Malý ráj na zemi, kde není vůbec nic, ale vlastně úplně vše, tak by se dal nazvat ostrov Pinang, který je ideálním místem, kam se uklidit, pokud se toužíte na chvíli odstřihnout od všech strastí moderního světa. Tento ještě relativně nedávno téměř nedotčený ostrov si vzalo do své správy několik nadšenců z Česka, kteří se jej rozhodli proměnit na dokonalé zázemí pro trávení bezstarostných chvil na surfovém prkně i mimo něj.

Surfovat ve vlnách daleko od všech nástrah civilizace a odpočívat pod listy palem rostoucích na téměř pustém ostrově je zážitek, za kterým se lze vydat na ostrov Pinang ležící v západním cípu indonéské Sumatry. Ještě donedávna na ostrov připlouvali jen místní rybáři, aby zde přečkali noc či špatné počasí. Nyní sem však míří milovníci panenské přírody a nadšení surfaři z celého světa, aby zde strávili několik neopakovatelných dní plných odpočinku i adrenalinu.

Pinang otevřela světu čtveřice Čechů, jmenovitě Martin Mrázek a Richard Kvěch, spolu s Tomášem Ouhelem a Stephanem Kotasem. Zatímco první dva se v Praze věnují oboru gynekologie a reprodukce v rámci kliniky Gynem, Stephan Kotas a Tomáš Ouhel dlouhodobě žijí v Asii. Kotas se zde mimo jiné věnuje umělecké fotografii a Ouhel je koordinátorem ekologických projektů, dokumentaristou a ochráncem přírody.

Byl to právě Ouhel, který Mrázkovi s Kvěchem pověděl o Pinangu v momentě, kdy hledali destinaci, kde by mohli realizovat svůj záměr začít podnikat v oblasti turistiky a surfingu, který mají oba rádi. „Tenkrát jsme měli vyhlídnutý baráček v portugalském Peniche, ale to nedopadlo. A když jsem s Tomášem zrovna nějak náhodou mluvil, přišel s tím, že by byla možnost nějakého podobného pozemku či snad dokonce ostrovu v Indonésii,“ vzpomíná Mrázek.

Vše vyústilo v to, že se nakonec stali správci ostrova Pinang pro indonéskou firmu, která si ostrov pronajala na 55 let. Jak sami říkají, koupit takový ostrov momentálně nejde, a takto dlouhodobý pronájem se nakonec ukázal jako ideální řešení. Přesnou částku, za kterou si lze ostrov na tak dlouhou dobu pronajmout, prozrazovat nechtějí, Richard Kvěch však naznačuje, že by se za ni dal pořídit hezký byt v Praze.

Samotný Pinang je zaujal svou polohou, nedotčeností a samozřejmě i tím, že má v dosahu perfektní vlny pro pokročilejší surfaře, na kterých se však během sezóny objevuje relativně málo lidí a mimo sezónu dokonce úplné minimum. Vlny tedy patří v podstatě jen hostům ostrova, kterých také není mnoho. Vše je koncipováno tak, aby byl celý pobyt na ostrově skutečně osobním zážitkem, takže počet hostů v každém turnusu trvajícím 10 dní je stanoven na maximálně osm lidí.

Neobjevený ráj

„Na fotkách je ostrov krásný, ale je to nic oproti tomu, když jste tam osobně. Panuje tam neuvěřitelná atmosféra a člověk pochopí sílu přírody. Ostrov je vlastně takový konec světa, nikde poblíž nejsou žádná větší města, takže se na chvilku můžete stát skutečnou součástí přírody, která je samozřejmě úplně jiná než tady u nás, je neuvěřitelně živá a člověk si tam připadá i jako v trochu jiném světě,“ popisuje ostrov Mrázek.

Pinang má rozlohu 50 hektarů a kolem dokola se dá obejít přibližně za hodinku a půl, ale jak dodává Kvěch, uprostřed jeho džungle se dá nádherně ztratit i na několik hodin. Z Prahy se sem člověk dostává přibližně 24 hodin, Mrázek však doporučuje doletět na Sumatru do hlavního města Medan na severu a následně si vzít dodávku a užít si zhruba osmihodinovou cestu přes ostrov směrem na západní pobřeží. Z něj cesta lodí přímo na ostrov trvá přibližně dvě hodiny.

Cena pobytu na ostrově aktuálně vychází na 150 dolarů za noc, tedy necelé tři a půl tisíce korun. Za tuto částku je k dispozici plná penze a za dalších 30 dolarů i loď, která zajišťuje dopravu na jednotlivá surfová místa. „Není to úplně koncipované pro batůžkáře. Přímo na ostrově jsou k dispozici dvě chatky pro čtyři až šest lidí. Teď jsme nově postavili i hezký bungalov pro dva s vlastní koupelnou a časem by měl přibýt ještě jeden bungalov,“ popisuje možnosti ubytování Kvěch s tím, že se při stavbě domků i jejich interiérů hojně využívalo naplaveného dřeva, což dodává stavbám velmi autentickou atmosféru.

Projekt na Pinangu míří především na zahraniční klientelu, v současné době sem jezdí hlavně Australané. Kvěch navíc dodává, že místní vlny jsou hlavně pro zkušenější surfaře a pro úplného nováčka by tu ježdění mohlo být i nebezpečné. To ovšem neznamená, že tu nemohou zažít skvělou dovolenou i lidé, kteří nesurfují.

Spoustu aktivit, od potápění a výletů přes volejbal či paddleboardy, nabízí samotný ostrov. Dají se domluvit i výlety lodí po okolí, například do nedalekého národního parku, kde lze absolvovat pěší túru džunglí a obdivovat přitom rozmanitost tamní fauny a flóry jen za doprovodu místních rangerů. Případně si domluvit noční pozorování líhnutí želv.

Na samotné surfaře čeká po čtvrt hodině cesty lodí zátoka Bay of Plenty, kde jsou tři vlny, jedna pravačka fungující celoročně a dvě levačky, jedna pomalejší, na které se mohou vyjezdit méně pokročilí jezdci na vlnách, a druhá dlouhá s velkou silou. Surfaři navíc mohou využít služeb specializovaného průvodce, kterým je momentálně i Jakub Michna, jenž nedávno opustil projekt Surfr, s nímž se zaměřoval na udržitelnou módu a vybavení nejen pro surfaře.

Součást ekosystému

Cílem je mít Pinang otevřený celoročně. „Mimo sezónu tam jsou vlny třeba jen po pás nebo po hlavu, ale i na nich se dá perfektně jezdit. A hlavně tam nikdo není, a to je věc, kterou mohou někteří surfaři preferovat,“ vysvětluje Kvěch. A Mrázek dodává, že na Pinang mohou přijíždět třeba i lidé, kteří mají například rádi jógu, nebo nadšenci do permakultury, o kterou se na ostrově také snaží.

Pod tímto pojmem se skrývá název pro specifický způsob pěstování plodin. „Člověk do toho dá ze začátku hodně úsilí, ale poté by již rostliny měly plodit dlouhodobě samy, bez větší péče. My jsme zpočátku zasadili spoustu banánů a papájí, ze kterých můžeme sklízet už za rok. Dále tam máme řadu dalších ovocných stromů i zeleniny, která v tom tropickém podnebí roste, a chováme slepice. Jde nám totiž o to být maximálně soběstační,“ popisuje Kvěch s tím, že je velmi náročné ostrov neustále zásobovat, i přesto, že například pitná voda je na něm k dispozici.

Kromě hostů totiž ostrov trvale obývá i několik dalších lidí, například paní kuchařka a její manžel, který zastává pozici hlídače. Jak Kvěch vysvětluje, lidé jsou v Indonésii zvyklí odjíždět za prací na měsíce i třeba celý rok a vrací se domů až v případě, kdy je vše uděláno, případně během dovolených či svátků.

Problematické zásobování je i důvodem, proč nechtějí tvůrci projektu Pinang ani do budoucna přivádět na ostrov více lidí. V plánu je k chystanému druhému bungalovu časem přidat ještě jednu, trochu větší vilku, a tím veškeré stavitelské ambice do pěti až deseti let ukončit. Pak už se chtějí zaměřit jen na zvelebování již vytvořeného zázemí, vybudovat i heliport, aby sem mohl v případě potřeby rychle dorazit záchranný vrtulník, a neustále zkvalitňovat nabízené služby.

Hlavním důvodem je snaha zachovat autentickou tvář ostrova a stát se perfektně zapadajícím dílkem do složité skládačky tamního ekosystému. „Třicet či čtyřicet lidí by asi nebyl problém tam v každém turnusu mít, ale chceme zachovat obraz tamní přírody a prostředí ostrova nijak nepoškozovat,“ vysvětluje Mrázek s tím, že naopak by na ostrově do budoucna mělo přibývat chovaných zvířat a s nimi i člověk, který bude jejich chovu rozumět.

Časem je také v plánu nezaměřovat se tolik na surfing, ale otevírat ostrov i milovníkům dalších pohybových aktivit, které se přímo na Pinangu a v jeho okolí dají provozovat. Ostrov však může být i skvělým útočištěm pro ty, kteří neholdují pobytům ve velkých resortech, mají během dovolené rádi trochu dobrodružství a chtějí třeba po boku mít i své děti.