K italským oblastem, které nabízejí dům za pouhé jedno euro, se přidalo zajímavé místo. Vesnička Pratola Peligna, obklopená Apeninami, zajímavými lyžařskými středisky a nacházející se necelé dvě hodiny jízdy autem od Říma, teď hledá obyvatele pro stovky prázdných budov.

Pratola Peligna zdaleka není první italskou vesnicí, která domy za cenu šálku kávy v restauraci nabízí. Proti ostatním je ale lákavé její umístění. V okolí jsou navíc trekingové trasy a v oblasti byla nalezena mimo jiné kostra mamuta. A vyrábí se tu několik druhů proslulých vín.

Vesnice podobně jako ostatní bojuje s mizející a stárnoucí populací. Zatímco před 90 lety tu žilo 13 tisíc obyvatel, teď jich je sedm tisíc. Opuštěné domy poničily nejen roky, kdy se o ně nikdo nestaral, ale také několik zemětřesení.

Vylidněná vesnička tak poslední roky strávila hledáním vlastníků nemovitostí. „Vytipováváme vhodné domy, které ještě neprocházejí rekonstrukcí po zemětřesení,“ uvedl pro CNN místní radní Paolo Di Bacco. Podle něj by tak ze zhruba 630 prázdných budov mohlo být k prodeji až 250.

Chceme obyvatele, ne jen kupce

Koupit dům v Itálii za euro ve skutečnosti stojí poněkud víc. Vesničky požadují, aby nový vlastník dům opravil. Většinou mu na to dají tři roky, pokud tak neučiní, propadá mu záloha ve výši až pěti tisíc eur. Pratola Peligna chce celý proces urychlit, a tak její pravidla zahrnují pokutu deset tisíc eur, pokud nový vlastník nepředloží detailní plán na rekonstrukci během šesti měsíců.

„To hrozí opravdu jen v tom nejhorším případě,“ upozorňuje Di Bacco. „Chceme se pouze ujistit, že kupci opravdu dodrží své závazky a po nákupu domu za euro prostě nezmizí,“ vysvětluje. Představu o nemovitostech si můžete udělat podle aktuální nabídky.

Ta zahrnuje to, co si představíte pod pojmem vybydlený dům – mechem porostlé budovy s vysklenými okny a děravými střechami – ale i nemovitosti dosud zdobené erby a malovanými dveřmi. Domy mívají několik pater a ty větší i půdu a terasu.

Foto: Pratola Peligna

Domy za euro vyžadují rekonstrukci

Za úplně stejnou cenu rozprodávaly či stále rozprodávají až stovky domů mezi jinými městečka Ollolai na Sardinii, Sambuca, Mussomeli a Cammarata a Bivona na Sicílii i Maenza poblíž Říma. Další nemovitosti jsou k dispozici v menším množství prakticky po celé Itálii. Podobný princip zkoušejí starostové už roky a hlásí, že se jim skutečně podařilo přivést nové obyvatele nebo rovnou oživit ekonomiku.

Možní jednoeuroví obyvatelé, jak jim místní přezdívají, v některých případech po zveřejnění nabídky přetížili internetové stránky a zahltili telefony. Někdy se tak starostové rozhodli domy místo za euro prodávat za nejvyšší nabídku. I ta zůstala výhodná pro obě strany – a kupci tak občas udělali životní nákup, aniž by dům viděli.

Nejde zároveň o nepříjemný proces, jak ukázala reportáž o budoucích obyvatelích. Ti si podle ní domy často vyhlížejí jako prázdninové destinace a současně jako místo, kde jednou stráví důchod. Ostatně přiznávají, že nemovitosti jsou aktuálně často neobyvatelné. A rekonstrukce zaberou ještě roky.