat nemůžeme. A pokud těmhle lidem naše jídlo pomůže v jejich práci, je to moc hezký,“ usmívá se Slabý.

Na horizontu se ale rýsuje další důležitý posun. Celá firma se totiž před dvěma lety přestěhovala do Trutnova. Právě kvůli zmíněné sušičce. Ve městě na severu Čech totiž působí i partnerská firma, která donedávna stále zaštiťovala vaření outdoorových pokrmů. A sušička musela být výrobně co nejblíže. Jenže po chvíli Slabý přišel na to, že tento systém dobře nefunguje. Adventure Menu se tak z obchodní firmy transformovalo na výrobní – všechna jídla si totiž začali vařit sami.

„Nemáme ale technologii na sterilaci, protože se nám nikam nevejde. Takže dál pokračujeme s partnerskou firmou – my si jídlo uvaříme, zabalíme a pak nám ho oni zasterilují u sebe. Současná výrobna nám ale kapacitně nestačí a vzhledem k efektivitě chceme mít vše pod jednou střechou. I s investorem jsme se shodli na tom, že musíme řešit vlastní provoz a že musí nějak vypadat,“ vysvětluje Slabý.

Největším projektem je tak nyní výstavba vlastní výrobny, konkrétně na pozemku v Trutnově, ze kterého je výhled na Sněžku a Černou horu. Architekti už řeší studii a dle Slabého slov by mělo jít o jednu z největších kompletních průmyslových dřevostaveb v Čechách. „Spolupracujeme na ní s firmou Prodesi/Domesi. Chceme, aby byla budova architektonicky dobře vyřešená a měla nějakou přidanou hodnotu. Aby zapadla do filosofie naší značky.“

Nové sídlo by mělo stát do konce roku 2024 – Radek Slabý si totiž uvědomuje, že déle už kapacitu stávající výrobny nafukovat nemůže. Do té doby se ale budou v Adventure Menu soustředit na další novinky. Třeba jídla navržená speciálně pro děti nebo kolekci pokrmů, které v posledním roce vyvíjeli společně s firmou Sens. Ta se věnuje vývoji produktů ze cvrčků, respektive z mouky připravené z jejich bílkovin

„Podařilo se nám uvařit kompletní sušená jídla s cvrččí moukou. Spojujeme tak udržitelný protein s chutným jídlem, což byla v případě cvrčků docela výzva. Nakonec se nám podařilo cvrčky do jídla dostat v podobě proteinových těstovin – varianta s masem má dokonce 60 gramů proteinů na porci,“ říká hrdě Slabý.

Adventure Menu tak čekají dobrodružné roky. I já se příští rok chystám na další dobrodružnou expedici, tentokrát do Kyrgyzstánu. Takže se už teď těším, že si s sebou do krosny zabalím kromě svého oblíbeného hovězího na tymiánu také nějaké ty cvrčky.