Velkou část z nás v dětství jistě fascinovali dinosauři či jiná pravěká zvířata. Je to přirozená součást vývoje dětského mozku, popsaná vědeckými studiemi. Naprostou většinu dětí to později přejde, když je třeba se učit užitečnější věci, navazovat vztahy s novými lidmi nebo jednoduše najdeme jiné zájmy. Na streamovací službě Apple TV+ ale před pár dny začala vycházet nová dokumentární série Prehistorická planeta, která nás dokáže spolehlivě vrátit zpět. O pár let, pár dekád i pár geologických etap.

Pokud by si novinku, která je výsledkem spolupráce Applu, Davida Attenborougha a BBC Natural History Unit, pustil někdo, kdo by nevěděl, že dinosauři vymřeli, mohl by si snadno myslet, že sleduje záběry z odlehlých koutů Země. Ačkoliv z většiny počítačové vizuální efekty nejsou vždy stoprocentně přesvědčivé, dokáží opakovaně vyvolat dojem autentičnosti, jaký jsme v dokumentu o vymřelých zvířatech dosud nikdy neviděli.

Je to hlavně díky studiu MPC, které pracovalo na Knize džunglí z roku 2016, novém Lvím králi, má na kontě několik Oscarů a obecně patří k hlavním světovým tvůrcům počítačové animace. Prehistorická planeta tak kombinuje záběry skutečných prostředí s digitálně vytvořenými zvířaty s mnohdy neuvěřitelnou mírou detailů.

Své diváky přitom zavádí do období před 66 miliony let, na konec období křídy, kdy podle odhadů desetikilometrový asteroid odstartoval masivní vymírání dinosaurů.

Do té doby ale pravěcí tvorové, alespoň podle dokumentaristů pracujících s nejnovějšími poznatky, žili velice podobně jako ti dnešní. Attenboroughova narace diváky v celkem pěti dílech zavádí na pobřeží, do pouští, sladkovodních prostředí, zmrzlého světa a do lesů. Ukazuje nejen dinosaury – tedy plazy dominující na pevnině –, ale také vodní mosasaury, ptakoještěry, amonity a další živočichy.

Hned v první epizodě přichází řeč na snad nejslavnějšího tvora období pozdní křídy – Tyranosaura rexe. Byť spadá mezi dinosaury, což v řečtině znamená strašné ještěry, jeho vyobrazení v dokumentu BBC a Applu nemá prakticky nic společného s krvelačnou příšerou z Jurského parku.

Naopak vidíme překvapivě mohutného otce, který se stará o své potomky, shání jim potravu a učí je lovit. Dokonce spolu na pobřeží připlavou, což je pro mnohé netypické chování vysvětlené v bonusovém videu na webu či YouTube.

O několik scén později se zase objevuje Tuarangisaurus z řádu plesiosaurů (mořských plazů), který překvapí pojídáním oblých kamenů ze dna moře. Na první pohled se to může zdát jako fantastická spekulace, fosilní objevy nicméně takové chování skutečně potvrzují. A navíc ho lze pozorovat také u dnešních zvířat, mezi jinými i u domácích slepic.

V podobných momentech se skrývá jeden z nejsilnějších aspektů Prehistorické planety. Dokument desítky milionů let vymřelá zvířata odhaluje nejen jako vzdálené senzačním a vlivným představám Hollywoodu, ale v mnoha případech je připodobňuje k tomu, co známe. Vytváří se tím fascinující úzká spojitost mezi nepředstavitelně vzdálenou minulostí a současností. Diváci si díky tomu můžou vzpomenout na nadšení z dětského objevování cizího, a přece tolik blízkého světa.

O něco podobného se už v roce 1999 snažilo slavné Putování s dinosaury, které bylo kvůli náročným vizuálním efektům tehdy nejdražší dokumentární produkcí BBC. Prehistorická planeta nicméně celý koncept posouvá na zcela jinou úroveň.

Foto: Apple

Plavající Tyranosaurus Rex

Při jejím sledování je rychle zřejmé, že tvůrci v ní aplikují především dokumentární postupy, vyprávění a styl natáčení z oceňované série Zázračná planeta, přičemž dosahují velice podobných efektů. Vše je vystavěno tak, aby setkání s pravěkými zvířaty působila spontánně, jako by kameramani dlouho čekali na ty správné momenty. Scény zaměřené na jednotlivá zvířata přitom vytvářejí malé příběhy, u nichž se můžeme podivovat, smát, děsit i dojímat.

Ve spojitosti s tím vyplouvá na povrch ještě jeden zajímavý aspekt. Prehistorická planeta, na rozdíl od některých jiných novějších Attenboroughových dokumentů, neobsahuje explicitní apel na ochranu životního prostředí, stále je ovšem přítomen. Když zrovna nejsme naplno ponoření do vyprávění, znovu a znovu si uvědomujeme, že se díváme na svět, který neexistuje. Prakticky všechna zvířata na obrazovce jsou složitě animovaná, protože už dávno vymřela v globální katastrofě.

Děti posedlé dinosaury si tím nejspíš příliš nelámou hlavu, ale planetě v současnosti hrozí šesté masové vymírání druhů, tentokrát způsobené hlavně člověkem. Podle studie z roku 2015 dokonce už nyní probíhá. Prehistorická planeta na jednu stranu umožňuje nahlédnout do jiné éry života na Zemi a oddávat se pro mnohé dávno zapomenuté fascinaci z objevování. Zároveň s tím však varuje, že její technická dokonalost může být v budoucnu jediným způsobem jak obnovit to, co dnes považujeme za samozřejmé.