V roce 1999 se spojili ti nejlepší přírodní dokumentaristé, shrnuli nejnovější archeologické poznatky, využili tehdy nejpokročilejší vizuální efekty a vytvořili šestidílnou sérii Putování s dinosaury. O více než dvě dekády později se událo prakticky totéž a před rokem na obrazovky dorazila Prehistorická planeta, v níž David Attenborough diváky provází po Zemi před 66 miliony lety. Dnes vyšla první epizoda druhé řady, která opět předvádí vrchol možností současné vědy, dokumentaristiky a speciálních efektů.

V průběhu tohoto týdne vyjde na streamovací službě Apple TV+ celkem pět epizod, každý den jedna. Všechny přitom mají svoje hlavní téma spojené s prostředím. První zkoumá prehistorický život na ostrovech, druhá na vyprahlých pustinách, další se pak vydávají do močálů, oceánů a specificky Severní Ameriky. Celou dobu nás přitom, stejně jako loni, doprovází Attenboroughův komentář a posledních několik minut každé epizody je věnováno vědeckým poznatkům či případným spekulacím, které formovaly to, co jsme právě viděli.

Prehistorická planeta je dílem známého studia BBC Natural History Unit, stojícího za dokumentárními hity jako Planeta Země, Modrá planeta nebo Naše planeta. To pro vytvoření fotorealistických záběrů z pradávné minulosti spojilo síly s producentem Jonem Favreauem a studiem MPC, tvůrci Knihy džunglí z roku 2016 nebo Lvího krále z roku 2019.

„Chtěli jsme divákům zprostředkovat pocit, že jsme vzali ty nejlepší filmaře z BBC Natural History Unit, posadili je do stroje času, poslali 65 milionů let do minulosti a nechali je natočit svět stejně, jako bychom natáčeli medvědy, lvy nebo tygry dnes,“ řekl v rozhovoru pro Evening Standard producent série Tim Walker. Na projektu vedle filmařů pracovali archeologové, paleobotanici, paleoklimatologové a další vědci.

Vedoucí animace Seng Lau v tomtéž rozhovoru vysvětlil, jak vytvořit fotorealistická prehistorická zvířata vyžaduje většinu jejich anatomie – od kostry přes svaly až po kůži – poskládat ve virtuálním prostředí a přesně je nasimulovat, aby zapadly do skutečných záběrů. Tým BBC se totiž pro zachycení prostředí vydal do divočiny, animované jsou tak jen prvky fauny a flóry, které dnes nelze zachytit naživo.

Animátoři pak musejí na digitálních zvířatech ve skutečné přirodě co nejrealističtěji replikovat, jak by na jejich kůži vypadalo bláto, voda nebo odrazy slunečního světla, simulovat peří, srst nebo krev. Na tom se podílela celá oddělení, pracující jak s digitálními, tak se skutečnými modely pro některé detailní záběry.

Vše dohromady má působit jako slavná Planeta země, ale z prehistorické doby. Výsledek je prakticky stejný jako před rokem, jen samozřejmě s dosud neviděnými zvířaty a prostředími. Vrací se také všechna pozitiva, ale i některé nedostatky. Jelikož se tvůrci snažili výlet do minulosti zprostředkovat napínavými příběhy – stejně jako v současných přírodních dokumentech – omezují vyprávění na opakující se příhody s pářením, vychováváním mláďat nebo unikáním ze spárů silnějšího predátora.

Vzhledem k tomu, jak rozsáhlé znalosti a zkušenosti vytvořit celou sérii vyžadovalo, výsledek paradoxně působí poněkud povrchně. Znovu tak platí, že některé z nejzajímavějších informací zaznívají až v posledních několika minutách, kdy se kamera z daleké minulosti přesune do současného muzea a Attenborough vysvětluje vědu na pozadí předchozích výjevů.

Foto: Apple

Disney má baby Yodu, Apple má baby Velociraptora

Ani vizuální zpracování není vždy stoprocentní a místy naráží na limity v možnostech technologie, rozpočtu nebo času animátorů. Objevují se tak záběry, které narušují iluzi stroje času, kde se skutečná prostředí a digitální zvířata najednou zvláštně rozdělí do dvou uměle spojených vrstev. Většinu času, a zvlášť v detailních záběrech, je nicméně efekt velice přesvědčivý a dokáže pohltit.

Také mezi historkami ze života dinosaurů se nakonec většinou najde dostatek prostoru pro zajímavé detaily o jejich chování, vývoji nebo přirozeném domovu. Hned první epizoda například obsahuje zajímavé zmínky o tom, jak se štěpily vývojové větve některých druhů nebo ukazuje málo známé předchůdce krokodýlů. Vždy přitom platí, že sledujeme zvířata s podobnými vzorci chování, jako mají ta dnešní, ne děsivé příšery z fikčních blockbusterů.