Před devíti lety měl Marek Noga úplně jiné byznysové záměry. Na severní Moravě chtěl postavit bioplynovou stanici. Nikdy k tomu ale nedošlo. Když totiž začal hloubit základy, v zemi až dvanáct metrů hluboko narazil na desítky podivných kmenů – prý nevábné vůně i vzhledu. Nakonec se ukázalo, že to byla zlatá žíla.

V zemi se ukrývaly desítky kmenů subfosilních stromů, které uvízly na půli cesty mezi klasickým dřevem a fosilií. Prošly různou formou mineralizace a byly černé jako uhel. „V zásadě se jedná o materiál, který je o něco tvrdší než klasické dřevo, avšak stále opracovatelný. Má i další specifické vlastnosti a každý kmen tak vyžaduje až roky stabilizace,“ líčí pro CzechCrunch Tomáš Rothschein, zástupce ředitele společnosti Subfossil Oak, která vznikla spolu s nečekaným nálezem a jíž Noga dnes šéfuje.

Nebylo to ale hned. Když se během hloubení základů stromy objevily, házely se prostě na hromadu. Nikdo totiž tenkrát nevěděl, o co vlastně jde. „Pár kmenů se dokonce nabídlo jako palivové dříví, jenže se chovalo jinak a lidé nám ho vraceli se slovy, že jsme jim prodali nějaký šmejd. Nakonec jsme se rozhodli nechat otestovat vzorky dřeva na Ostravské univerzitě, kde nás k našemu obrovskému překvapení informovali, že se jedná o opravdu unikátní nález,“ popisuje Rothschein.

Foto: Subfossil Oak

+4

Ukázalo se totiž, že stromy nalezené hluboko v zemi mají stáří až 6 600 let. To je situuje zhruba do závěru poslední etapy doby ledové a jsou starší než třeba slavné pyramidy v Egyptě. Stáří potvrdila analýza z laboratoře Beta Labs v Miami, v Česku se stromům věnovali archeologové, univerzity, Národní památkový ústav nebo ministerstvo životního prostředí.

„Začali jsme řešit, co dál, protože u podobných nálezů je ze všeho nejdůležitější legalita. Stát dal od toho ruce pryč, protože těžba materiálu by představovala obrovské náklady s nejasným cílem. Dohodli jsme se proto, že tyto kmeny vytěžíme my, ale pod dohledem odborníků a expertů, aby se zajistilo vhodné zacházení s materiálem,“ líčí zástupce majitele.

Jeden strom je oceněný na 200 až 300 tisíc eur, to znamená zhruba pět až 7,5 milionu korun. Jeho hodnota ale spočívá také v informacích, které tisíce let staré duby dokážou vypovědět. Díky moderním technologiím je dnes možné z kruhů vyčíst v podstatě kroniku klimatického vývoje naší planety.

Něco podobného se povedlo před pár lety Ústavu výzkumu globální změny, který zkoumal letokruhy stromů a zjistil, jaké bylo klima na území Česka v posledních dvou tisících letech. Subfosilní stromy tuto znalost logicky ještě rozšiřují, a to na počasí před více než šesti tisícovkami let. Vyčíst lze přitom úhrn srážek, půdní složení, jak sněžilo i to, jak to všechno ovlivňovalo formování prvních civilizací.

I proto dnes Subfossil Oak, v podstatě malá česká firma, spolupracuje s nejrůznějšími institucemi po celém světě. Jsou mezi nimi například Královské botanické zahrady Kew Gardens v Londýně, Přírodovědecké muzeum ve Vídni nebo Národní muzeum v Paříži. Chybět samozřejmě nemůže ani Národní muzeum v Praze. Naposledy přibylo také Přírodopisné muzeum v Londýně, kde se dlouze ověřovala výjimečnost a legalita kmenů. Zabralo to asi rok. Ti všichni nyní bádají nad stromy, které jsou prý neuvěřitelně zachovalé, což je podle Rothscheina u takto starého subfosilního lesa téměř zázrak.

„Lpíme na tom, abychom spolupracovali pouze s těmi nejrelevantnějšími institucemi z celého světa. Zároveň jsme jako firma zkoušeli různé cesty, jak s dřevem naložit, ale ne všechny se zdaleka ukázaly být vhodné,“ líčí Rothschein. Zpočátku se tak ze dřeva například vyráběl funkční design, z čehož se ale nakonec ustoupilo. Stále ale pár jednotek stromů slouží jako nositel umění, Subfossil Oak totiž poskytuje nevšední materiál designérům a umělcům.

Asi nejslavnější kus vytvořil podle Rothscheina britský sochař Tony Cragg, se speciálním dřevem ale pracovali například i výtvarný umělec Vlastimil Beránek, sklář Jaroslav Prošek nebo italský sochař Lorenzo Quinn. „Je to svým způsobem ideální forma spolupráce, jelikož nám pomáhá oslovit široké spektrum lidí s minimální spotřebou vzácného materiálu,“ dodává zástupce Subfossil Oak. Kmen lze rovněž pořídit do soukromé sbírky, i když jen v relativně omezeném množství.

Foto: Subfossil Oak

Tomáš Rothschein a Martin Noga s prezidentem Petrem Pavlem a malou uměleckou soškou od Vlastimila Beránka

Firma spolupracuje s umělci i designéry na čtyřech kontinentech, kteří pak pomáhají dostat kousky na exkluzivní místa a tím i prezentovat příběh subfosilních dubů. Erb z dubu se například vyráběl na žádost starostky Paříže Anne Hidalgo. Následně do francouzské metropole putoval i jeden trám vyrobený ze subfosilního dřeva, který byl umístěn v katedrále Notre-Dame v rámci její rekonstrukce. Zároveň ale většina stromů zůstává ve stavu, v jakém byly před lety nalezeny. A v takovém se objevily mimo jiné také na Světové výstavě Expo v Dubaji před pěti lety. Tam si je prohlédl na nečekané návštěvě napříč areálem i dubajský vládce šejk Muhammad bin Rášid Ál Maktúm.

„Je fascinující, jak duby oslovují každou kulturu na světě trochu jinak. Například na Západě je náš materiál často vnímán velmi racionálně, jakožto hodnotný doklad vědeckého zkoumání vývoje naší planety. V Asii zase vnímají naše kmeny velmi duchovně, jako ztělesnění prastaré moudrosti zasluhující úctu a respekt,“ líčí Rothschein.

Subfosilní dubový les míří i na letošní Expo, které začne v dubnu v Japonsku. Vybral si ho sem architekt celého areálu Sou Fudžimoto, to znamená, že expozice stromů pod názvem Les civilizací bude jako jediná stát mimo národní pavilony. „Jsme tak jediný soukromý subjekt mezi národními státy, to je poměrně unikátní,“ dodává Rothschein.

Rozpočet výstavy je asi 270 milionů korun a je to zatím největší projekt, který malá česká firma realizovala. Černočerné stromy tu budou po celou dobu trvání světové výstavy, tedy půl roku. Češi očekávají, že právě odtud poplyne spousta dalších nápadů, jak s vzácným dřevem naložit. Třeba jen formou zápisu mezi Guinnessovy světové rekordy.