Dokážete si představit, že by vysílání Oscarů nebo Emmy přerušil výpadek elektrické energie? I kdyby se s něčím takovým Hollywood potýkal, na přenosu byste to nejspíš nepoznali. A to díky tuzemské společnosti ComAp. Firmě, která letos oslavila 30 let a která za tu dobu vyrostla ve společnost s loňským obratem ve výši skoro 1,7 miliardy korun a se 488 zaměstnanci. Její zastoupení najdete po celém světě a uplatnění také. Až po nejmenší ostrůvky ve Francouzské Polynésii.

Uplatní se při zajištění fungujícího osvětlení okruhu formule 1 v Singapuru. Nebo v obou tuzemských jaderných elektrárnách, velkých evropských datových centrech, ale i v odlehlých vesnicích. Všem, jednoduše řečeno, zajišťuje elektřinu. A to poměrně složitými procesy, většinou ji navíc nevyrábí. ComAp je totiž světovým lídrem v řídicích systémech pro záložní a nezávislé zdroje energie. Nejde tedy jen o to, jak elektřinu vyprodukovat – s tím pomáhá jen ve spolupráci s dalšími firmami. Ale především o to, z jakých zdrojů ji nejlépe brát.

Obrat ComApu se letos blíží ke dvěma miliardám. Čistý zisk firmy se vyšplhal na 170 milionů. V posledních letech obvykle roste o víc než desetinu každý rok. A ten letošní bude možná ještě lepší minimálně co do počtu zaměstnanců. Už teď totiž ComAp ví, že bude nabírat desítky lidí. Mezitím rozšířil své pobočky a kanceláře do 21 zemí celého světa.

Ze Singapuru dosáhne na oblast Asie, z Austrálie je firma propojená s Tichomořím, má pobočky v Indii i Číně, ale i v Itálii, Německu nebo Rusku. V dalších zemích má distributory, těch je po světě celkem 60. A mimochodem, to vše obsluhuje stále s většinou zdejších pracovníků – v Česku a na Slovensku jich je 312.

A tam jsem vytuhl

Musí se to prý vidět. A zažít. Přes řádky to jde jen těžko, ale můžeme si to zkusit představit: jste ve strojovně aktuálně nejrychlejšího trajektu na světě. Kolem jsou v pohybu obří turbíny sahající přes celou místnost. Jsou vyšší než vysoký člověk a na délku měří osm metrů. Jak běží, je to znát na všem okolo. Cítíte to na sobě, třese se celé vaše tělo, pohybuje se každý orgán uvnitř něj. Pokud se dá ten pocit shrnout do jednoho slova, popsali byste situaci jako impozantní.

Takové slovo volí alespoň Lukáš Král, šéf obchodního rozvoje, inovací a marketingu ComApu Vzpomíná na jemu věnovanou speciální návštěvu argentinského trajektu. Nejrychlejší lodě svého druhu na světě, která pravidelně vyplouvá z Buenos Aires a převáží dva miliony pasažérů ročně. Udržet lodě v chodu je zásadní nejen byznysově pro společnost, která je provozuje, ale i z důvodu bezpečnosti lidí, kteří jsou právě na palubě.

„Vzali mě do strojovny i na kapitánský můstek. Ve skutečnosti se chtěli jen pochlubit, moje role tam byla byznysově nulová. Ale je to jeden z momentů, který ve mně začal budovat pocit, že jsem na firmu pyšný. Byli jsme na kapitánském můstku, který působil jako na vesmírné lodi. A já se cítil, jako bychom řídili svět. Všude, kam jsem se podíval, byly naše produkty. Obrazovky, displeje, obložené řídicí jednotky. Úplně jsem tam vytuhl,“ popisuje Král. A kapitán lodi? Byl pyšný, že tam ony produkty má.

Lodní průmysl je jen jeden z mnoha, kde jsou produkty společnosti ComAp schované. A i mnoho dalších odvětví zanechává podobné pocity. ComAp je například součástí obou jaderných elektráren v Česku. Ve světě těch největších datacenter, sportovních staveb, kulturních budov a hotelů.

„Vypadá to, že produkty příliš samy o sobě sexy nejsou. Tedy dokud někam nepřijdete a neuvidíte je v daném prostředí. Tu krabičku, místo a způsob použití. Prováděli mě v Temelíně, místě plném neskutečných zařízení – a mezi nimi byly záložní zdroje od ComApu. Starají se tam, aby nevypadl chladicí okruh, aby naskočily generátory, elektrické pumpy, které budou dál zařízení ochlazovat… ComAp tím předchází potenciální katastrofě,“ popisuje Král.

Ale mimo tu nejcivilizovanější část světa je ještě důležitější, že umí zkrátka zajistit stabilní zdroj energie. Zároveň, i když se o tyto české pracovníky osobně starají kapitáni silných lodí nebo šéfové v Temelíně, teprve na odlehlejších místech jsou opravdovými celebritami. Král cestoval do Argentiny i Brazílie, do Vietnamu i Nigérie. Z letiště jel dlouhé hodiny do odlehlých oblastí. Do vesnic, kde se životy skutečně točí kolem toho, jestli tu elektrická energie je, nebo není.

„Na člověka to dýchne. Cítí od prvního dne, že je tam nejdůležitější host, protože jede navštívit nejdůležitější firmu v zemi. Nikdo v Nigérii není důležitější než dodavatel energie. Naši zákazníci jsou na billboardech na cestě od letiště. Jedete limuzínou – tedy, tou nejlepší možnou – a máte vlastní ochranku,“ říká.

Bude to něco kolem počítačů

Název ComAp je složeninou slov Computer Applications. Když totiž před třiceti lety tři kamarádi společnost zakládali, bylo jim jasné, že se bude zabývat něčím „kolem počítačů“. Ostatně byli to absolventi kybernetiky z ČVUT. Martin Málek, Libor Mertl a Aleš Procházka si vedení ponechali – dosud jsou členové dozorčí rady, respektive v případě Procházky se do tohoto orgánu přesunula jeho rodina.

Nyní je CEO společnosti Švéd Peter Sandin, Lukáš Král má pozici s plným názvem Business Development, Innovations and Marketing Communications Director a je součástí nejužšího globálního vedení firmy. Za dobu od svého založení se společnost dokázala nejen specializovat, ale i posunout spolu se změnami ve svém oboru.

 

„Když porovnáme energetické systémy před 25 nebo 30 lety a jejich řízení, tak na začátku šlo především o klasické motorgenerátory na naftu, které produkují elektřinu jako zálohu pro nemocnice a hotely nebo jsou přímo jedinými zdroji energie. Například na ropných plošinách nebo na odlehlých ostrovech, kam konvenční síť vůbec nesahá,“ vysvětluje Martin Málek. 

„Dnes stojíme na prahu energetické revoluce, kdy potřebujeme dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. I ComAp proto čeká cesta dalších inovací v oblasti čistých zdrojů energie a chceme se stát firmou, která světu pomůže této neutrality dosáhnout,“ dodává CEO Peter Sandin.

Běží na cokoliv

Tam, kde elektrická energie není běžná, se děti nemůžou učit, dospělí pracovat a stát rozvíjet. Takovým použitím tu říkají Island Operations. Nejde však jen o ostrovy. Jde i o vesnice v Indii nebo Číně, které zkrátka nejsou připojené k síti. Je to jedna část – pokud tady ComAp fungovat nebude, lidé z Island Operations nebudou mít elektřinu.

Druhou částí jsou záložní systémy, které se uplatní v rozvinutějších zemích. Jde o samotné zdroje, ale především softwarová řešení, která se starají o to, aby nedošlo k výpadku elektřiny v zemích a na místech, kde je elektřina bez přestávky potřeba. Představte si nemocnice, velké stadiony, mrakodrapy. Je to důvod, proč se ComAp uplatní i v Evropě nebo Severní Americe. I když třeba konkrétně Česko a Slovensko tvoří jen asi tři procenta byznysu celé firmy a její uplatnění je tu velmi nenápadné.

Jinde je však nepřehlédnutelné. Francouzská Polynésie se skládá z více než stovky větších či menších ostrovů rozprostřených po dvou tisícovkách kilometrů. Spojení se zbytkem světa je obtížné, energii tam proto běžně zajišťují generátory. Typický ostrůvek jich má několik a každý je rychlým odhadem, který Král zmiňuje, okolo dvaceti, možná třiceti let starý.

„Běží na cokoliv. Často na kokosový olej, protože právě ten je tam všude k dostání. Motory ho spotřebují tisíce litrů. Není to čisté, není to udržitelné, ani to nepokrývá potřebu, kterou mají,“ vysvětluje Král. Takový systém by potřeboval změnu i bez neustálého růstu energetických požadavků. Ale kvůli nim tu rostou třeba větrné elektrárny. Jenže když vítr nefouká, energie je málo. A když fouká moc, je potřeba ji nějak řídit.

Přesně to tuzemský ComAp v odlehlých oblastech typicky dělá. Vyvinul hybridní aplikaci, jejímž cílem je zajistit stabilní dodávku energie podle toho, z jakých zdrojů je vhodné nebo možné ji zrovna brát. Utlumuje a nechává nabíhat jednotlivé zdroje, přepíná mezi nimi a vyrovnává hladinu energie tak, aby síť fungovala a byla dostupná tam, kde je potřeba.

Ve skutečnosti může být programům ComApu jedno, jaké zdroje energie kontroluje. Ideálně ovšem využívá zdroje zelené, které také ve spolupráci se svými partnery v některých částech světa dokonce rozmísťuje – typicky právě ve zmíněné Polynésii. Přesto ví, že bez generátorů se ještě dlouho neobejde.

„I cesta může být cíl. Jednou chceme být firma, která umožňuje neprodukovat žádné emise. Ale do zelené energie se nemůžeme překlopit zítra. Bude to trvat a bude to bolet. Jsme pyšní na to, že už skoro dvacet let děláme spoustu dobrého i v těch napůl zelených, přechodných oblastech,“ popisuje Král.

A tak zatím ComAp utlumuje a nechává nabíhat špinavé motory podle toho, jak je to zrovna potřeba. A krůček po krůčku mění přístup i na místech, které by bez takové energie ani neexistovaly. I na ropných plošinách.

Zkuste si tedy představit znovu: teď klasickou ropnou plošinu v moři. A klidně do té představy přidejte i vysoký sloup ohně, který z ní stoupá směrem vzhůru. Není to tak neobvyklý obrázek. To, co hoří, je zemní plyn, který je vedlejším produktem těžby ropy. Je to plyn, který při těžbě ropy nikdo nechce, a tak ho firmy pálí. Je to totiž nejjednodušší způsob, jak se ho zbavit.

ComAp dokáže nechtěnou látku přeměnit v zajímavý zdroj energie, kterou pak používá celá ropná plošina. A díky tomu jen tak mimochodem snižuje i spotřebu nafty. „Stále se bavíme o naftě a plynu, což nás na nulové emise nedostane. Ale pro příští roky je to perfektní řešení,“ doplňuje Král.