Mattoni s Košíkem uzavřely problematický koloběh plastů. Do oběhu vrátily první recyklované PET lahve

mattoni-k

Foto: Košík.cz

Recyklovaná lahev Mattoni a Košíku

0Zobrazit komentáře

Když vyhodíme plastovou lahev do žlutého kontejneru, v nejlepším případě je odsouzena k tzv. downcyklaci, tedy recyklaci do méně kvalitního materiálu, jenž má omezené možnosti použití. V horším případě je plast pálen nebo vyvážen na skládku. Je tedy opravdu nutné plasty takto vyhazovat? Na tuto otázku se loni v lednu pokusily odpovědět Košík.cz a Mattoni. Teď přichází s prvními výsledky.

Obě společnosti v rámci svého pilotního projektu uvedly do oběhu zálohované PET lahve a po roce zkoušení se podařilo vše uzavřít do smyčky, což znamená, že se z klasických PET lahví mohly vyrábět další PET lahve. A byť se jedná o úspěch, je ještě před oběma firmami dlouhá cesta.

Systém fungování projektu spočívá v tom, že si zákazník koupí minerálku v „petce“, za kterou odevzdá zálohu. Po vyprázdnění obsahu obal nesešlapává, ale počká, až k němu opět dorazí kurýr Košíku a lahev mu vrátí, čímž získává svou zálohu zpět. Poté vyměněná lahev putuje opět do Košíku, odkud je odvezena k dalšímu zpracování.

mattoni-kosik

Foto: Košík.cz

Recyklované lahve Mattoni ve spolupráci s online supermarketem Košík.cz

V rámci dalších procesů se lahev drtí na malé fragmenty, do nichž jsou přidávány nové přísady. Ze vzniklé směsi se pak vyrábí PET lahev nová, zcela nezávadná a splňující veškeré hygienické normy a předpisy. Takto vzniklá lahev je z 80 % tvořena materiálem z té původní a zbytek náleží přísadám, přičemž plánem je zefektivnit proces natolik, aby se podíl staré lahve v té nové vyšplhal přes 90 %. K tomu však bude potřeba technologii recyklace ještě vylepšit.

Dle slov ředitele Košíku Tomáše Jeřábka se tímto způsobem již podařilo dostat do oběhu desítky tisíc PET lahví, přičemž zpět se vracela a vrací jejich valná většina. Z nich vyrobené „petky“ se nyní dostaly opět k zákazníkům, což znamená, že se pilotnímu projektu, který je podle autorů unikátem nejen v Česku, ale dost možná i v celé Evropě, podařilo vše uzavřít do smyčky. A ta se nyní může za příznivých podmínek točit neustále dokola.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„První certifikovaná cirkulární PET lahev na českém a snad i evropském trhu je důležitým krokem ve snaze o udržitelnost. Dokazuje, že recyklace ‚z lahve do lahve‘ funguje a že takovýto cirkulární systém je srovnatelný se znovuplnitelnými lahvemi,“ uvádí Alessandro Pasquale, generální ředitel Mattoni 1873, který podobným způsobem získává od zákazníků zpět i plechovky.

„Přál bych si, aby tato skutečnost byla rozpoznána všemi výrobci nápojů, kteří v Česku používají PET lahve a plechovky,“ zmiňuje Pasquale, ale zároveň dodává, že pokud má být podobný systém aplikovatelný na celý trh, je nezbytné využívat trochu jiný způsob sběru použitých lahví. Třeba přes automaty.

Automaty a spolupráce

Ačkoliv současná spolupráce s Košíkem funguje, a to i ze strany zákazníků, kterým nedělá žádný problém lahve nesešlapovat a skladovat je doma do té doby, dokud jim opět nezazvoní kurýr u dveří, existují efektivnější způsoby, jak zpětnou kolekci PET lahví řešit. Například po vzoru Německa, kde je klasický výkup zálohovaných PET lahví běžný.

Děje se tak pomocí automatů, které u nás nejsou ničím exotickým. Do téměř totožných zařízení dnes běžně vkládáme nápojové sklo, nejčastěji lahve od piva. Samotné automaty jsou ovšem jen jedním z několika kroků – pro úspěch podobných iniciativ je nutná účast a úzká spolupráce všech velkých hráčů na trhu, kteří své nápoje v PET lahvích prodávají.

mattoni-plechovka2

Foto: Mattoni

Historicky první plechovka Mattoni, která je navíc zálohovaná

Tou aktuálně největší překážkou jsou ovšem úřady, kvůli kterým projekt Košíku a Mattoni narazil na řadu bariér. Spousta nápadů tak byla smetena ze stolu jen proto, aby bylo vše v souladu s legislativou, jež v současné době nevychází podobným projektům vstříc. A jak uvedl na tiskové konferenci Tomáš Jeřábek, změna proběhne až ve chvíli, kdy bude ekologie důležitější než ekonomika jednotlivců.

Pokud se přístup úřadů změní, chtěl by Alessandro Pasquale v rámci Mattoni přejít na tento typ PET lahví a také plechovek v plném měřítku. To prozatím není možné, a proto se chce nyní zaměřit na Slovenko, které je k myšlence vratných recyklovaných PET lahví daleko otevřenější.

Neděláme naivní ekologii. Podhoubím chceme ve velkém nahrazovat plasty, hlásí moravský startup Myco

mycoStory

Foto: Myco

Zakladatelé biotechnologického startupu David Minařík a Jan Ostrezi

0Zobrazit komentáře

Houbové mycelium začíná pomalu, ale jistě prorůstat i do obalových materiálů. Mycelium, tedy podzemní části hub zvané též podhoubí, začal před rokem zpracovávat do různých tvarů biotechnologický startup Myco v jihomoravském Kyjově. Jeho ambicí je konkurovat plastovým obalům, které výrazně znečišťují planetu. Zaměřit se chtějí na velké objemy produkce.

„Plasty jsou skvělé materiály. Nicméně do budoucna dlouhodobě neudržitelné a nadužívání těch jednorázových je velkou zátěží pro náš ekosystém,“ říká otec projektu Myco David Minařík. Podhoubí nechává jeho tým prorůst celulózovým substrátem a vytváří tak tvarovatelný materiál, který má podobné vlastnosti jako pěnový polystyren.

Při výrobě přitom využívají lokální zemědělské odpady a polystyrenu v maloobchodu dokáží konkurovat již i cenově. Aby však Myco mělo ekologický dopad, je podle majitelů nutná velkovýroba. Přesvědčili se, že velká část materiálů a recyklačních projektů si na udržitelnost pouze hraje, ale reálný dopad mají minimální.

myco

Foto: Myco

Obaly na lahve již firma vyvinula k vlastní spokojenosti

„Doteď se z podhoubí dělají hlavně stínítka na lampy a u toho se mluví o ekologii v kavárně. My máme ambice trochu jinde, neděláme naivní eko pro eko,“ říká Minařík. V minulém měsíci se proto firma přestěhovala do větších prostor a aktuálně hledá investora, aby mohla růst rychleji a dosáhnout svých cílů. Pomoct by k tomu měla optimalizace, automatizace a právě vysoké objemy produkce.

„Naším cílem je prosadit mycelium v průmyslu. Díky masové produkci klesne jeho cena, a tak budeme moci konkurovat dnes již extrémně optimalizované výrobě plastů,“ odkrývá firemní strategii marketingový specialista Vladan Košut. V budoucnu by do houbového obalu chtěli balit menší spotřebiče pro domácnost, ale i pračky, lednice či kotle.

Tuny plastu z automobilek

Průměrný Evropan vyhodí ročně 32 kilogramů plastů. Ještě zásadnější ekologickou stopu však za sebou nechávají výrobní firmy. Na vlastní oči se s tím setkal druhý ze zakladatelů Myca, materiálový inženýr Jan Ostrezi. Ještě donedávna totiž pracoval jako technolog vstřikování plastů v automobilovém průmyslu.

„Automotive je šílené odvětví, chtěl jsem změnu, protože plasty už nemůžu strávit,“ říká technolog, který se podílel na výrobě palubních desek. Plastový odpad koncového zákazníka je podle něj v porovnání s tím průmyslovým jen špička ledovce.

„Ve spalovnách končí tuny plastu z automobilek a nikdo to nevidí. Jdu si napravit karmu za to, co jsme tam napáchali,“ přiznává sedmadvacetiletý Ostrezi. Myco je podle něj ta správná ekologická alternativa, kterou chce šířit a posunout díky ní celé Česko. Vlastnosti mycelia a možnosti, které nabízí, jej totiž doslova nadchly.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Rád bych vytvořil něco, za co se tu nebudeme muset stydět,“ poznamenává Ostrezi. Produkt z podhoubí podle obou zakladatelů může z velké části jednorázové plasty nahradit, neboť se vyrábí ekologickou cestou a především je snadno a rychle rozložitelný. Není nutné recyklovat výrobky ani řešit následnou logistiku odpadu. „Jednoduše je můžete vyhodit na kompost nebo na pole, kde po rozložení poslouží jako hnojivo,“ říká rodák z Kyjova.

Do velkovýroby obalových materiálů z mycelia se přitom podle průzkumů Myca zatím nikdo jiný v Evropě nepustil. Velkou část postupů i technologií tedy museli podnikatelé sami vyvinout, což jim trvalo půl roku. „Nemáme miliony v kapsách, museli jsme vyjít za levno a postavit to na koleni,“ podotýká Ostrezi.

David Minařík a Jan Ostrezi

Foto: Myco

Zakladatelé Myco David Minařík (vlevo) a Jan Ostrezi

Společnými silami tak již vyvinuli třeba velký propařovač, formy a aktuálně vyrábí bioreaktor. „Nejsem vystudovaný mikrobiolog a díky tomu jsem zkoušel i věci, které by ostatní považovali za nepřípustné. Ale ony fungují,“ říká Minařík, který absolvovat Královskou akademii výtvarných umění v Kodani a v Mycu působí jako výzkumník a vizionář.

Na jih Moravy se z Dánska přestěhoval kvůli přítelkyni, která ho mimoděk navedla na nový směr. Ráda totiž chodí v lese mimo cesty a hledá houby. „Štvalo mě, že nemůžu nic najít, než jsem si všiml, že existuje spousta chorošů,“ popisuje Minařík, jak se před šesti lety dostal od malířského plátna k houbám.

„Jednoho dne jsem našel bílý choroš, který voněl jedle. Rozhodl jsem se, že je začnu studovat a sbírat, protože jich je všude dost,“ vzpomíná umělec, který má dnes doma sbírku všech možných druhů. Pro výrobu však Myco používá aktuálně jen jednu nejosvědčenější houbu – reishi.

myco1

Foto: Myco

Myco nechává podhoubí dorůst do různých tvarů

Výroba probíhá ve dvou fázích. Tři týdny prorůstá mycelium substrátem, poté je připraveno k formování. Ve druhé fázi se mycelium rozdrtí, nasype do forem a během několika dnů dorůstá do požadovaného tvaru. V závislosti na počtu dní se dá docílit potřebné tvrdosti. V závěru se houba vysuší a sterilizuje, což ji v podstatě zahubí.

Aktuálně má Myco k dispozici 250 metrů čtverečních a houby pěstuje v patrech. Výroba mycelia je tedy poměrně náročná jak časově, tak i prostorově. Oproti plastům, jejichž výroba má za sebou desítky let optimalizací, je však výroba materiálu z mycelia zcela úsporná po stránce energetické.

Plast bude čím dál dražší, vzniknou daně z odpadu. To vše hraje pro nás.

Zatímco k výrobě plastů je zapotřebí granulát zahřívat za teploty až 300 stupňů Celsia, k výrobě mycelia stačí pokojová teplota. „Granulát pro výrobu plastů se navíc musí dovážet, což bude čím dál dražší. Trend směřuje k lokálnosti,“ myslí si Ostrezi.

Substrát, který Myco používá, tvoří převážně piliny z dřevozpracujícího průmyslu. Velkou část vstupních surovin získávají skrze odpadové tržiště Cyrkl, za nímž stojí Cyril Klepek. Využít umí aktuálně jakýkoliv nechtěný odpad s obsahem celulózy, jako jsou slupky z obilovin či vypražená káva.

„Srovnáváme se s plastem, ale nejsme plast. Biodegradabilita, tedy rozložitelnost v přírodě, je pro nás strašně důležitá věc. Věřím, že v budoucnu bude zcela zásadní. Plast bude čím dál dražší, pravděpodobně vzniknou daně z odpadu. To vše hraje pro nás,“ zamýšlí se Ostrezi.

Nejen obalový materiál

Byť snadná rozložitelnost sehrává v obalových materiálech z podhoubí klíčovou roli, Myco spolu s brněnským Vysokým učením technickým vyvíjí také produkt, u kterého je žádoucí pravý opak. „Oslovila nás stavební firma, pro kterou testujeme zpracování podhoubí jako materiál odolný vůči vnějším vlivům. V tomto případě musíme biodegradabilitu umět významně oddálit,“ říká technolog.

Vývoj se dává do pohybu i jinde a éra využívání pestrého potenciálu hub (od kabelek přes budovy) je nejspíš jen otázkou času. Oblast stavebnictví v tomto směru nicméně zatím moc probádaná není. Odolnost vůči čtyřem ročním obdobím a mechanické zátěži je totiž poměrně složitá výzva. Životnost svých produktů Myco aktuálně dokáže ovlivnit způsobem zpracování na lisu a sekundárními nátěry.

S chemickou fakultou VUT nyní testují, jak lze vylisovaný materiál ještě víc zpevnit, zarovnat a zkrásnět. Aktuálně dosaženou pevnost Ostrezi přirovnává k desce z dřevotřísky. K lisu, který by vytvořil desku například o velikosti stolu, se však tým zatím nedostal.

ilja

Přečtěte si takéUmí zpracovat odpad, postavit přístřešek i vylepšit tělo. Technologie z hub pomůže změnit svět, říká Ilja PanićUmí zpracovat odpad, postavit přístřešek i vylepšit tělo. Technologie z hub pomůže změnit svět, říká Ilja Panić

Samozřejmostí je pak zachování nezávadné povahy materiálu. „Závadnost v kontaktu s jídlem z logiky věci být nemůže. Reishi je jeden z nejlepších doplňků stravy a zbytek je klasické dřevo,“ usmívá se Ostrezi. Kdyby bylo ve dřevu něco toxického, houba tam podle jeho slov neporoste.

Vzhledem k pórovitosti je přitom možné materiál z mycelia použít i jako izolaci. Výhodou v tomto případě je například i skutečnost, že je podstatně odolnější vůči ohni a při vyšších teplotách se specificky netaví.

V rámci experimentů zkouší Myco pěstovat houby takřka na čemkoliv, i na odpadech, které neobsahují celulózu. „Je spousta jiných cest a odpadů, které lze využít,“ poznamenává Minařík, který zkoušel pěstovat houby třeba na uhlí. Stejně tak dvojice experimentuje s formou, do které podhoubí nechávají dorůst.

Jak vás jednou houby polapí, zjistíte, že jsou neuvěřitelné do estetiky i funkce.

Obaly na lahve či květináče na sazeničky již firma vyvinula k vlastní spokojenosti, nyní přišly na řadu krabičky na kávu, obaly na sklenice a jednorázové krabičky na jídlo, jejichž vývoj se pomalu blíží do finální třetiny. „Všichni vidíme, jak vehementní odpad obaly od jídla představují, a to nás nenechává klidnými,“ objasňuje Minařík.

Výtvarník aktuálně pracuje také na zlepšení houbové kůže (což zkouší i Adidas). Za tímto účelem mu část své výzkumné kapacity nabídl Ústav adaptabilních biotechnologií AV. „Jak vás jednou ten prostor hub polapí, zjistíte, že celá říše je neuvěřitelná do estetiky samotné, ale i funkce. Člověk tomu lehce propadne,“ přiznává.

Za svou hlavní činnost Minařík stále považuje malování, byť jak sám uznává, to už dnes má dost vážné konkurenty. Kromě hub našel totiž na jihu Moravy vášeň také ve zpracování ovoce pro výrobu ciderů a limonád. O tom ale zase někdy příště.