Ročně se v Česku dostane na trh 1,65 miliardy PET lahví a 820 milionů plechovek. Co si počít s tak ohromným množstvím obalů, v jejichž případě začíná znečišťování životního prostředí už při výrobě, aby po krátkém životním cyklu skončily na skládce, ve spalovně, pohozené v přírodě nebo v lepším případě alespoň v recyklační nádobě? Uspokojivou odpověď nacházejí státy EU, které naskočily na zálohový systém. A jedním z posledních zapojených článků je Slovensko, které mělo na implementaci převratného systému pouhých 11 měsíců. Vyrazili jsme se tak podívat na to, jak přesně princip postavený na cirkulární ekonomice funguje v praxi.

Seznam zemí, které zavedly povinný zálohový systém, postupně narůstá. Aktuálně funguje ve 13 státech EU. Mezi prvními byly Švédsko a Island, které začaly zálohovat už v 80. letech, dvě dekády systém běží v Německu a v roce 2022 ho zavedly Slovensko, Lotyšsko a Malta. Letos by se měly přidat další čtyři země: Skotsko, Rumunsko, Turecko a Řecko.

V Česku jsou pro zavedení zálohování největší nápojářské firmy, které se sdružily v rámci Iniciativy pro zálohování. A ke změně se nyní schyluje na ministerstvu životního prostředí, které chce během letošního roku připravit návrh zákona. Do roku 2025 se totiž Česko zavázalo, že začne sbírat a recyklovat 77 procent PET lahví, do roku 2029 dokonce 90 procent. Což bez zavedení plošného zálohovacího systému půjde jen těžko.

Na Slovensku celý proces koordinuje Správce zálohového systému, nezisková organizace, která vznikla z pověření ministerstva životního prostředí. „Jsme soukromá nezisková organizace založená asociacemi, které sdružují všechny výrobce a distributory nápojů. Ti založili organizaci společně, a to i přes to, že jde o konkurenty. Všichni totiž mají společný cíl,“ vysvětluje Marián Áč, generální ředitel slovenského Správce zálohového systému, když se setkáváme v jeho sídle v Novém Mestě nad Váhom. Členové zmíněných asociací na trh ročně uvedou téměř 80 procent všech zálohovaných obalů a zastupují víc než tři tisíce obchodních provozoven.

„Slovenský zálohový systém vznikl jako jeden z posledních, takže jsme se snažili načerpat inspiraci z jiných zemí. Intenzivně jsme komunikovali s těmi, které se systémem záloh zabývají dlouhodobě, jako je třeba Švédsko. Zároveň jsme na základě studií od ministerstva životního prostředí věděli, že v případě PET lahví byla ve sběrovém systému návratnost 60 procent. Cíl návratnosti zálohového systému pro první rok jsme tak stanovili na tuto hodnotu,“ říká Áč.

Šibeniční termín 11 měsíců

Správce zálohového systému dostal od ministerstva pověření k přípravě celého koloběhu v únoru roku 2021 s tím, že jeho spuštění mělo být odstartováno už v lednu roku 2022. A všichni, kterých se tento systém dotýká – od správce přes obchodníky až po provozovatele třídících a recyklačních center – se shodují na tom, že právě šibeniční termín byl největším úskalím. Kdyby si tak další státy, které nad systémem záloh uvažují, měly odnést jen jedno ponaučení, pak by znělo: vyhraďte si na celý proces dostatek času, ideálně dva roky.

I přes neúprosný termín spuštění se na Slovensku podařilo systém záloh dobře nastavit, i když se musel optimalizovat i za chodu. V průběhu prvního roku se dokonce podařilo dosáhnout návratnosti 71,3 procenta. A je nutno brát v potaz, že velká část prodaných obalů se do oběhu vrátí s velkou prodlevou – některé stále leží ve skladech, jiné v domácnostech, které je mohou také delší dobu schraňovat. S každým dalším rokem by tak návratnost měla růst a v roce 2025 by se správce chtěl dostat na 90 procent.

Financování Správce zálohového systému stojí na třech pilířích, kterými jsou poplatky výrobců, prodej vysbíraného materiálu a nevysbírané zálohy. „Logika systému je velmi jednoduchá. Každý z článků řetězce, který přispívá ke znečištění přírody, do něj musí nějak přispět. Výrobce tedy systém financuje, distributor musí obaly vysbírat a spotřebitel je musí vracet. Roli hrají také poplatky výrobců, které rostou s tím, jak roste návratnost obalů. To, co bude v rozpočtu systému chybět, budou muset výrobci doplácet,“ upřesňuje Áč. Tento paradox souvisí s tím, že se systém částečně financuje ze záloh, které si spotřebitelé nenechali vyplatit.

Finanční zapojení výrobců je značné, ale je výsledkem konsensu. Platí jednak takzvané industry fee, tedy poplatky za sběr a zpracování obalů. A to za každý obal, který uvedou na trh. Jeho výše se odvíjí od toho, z jakého materiálu se obal skládá a v případě PET lahve záleží také na tom, jakou má barvu. Nejlevněji lze totiž recyklovat čirý obal. Dále musí výrobci uhradit vstupní poplatek 200 eur za svou registraci v systému záloh a administrativní poplatek 50 eur za každý čárový kód, který do systému registrují. Každá láhev s kódem je tak evidovaná v systému, díky čemuž ji při sběru dokáže zálohomat snadno identifikovat.

Zálohovat lze i bez automatů

Dalším článkem, kterého se zálohový systém dotýká a díky kterému celý koloběh drží dobře pohromadě, jsou prodejci. „Ze zákona jsou u nás povinné vstoupit do zálohového systému provozovny, které mají prodejní plochu větší než 300 metrů čtverečních. Menší se ale mohou zapojit dobrovolně – ideální ale je, aby prodaly alespoň 100 obalů denně. Zajímavé je, že se nám zatím zapojilo 60 procent dobrovolně a 40 procent prodejen je zapojených ze zákona,“ dodává Marián Harvánek, který má ve Správci zálohového systému na starosti vnější vztahy.

Prodejci měli před zavedením systému obavy, jak moc vysoké budou náklady, které se se zavedením odběrného místa ponesou. Větší prodejny musely svůj prostor vybavit zálohomaty. Ty, které již měly automaty na zpětný odběr lahví, musely zázemí stejně ještě přizpůsobit, některé na změnu nebyly předem připraveny vůbec. Nutné bylo také zvětšit skladovací zázemí, jelikož vysbírané obaly je před svozem nutné někde uložit. Odběrné místo ale dostává za každý vysbíraný obal manipulační poplatek, který zahrnuje i náklady na personál, na stavební náklady či na energie.

Menší provozovny si navíc vystačí klidně i s ručním odběrem obalů, pro který jim stačí jen klasický skener na čárové kódy. Aktuálně je v systému zapojených 3085 odběrných míst a 75 procent z nich má automaty, 25 procent obaly odebírá ručně. „Za obaly, které z provozovny svezeme, od nás dostane obchodník nazpět zálohu za obal, která činí 15 eurocentů. Zálohu ale platí už při nákupu daného produktu, takže takto se mu náklad navíc vrátí zpět. Jde o uzavřený kruh, nikdo na tom nevydělává,“ vysvětluje Harvánek.

Jedna z prodejen, kterou během tour po zálohovacím systému na Slovensku navštěvujeme, je bratislavský Kaufland. Zde už měli automaty na zpětný odběr lahví, zázemí tedy stačilo přizpůsobit novým podmínkám, ve kterých lze lahve i plechovky slisovat a skladovat ve speciálních pytlích určených pro svoz. Pro celou síť obchodů ale byly i tak nutné investice ve výši milionů eur. Jak již ale bylo řečeno výše, ty jim vykompenzují výrobci prostřednictvím manipulačního poplatku.

„Začátek se ale neobešel komplikací, i když jsme z naší strany byli dobře připraveni. Jenže celou dobu hrál proti nám čas, jelikož na zavedení systému bylo jen 11 měsíců a podmínky se měnily i během jeho zavádění. Velkým úskalím bylo, že výrobci automatů na odběr obalů měli najednou velkou poptávku a zařízení nestíhali dodávat na prodejny. A kvůli nedostatku času jsme třeba takovou logistiku, manipulační poplatky a jiné důležité články systému ladili až po tom, co došlo k jeho spuštění,“ říká Martin Krajčovič, předseda Slovenské aliance moderního obchodu.

Během chvíle, kdy stojíme u výrazných automatů s infografikou, jak správně zálohovat, k nim proudí spousta zákazníků – je tak dobře vidět, že si už navykli na to schraňovat doma nezmačkané PET lahve a plechovky, které s příslibem návratu 15 eurocentů vzorně vracejí. Finanční motivace tak dobře funguje, jelikož lidé nyní obaly nevnímají jako odpad, ale jako produkt, za který mohou získat zpátky své peníze. Díky tomu také podle zástupců Správce zálohového systému i zapojených prodejen mizí pohozené odpadky z přírody a z ulic, jelikož je nyní nadšeně sbírají například lidé bez domova.

Uzavřený koloběh recyklace

PET lahve a plechovky jsou totiž vážně cenné zboží – cena vytříděných PET lahví se pohybuje od 280 do 1230 eur za tunu, v případě hliníku kolem 1400 eur za tunu. Z obchodů materiál putuje nejprve do jednoho z pěti meziskladů. V nich probíhá ještě následná kontrola a další lisování, aby se jeho objem pokud možno co nejvíce zmenšil. Áč vysvětluje, že je to důležité kvůli logistice, protože jestli správce něco dělat nechce, pak je to převážet napříč Slovenskem vzduch. Z meziskladů se veškeré obaly dostanou do třídícího centra ve vesnici Kočovce na západě Slovenska.

Provoz industriální haly naplněné hlasitě hučícími stroji, ve které se celoročně drží odér zbytků zkvašených nápojů, má na starosti František Mažerik. Jednou z obrovských mašinérií je optická třídící linka, která dokáže PET lahve roztřídit podle barev. „Během jednoho dne sem přijede přibližně sedm kamionů a zpracujeme asi 80 tun PET lahví a 36 tun plechovek. A vejde se nám sem celkem 400 tun materiálu. Chceme ale navýšit kapacitu na 1000 tun, abychom celý proces mohli ještě lépe optimalizovat,“ vysvětluje Mažerik.

Po vytřídění a barveném rozdělení PET lahví se obaly slisují do obrovských krychlí. Ty jsou pak následně sváženy k poslednímu článku celého řetězce – do recyklační firmy, ve které se vyrobí rPET. Z tohoto materiálu lze opětovně vyrábět PET lahve, díky čemuž má celý zálohový systém cirkulární charakter. Ze zálohované lahve lze totiž opět vyrobit lahev a z hliníkového obalu plechovku. Výrobci pak mají nárok na odkoupení stejného množství materiálu, který dali do oběhu. A ten, který neodkoupí, míří na volný trh.

„Před zavedením systému záloh se nám do recyklačního centra dostával velmi kontaminovaný materiál – obaly byly umazané od mléka, sirupů, pracích prostředků, v balících s PET lahvemi jsme nacházeli také jiné smetí, třeba olověné kuličky, dříví, tetrapakové obaly, dokonce i transformátor. Dnes se nám sem dostává materiál v mnohem lepší kvalitě, který lze mnohem snáze recyklovat,“ vysvětluje František Doležal, generální ředitel recyklační společnosti General Plastic.

Podle něj by navíc celému systému recyklace ještě více pomohlo, kdyby byly nápojové obaly jednotné, měly napevno přidělaná víčka, byly čiré – jelikož právě průhledné PET lahve lze nejlépe zrecyklovat – a měly co nejmenší etiketu, protože pak se na jejich povrchu nachází také menší množství lepidla, které materiál také kontaminuje. Právě třeba přidělaná víčka jsou součástí evropské směrnice, která výrobcům od roku 2024 ukládá tuto povinnost. Je tak možné, že v průběhu let se budou muset přizpůsobit dalším pravidlům, aby se obaly daly recyklovat ještě o něco efektivněji.

V nadcházejících letech poroste také poptávka po rPET materiálu, jelikož Evropský parlament nastavil ekologické cíle, podle nichž by do roku 2025 měla každá nová PET láhev obsahovat alespoň 25 procent recyklátu. A v roce 2030 půjde o 30 procent. Systém zálohování obalů je tak jediným prostředkem, s pomocí kterého lze těchto cílů dosáhnout. A slovenští sousedé nám ukázali, že i po roce může velice dobře fungovat. V roce 2022 vysbírali více než 820 milionů nápojových obalů, letos jsou už téměř na 200 milionech.