Ve firmě Skinners mají zvláštní fotoalbum – jsou v něm obrázky hodně použitých ponožkobot. Svůj hlavní produkt, napůl ponožku, napůl botu, totiž nechávají testerům důkladně odzkoušet. To proto, aby zjistili, kolik toho vlastně takzvané skinnersky vydrží. Jsou to prý stovky nachozených kilometrů. Nebo víc než jeden bostonský maraton. Ano, i ten si už ponožkoboty na nohou zákazníků odběhly. I s nimi česká firma loni víc než zdvojnásobila tržby na 135 milionů korun.

Na maratony si je přitom berou běžní zákazníci, nikoliv klasičtí testeři. „Po jednom závodě jsou v pohodě. Je vidět, že je použili, ale neprošlapali. Máme vzorky, které si tu zakládáme. Vydrží i stovky kilometrů,“ ujasňuje rázně Michaela Steinhauser, spoluzakladatelka značky Skinners. Po maratonu tedy vlastně dopadají dost podobně jako klasické boty. „Paradoxně všichni řeší podrážku, a jestli ta naše vydrží, co má. Ale přitom u tenisek maratonských běžců odchází svršek,“ říká.

Hovoříme o produktu, který se těžko zařazuje do konkrétní kategorie, a pokud bychom tak udělat měli, nejspíš by se dal označit jako bota. Nosí se ven. Chrání nohu. Ale nazouvá – tedy obléká se – jako ponožka. A stejně tak se dá i srolovat. Má ho na svědomí Michaela Steinhauser a Petr Procházka. Ten kdysi s první verzí takového produktu pomohl kamarádovi, když si poranil nohu a nemohl chodit v botách.

Od té doby si někteří běžci maratonských 42 kilometrů ve speciální obuvi vyzkoušeli celých, jiní ji nazuli až na závěrečné kilometry, kdy je prý noha tak unavená nebo odřená, že je pro ni přezutí do něčeho, co spíš než boty připomíná ponožky, znatelná úleva. A běžce tak zrychlí.

Ovšem ani samotná firma se svou obuví nestojí na místě. Zatímco v roce 2020 její tržby dosáhly 62 milionů korun, za loňský rok je násobila skoro 220 procenty až na 135 milionů. Skinners minulý rok prodali 240 tisíc párů bot. Ten předchozí to přitom bylo 140 tisíc párů.

Stroje na míru ponožkovým botám

„Opravdu nafukujeme výrobu. Musíme, v minulém roce jsme ani nepokryli poptávku. Odmítali jsme některé řetězce, které měly zájem ponožkoboty do své nabídky zařadit. I tak si myslíme, že se do prodejů nebudeme moct dát naplno, protože bychom opět převýšili výrobní kapacitu. Odhady čísel na další roky tak záleží prostě na tom, kolik se nám toho podaří vyrobit,“ myslí si Petr Procházka.

Pro letošek má v rámci aktuálního odhadu vzrůst výroba na zhruba 300 tisíc párů a tržby na 180 milionů korun. Především díky tomu, že si firma pořídila nové stroje. Dva z nich, pletací, do Česka přivezli, tady instalovali a na míru upravili odborníci z italské společnosti, podle spoluzakladatelky špičky v oboru.

„V Česku je pletařský průmysl stále aktivní, ale je velmi časté, že si pletaři kupují již starší stroje a jejich ‚vozový park‘ tedy není schopný dělat tak technicky složité pleteniny, které my potřebujeme,“ vysvětluje Steinhauser.

Další stroj, kterým je pro firmu v pořadí už třetí zařízení na výrobu podrážky, tu kromě navýšení výroby používají i pro testování příštích možných variant produktu. Stroje stály dohromady jednotky milionů korun a jsou prvním krokem budoucích plánů k dalšímu výrobnímu rozšiřování.

Lidé si všimli přírody

Mít vlastní stroje tady začíná být opravdu důležité. Jsou to asi dvoumetrová zařízení, která musí zvládnout vyhotovit poměrně zvláštní produkt. Je třeba, aby uměla míchat více materiálů v několika vrstvách. Tvořit specifickou kompresi, tvar a hned několik různých odolných zón.

Špička ponožkoboty se plete jinak než část okolo nártu, ta zase jinak než vršek obepínající kotník. Celé je to alchymie, vysvětluje Steinhauser. Připravená speciální pletenina pak putuje do výroby, kde se aplikuje podrážka. Tady je zas třeba držet stabilní prostředí, mimo jiné co do vlhkosti nebo teploty.

Výroba ponožkobot probíhá kompletně v tuzemsku, což znamená oproti zemím se zavedenou levnou textilní výrobou relativně drahou pracovní sílu. Přesto si ji spoluzakladatelé pochvalují. Bez ní by během posledních dvou let jen těžko prototypovali nové podoby produktu. Nebo měli zpoždění v dodávkách – podle Skinners je to u podobných firem i půl roku až rok, který covid, omezení ve fabrikách a dlouhé přepravní lhůty způsobily.

Ještě jednu věc předešlé divoké období pro tuto firmu ukázalo. I tady si všimli, že se lidé s uzavřením veřejných míst a často i kanceláří začali obracet ke sportu a přírodě. Což jsou přesně aktivity, ke kterým se dají Skinners pohodlně přibalit.

„Na jaře přišel vyloženě bod zlomu. Už jsme nějakou dobu na trhu, také nám dřív partneři říkali, že je třeba s novým produktem fungovat čtyři nebo pět let, a my zrovna tu hranici překračovali. Zaryli jsme se do povědomí. A byli jsme vyprodaní. Lidé hledali produkt, který by odpovídal tomu, jak se celá společnost aktivizovala: když není možné chodit do měst, budeme chodit do přírody,“ popisuje Steinhauser.

Samy sebe předběhly

Zmíněné fotografie opotřebovaných skinnersek sem putují od testerů z mnoha různých sportů. Nejčastěji jsou to běžci. Ale i lidé, kteří si ponožkoboty zkouší na halové nebo vodní sporty. Nebo s nimi projdou bojovými sporty. „Nedají tomu to množství kilometrů, ale zase hodně silné tření, velký tlak při samotném výkonu. Dávají nám zpětnou vazbu třeba ohledně nesmýkavosti. Nebo jak se jim zlepšila technika a cit při zápase ve skinnerskách,“ říká Steinhauser.

Na druhou stranu, cílem Skinners nikdy nebylo plně nahradit botu. Svůj produkt vysvětluje firma jako doplněk – pro maraton třeba na závěrečnou etapu. Lidem doporučuje začít s ním postupně, vzít si ho na nohy do fitka nebo do práce, aby se svaly a šlachy postupně zpevnily.

Tyto ponožkoboty byste našli ve víc než 120 zemích světa. Na trénincích je využívá třeba i baseballový tým Boston Red Sox nebo fotbalisté v Kuvajtu. Hlavním trhem pro ně přesto dosud zůstává Česko. A teprve teď chtějí Skinners oficiálně expandovat.

Nejdříve míří do německy mluvících zemí, případně Skandinávie. A někdy příští rok zase do Spojených států. Totiž: ponožkoboty v roce 2016 samy sebe předběhly, když na úplně první výrobu spustily crowdfundingovou kampaň na Kickstarteru, kde si firma ověřila zájem o takový nápad. Tím se dostala k americkým zákazníkům. Oba spoluzakladatelé nicméně zmiňují, že je pro ně zatím hlavní testovací trh stále tuzemsko.

Na Kickstarter se firma později vrátila, když na konci roku 2020 pro kampaň propagující novou generaci ponožkobot nabrala skoro 24 milionů korun a ještě o něco málo víc na Indiegogo. Samotné ponožkoboty se během let rozšířily na variantu pro muže, ženy i děti, nabídka se rozrostla třeba i o kotníkové ponožky a pro novou generaci Skinners 2.0 si zákazníci řekli o snížení potivosti i další funkční vlastnosti, ale i širší prostor pro prsty.

Nafouknout to podle sebe

Skinners se vyrábějí hned v několika závodech v Česku a teprve nově si ve firmě stroje kupují namísto dosavadního pronajímání jejich času ve výrobních fabrikách. To jim umožní opravdu si výrobu nafouknout podle sebe. Aktuálně kompletovaný stroj na podešev, tedy podrážku, navíc dopomůže k plánu, který tu mají už dlouho – nabízet pravidelně nové kolekce.

„Lidi mají rádi novinky, a když si produkt oblíbí, jsou jim docela otevření. Proto myslíme, že nové kolekce dávají smysl. Kupní síla je hodně vysoká a covid na tom zatím nic nezměnil,“ dodává Steinhauser. A říká, že si firma od prvního roku hlídá, aby hospodařila v černých číslech. Tržby do velké míry investuje zpátky do firmy.

Kromě výrazných výdajů na nákupy strojů jsou pro ně teď velkou ‚dírou‘ zásoby, a to kvůli narušenému dodavatelskému řetězci. „Pandemie způsobila obrovské výpadky nejen našich hlavních materiálů pro produkt, což jsou vlákna a polymer, ale třeba i papíru na krabičky. Takže jsme začali s nákupem jednotlivých surovin a snad letos doženeme skluz, který se i nám stal,“ plánuje Steinhauser.