Čokoládu vyráběla vybavená fénem a plaveckými brýlemi. Dnes dělá jedny z nejlepších tabulek na světě
„Moje filozofie je přivézt do Česka kakaové boby v surovém stavu a přenést to, co se v nich ukrývá, do tabulky,“ říká majitelka Míšiny čokolády.
Míša Dohnálková začala vyrábět čokoládu už od fermentovaného a usušeného bobu
Vystudovala anglistiku a bohemistiku a celý život se z různých stran točila kolem jazyků, zejména jako učitelka. Po mateřské ale Míša Dohnálková začala pracovat s myšlenkou, že by chtěla zkusit vybudovat něco svého. A protože odjakživa milovala čokoládu, rozhodla se, že ze školství přeskočí do odvětví provoněného kakaem. Známou superpotravinu ale začala zpracovávat už od fermentovaného a usušeného bobu, takzvanou metodou bean to bar. A první světový úspěch za své kakaové počiny sklidila už v době, kdy při výrobě používala plavecké brýle, fén a malý kamenný mlýnek.
Milovnice čokolády poprvé ochutnala tabulku bean to bar, tedy od bobu po tabulku, v Irsku. Vzpomíná, že změnila její pohled na tuhle oblíbenou sladkost. Bean to bar totiž povyšuje čokoládu z obyčejné cukrovinky na gurmánský zážitek, který lze srovnat třeba s degustací vína nebo pitím výběrové kávy. Díky tomu, že výrobce pracuje se surovými kakaovými boby z jedné lokality, lze v každé tabulce rozpoznat jiné chuťové tóny.
„Dnes už se člověk může poměrně snadno inspirovat, ale v roce 2015, kdy jsem čokoládu začala touto metodou vyrábět, bylo informací skutečně málo. Když jsem chtěla začít sama dělat čokoládu přímo z bobů, musela jsem hledat informace hlavně na internetu. Pak jsem absolvovala dálkový kurz na výrobu čokolády a začala experimentovat doma metodou pokus omyl,“ vypráví podnikatelka začátky značky Míšina čokoláda.
K tomu ale nejprve potřebovala kakaové boby. Mohla se sice vydat snazší cestou, tedy takovou, že by si objednala již hotovou kakaovou hmotu u některého z výrobců. Ale představa, že by mohla mít pod kontrolou celý proces výroby čokolády a pronikla tak do umění toho, jak se surovina chová a jak se mění její chuť v závislosti na původu, jí učarovala natolik, že začala obepisovat přímo samotné farmáře a kooperativy, které je sdružují.
„Jenže většina z nich mi napsala, že obvykle posílají minimálně deset tun, výjimečně dvě až tři tuny. Když začínáte s domácími experimenty, je takové množství samozřejmě nemyslitelné. Naštěstí mi ale odpověděl zástupce kooperativy Kokoa Kamili v Tanzanii, že boby posílají do velkoskladu v Holandsku, odkud lze objednat menší množství. S jejich boby z Tanzánie jsem tak začínala a používám je dodnes,“ říká Míša.
S prvními pokusy o výrobu domácí čokolády tak začala doma v kuchyni na mlýnku na dvě kila bobů, který dostala od manžela. Kromě toho neměla jiné profesionální vybavení, díky internetu ale věděla, že může improvizovat s tím, co dal dům. Po upražení boby rozdrtila válečkem. Aby oddělila jejich vnitřky od jemných slupek, zapnula fén a odfoukávala je. Nasadila si k tomu plavecké brýle a roušku, aby jí slupky a prachové částečky nelétaly do očí a nedráždily jí plíce.