Vystudovala anglistiku a bohemistiku a celý život se z různých stran točila kolem jazyků, zejména jako učitelka. Po mateřské ale Míša Dohnálková začala pracovat s myšlenkou, že by chtěla zkusit vybudovat něco svého. A protože odjakživa milovala čokoládu, rozhodla se, že ze školství přeskočí do odvětví provoněného kakaem. Známou superpotravinu ale začala zpracovávat už od fermentovaného a usušeného bobu, takzvanou metodou bean to bar. A první světový úspěch za své kakaové počiny sklidila už v době, kdy při výrobě používala plavecké brýle, fén a malý kamenný mlýnek.

Milovnice čokolády poprvé ochutnala tabulku bean to bar, tedy od bobu po tabulku, v Irsku. Vzpomíná, že změnila její pohled na tuhle oblíbenou sladkost. Bean to bar totiž povyšuje čokoládu z obyčejné cukrovinky na gurmánský zážitek, který lze srovnat třeba s degustací vína nebo pitím výběrové kávy. Díky tomu, že výrobce pracuje se surovými kakaovými boby z jedné lokality, lze v každé tabulce rozpoznat jiné chuťové tóny.

„Dnes už se člověk může poměrně snadno inspirovat, ale v roce 2015, kdy jsem čokoládu začala touto metodou vyrábět, bylo informací skutečně málo. Když jsem chtěla začít sama dělat čokoládu přímo z bobů, musela jsem hledat informace hlavně na internetu. Pak jsem absolvovala dálkový kurz na výrobu čokolády a začala experimentovat doma metodou pokus omyl,“ vypráví podnikatelka začátky značky Míšina čokoláda.

K tomu ale nejprve potřebovala kakaové boby. Mohla se sice vydat snazší cestou, tedy takovou, že by si objednala již hotovou kakaovou hmotu u některého z výrobců. Ale představa, že by mohla mít pod kontrolou celý proces výroby čokolády a pronikla tak do umění toho, jak se surovina chová a jak se mění její chuť v závislosti na původu, jí učarovala natolik, že začala obepisovat přímo samotné farmáře a kooperativy, které je sdružují.

„Jenže většina z nich mi napsala, že obvykle posílají minimálně deset tun, výjimečně dvě až tři tuny. Když začínáte s domácími experimenty, je takové množství samozřejmě nemyslitelné. Naštěstí mi ale odpověděl zástupce kooperativy Kokoa Kamili v Tanzanii, že boby posílají do velkoskladu v Holandsku, odkud lze objednat menší množství. S jejich boby z Tanzánie jsem tak začínala a používám je dodnes,“ říká Míša.

S prvními pokusy o výrobu domácí čokolády tak začala doma v kuchyni na mlýnku na dvě kila bobů, který dostala od manžela. Kromě toho neměla jiné profesionální vybavení, díky internetu ale věděla, že může improvizovat s tím, co dal dům. Po upražení boby rozdrtila válečkem. Aby oddělila jejich vnitřky od jemných slupek, zapnula fén a odfoukávala je. Nasadila si k tomu plavecké brýle a roušku, aby jí slupky a prachové částečky nelétaly do očí a nedráždily jí plíce.

Vážné obrátky její čokoládové experimentování nabralo ale až v momentě, kdy poslala svou tabulku z tanzánského kakaa do prestižní soutěže Academy of Chocolate Awards. „To bylo v roce 2017. Do té doby jsem čokoládu vyráběla paralelně s učením, ve svém volném čase. A pamatuji si, že když přišly výsledky soutěže, zrovna jsem byla ve škole. Když jsem zjistila, že moje čokoláda vyhrála stříbrnou medaili, měla jsem ohromnou radost. V tu chvíli jsem si řekla, že se jí budu věnovat naplno.“

Dnes, o šest let později, má Míša Dohnálková vlastní čokoládovou manufakturu v Lahovicích s týmem čtyř lidí. Posbírala spoustu dalších ocenění, včetně tří zlatých medailí na Academy of Chocolate Awards a nejvyššího ocenění v gurmánské soutěži Great Taste Awards v podobě tří hvězd. „Ocenění mi udělalo obrovskou radost, jelikož tři hvězdičky dostalo jen 1,6 procent hodnocených produktů ze skoro 13 tisíc přihlášených. A moje Sametová čokoláda byla historicky první česká, která takový úspěch sklidila,“ usmívá se zakladatelka Míšiny čokolády.

Její čokoládové portfolio nyní stojí na kakaových bobech z osmi lokalit, které se svým týmem nejprve ručně přebere a pak zpracuje, nikoliv už za využití fénu a jiných improvizovaných nástrojů. V průběhu let se totiž vybavila strojem na mletí i pražení, melanžéry s kamennými koly, které boby namelou na velmi jemné částečky, i temperovacím strojem, díky němuž výsledná tabulka po skousnutí pěkně křupe a je hezky lesklá.

„Kakaové boby rozmělňujeme v melanžéru několik dnů. Tahle fáze se nedá ošidit, protože když to uděláte, máte pocit, že pak čokoláda na jazyku drhne, je písková. Díky tomuto procesu se také krásně prolnou všechny chutě. Výhodou výroby bean to bar je, že máme zcela ve svých rukách každý krok výroby. A to i když nyní nevyrobíme jen 40 tabulek denně jako na začátku, ale 3000 tabulek měsíčně,“ vysvětluje Míša.

Uznává ale, že rozšíření výroby bylo náročné a chápe, že mnoho lidí zůstane ve fázi, kdy si hotovou kakaovou hmotu objednává. „Je to celkem špinavá a náročná práce. Sice voňavá a hezká, ale je to něco jiného, než když si představíte idylickou výrobu pralinek. Ale je to moje filozofie – přivézt sem boby v surovém stavu a přenést to, co se v nich ukrývá, do výsledné tabulky. Ale jelikož si kakaovou hmotu děláme úplně sami, logicky se to odráží i na výsledné ceně.“

Míšina čokoláda je ale čokoláda pro fajnšmekry. Míša Dohnálkova zmiňuje, že je sice dražší, s tou konvenční ji, zejména vzhledem k náročnému výrobnímu procesu a kvalitě použitých surovin, však nelze srovnávat. Nejvíce pak chuť kakaových bobů vynikne u 100% čokolád, které stále více rostou na oblibě. I proto se podnikatelka rozhodla spojit síly s Janinou Černou, zakladatelkou blogu a e-shopu Cukrfree.

Ta si původně Míšiny čokolády objednala právě pro svůj e-shop, zachutnaly jí ale tolik, že Dohnálkové navrhla, aby vymyslely nějaké společně. Byla to velká výzva, jelikož nahradit cukr a vytvořit čokoládu, která není hořká, je vzhledem k tomu, jak se chovají použité suroviny v průběhu výroby, celkem hlavolam. Nakonec se ale podařilo vytvořit mléčnou čokoládu slazenou kokosem a sušenými jablky a k tomu ještě 100% čokoládu sypanou kešu ořechy.

Poslední dva roky byly ale pro Míšu Dohnálkovou velká výzva. Do nových prostor se přestěhovala už během prvního roku covidu. Během pandemie však stoupla poptávka po vysokoprocentních čokoládách. Jednak to přisuzuje tomu, že lidem začalo více záležet na tom, co jedí, jednak tomu, že chtěli podržet malé české značky. Úplně ale vypadla poptávka ze strany firem a velkoobchodů a do původních kolejí se zatím nevrátila. A loňský rok byl ještě o poznání náročnější.

„Zvedly se ceny energií, ale také pohonných hmot, do toho stále skloňovaná inflace a je vidět, že lidé se drží zpátky. A já to úplně chápu, všichni musí dnes mnohem více zvažovat, co si mohou a nemohou dovolit. Když si ale koupíte dražší čokoládu, nesníte ji na posezení. Kdežto v případě konvenční čokolády si mnohdy kupujete jen předražený cukr s příchutí kakaa. Když si to tak člověk takto přepočítá, dívá se na to jinak. A já jsem moc vděčná za to, že mám velké procento zákazníků, kteří si čokoládu koupí a pak mi píší, že už není cesty zpět,“ uzavírá optimisticky Míša Dohnálková.