Když někdo už na startu své kariéry vykazuje známky toho, že se jednou stane nejlepším, může si ze sponzorů vybírat. Podobně to měl i Michael Jordan, když řešil, jaké boty bude obouvat na basketbalových palubovkách. A nebýt jeho matky, která mu sáhla s výběrem do svědomí, nikdy by nejspíš nevytvořil jednu z nejikoničtějších a nejhodnotnějších značek tenisek, na níž vydělal více než jednu miliardu dolarů.

Psal se rok 1984, když si Michaela Jordana, který válel v univerzitním basketbalu, vybral tým Chicago Bulls, s nímž se stal šestkrát vítězem americké NBA a pětkrát se díky svým dovednostem na hřišti dočkal titulu nejužitečnějšího hráče soutěže. Dnes patří bez nadsázky k těm nejúspěšnějším basketbalistům všech dob. Jen o střílení, doskocích, přihrávkách a skoro až akrobatických kouscích pod košem ale jeho kariéra nebyla.

Už během své první profesionální sezóny byl žhavým zbožím pro sponzory, kteří ho chtěli podporovat. V rámci NBA se na to chodilo hlavně přes obuv pro hráče, které tehdy kralovala značka Converse, jež obouvala takové hvězdy jako Magica Johnsona, Isiaha Thomase nebo Larryho Birda. Jordan ostatně boty s ikonickou hvězdou v logu nosil i během svého univerzitního hraní. Converse se tak stalo první značkou, za kterou Jordan se svým tehdejším agentem Davidem Falkem přišli, na ničem se ale nedohodli.

Ačkoliv by ho Converse ve svých řadách uvítalo, neměl by tam žádné „výsadní“ postavení. Firma by se k němu po stránce spolupráce chovala totožně jako ke zmíněnému triu špičkových basketbalistů, samozřejmě se stejným honorářem okolo 100 tisíc dolarů ročně. A to Jordan nechtěl.

V té době jednadvacetiletý rodák z newyorského Brooklynu proto musel hledat dál. Od svých útlých let měl v oblibě německý Adidas, který by ho rád sponzoroval, neměl však zkušenosti s výrobou basketbalové obuvi, a navíc se nacházel v takzvané dysfunkční fázi – firma se otřepávala ze smrti svého zakladatele Adolfa Dasslera v roce 1978. Jordan se snažil, ale případná spolupráce znovu ztroskotala na smluvních podmínkách. Pak se nabízel ještě jeden kandidát, toho ale Jordan nemusel…

Začátkem osmdesátých let nebyla americká společnost Nike obřím podnikem s více desítkami milionů dolarů v obratech jako teď. Tehdy se soustředila hlavně na produkci běžeckých bot a snažila se dohnat konkurenční Reebok, kterému se v prodejích dařilo podstatně lépe. Basketbal pro ni ale byl zajímavý. Stejně tak jako Jordan, problém byl ale v tom, že budoucí hvězda NBA nechtěla mít s Nike nic společného.

Jordana zkrátka nezajímal. Ani nechtěl nastoupit do letadla, které by ho do ústředí firmy na schůzku s vedením dopravilo. Falk ale věřil, že pro něj bude tou nejlepší volbou – a protože Jordan neposlouchal, vytáhl eso z rukávu. Zavolal jeho matce Deloris, aby svému synovi promluvila do duše. „Řekla mi, že se mi to možná nebude líbit, ale aspoň tam mám jít a vyslechnout je,“ vzpomíná Jordan na hovor, který byl z dnešního pohledu zlomový.

Na schůzku spolu se svým agentem dorazil a s Nike se domluvili. Podepsali smlouvu v hodnotě 500 tisíc dolarů ročně, respektive 2,5 milionu dolarů za pět let, což byla doba, po které měla smlouva vypršet. K tomu Nike přihodilo i akcie firmy, dohromady tak šlo o zhruba sedm milionů dolarů. To ale nebylo vše – mnohem zásadnější byl bod týkající se produkce tenisek s Jordanovým jménem, což byl na tehdejší dobu velmi odvážný tah.

Vlastní tenisky sice už mělo několik sportovců před Jordanem, například slavný americký tenista Stan Smith, který je udělal s Adidasem a pak se z nich stala kultovní řada, šlo ale o výjimky. Nike proto chtělo mít pojistku a připsalo si do smlouvy zadní vrátka, díky nimž mohlo smlouvu rozvázat, pokud by Jordan nesplnil stanovené podmínky.

Nike vyžadovalo, aby se Jordan stal do tří let Nováčkem roku (takzvaným Rookie of the Year), byl zapsán do týmu All-Star, kde je soupiska těch nejlepších hráčů v NBA a měl v průměru dvacet bodů na zápas. Pokud by to nesplnil, mohlo by se stát, že Nike smlouvu utne o dva roky dříve. Součástí byla i jakási záruka prodejů – nových tenisek se muselo v daném období prodat v hodnotě alespoň čtyř milionů dolarů.

Studna bohatství

Jestli obě strany takovým prodejům skutečně věřily, je otázkou, věc se má ale tak, že první generace tenisek vygenerovala rovnou 126 milionů dolarů. A ne za pár let, ale za pouhých dvanáct měsíců. Model s označením Air Jordan 1, kdy slovo Air označovalo novou technologii Nike pro tlumení dopadů a vyšší komfort během hraní, se prodával nad veškerá očekávání – a Nike vědělo, že se mu pod rukama rýsuje něco obzvlášť speciálního.

Pro firmu šlo o potenciální zlatou žílu, Jordan si těmito botami ovšem s každým zápasem zadělával na problémy, protože porušoval pravidla. NBA tehdy hráčům umožňovala, aby nosili boty podle svých přání, ale musely být bílé barvy, jeho ovšem byly černo-červeno-bílé, aby reprezentovaly barvy Chicaga Bulls. Proto mu byla od komise po každém utkání udělena pokuta pět tisíc dolarů. Co ale na tom, když Nike bylo ochotno tyto zvláštní výdaje platit. Ono totiž nezáleželo tolik na jednorázových pokutách, ale na tom, jaký vliv budou mít do budoucna.

Nike neváhalo – první model doplnilo o druhý, druhý o třetí… A tak to šlo dále, až se z Air Jordan stala regulérní značka, známá čistě jako Jordan. Dnes je pro Nike stěžejní součástí celého jeho impéria a firmě generuje obrovské peníze. Loni mělo na jejím prodeji vydělat až pět miliard dolarů z celkových tržeb firmy okolo 46 miliard dolarů.

Michael Jordan má podle smlouvy z prodejů značky Jordan pět procent, přičemž jen za uplynulý rok to dělalo až 150 milionů dolarů. To je zhruba o 120 milionů dolarů více, než kolik přistálo LeBronu Jamesovi, dalšímu špičkovému basketbalistovi, který má s Nike podobný deal. Dohromady tak měl Jordan na partnerství s Nike vydělat už více než 1,3 miliardy dolarů.

Nejde však jen o tenisky, které jsou nejpopulárnější, ale také o oblečení a doplňky, které Nike pod tímto brandem prodává. Masový úspěch navíc i výrazně přispěl k výši jmění samotného Jordana, které se odhaduje okolo 1,7 miliardy dolarů. Většinu z něj získal až po ukončení své profesionální kariéry v roce 2003, podílí se na tom i vlastnictví týmu Charlotte Hornets a další jeho byznysové aktivity.