V pražské galerii Kunsthalle začíná výstava Lucia Moholy: Exposures, kterou nelze cele vstřebat během jedné návštěvy. Představuje totiž profesní dráhu fotografky a publicistky Lucie Moholy, která se táhla od dvacátých až po sedmdesátá léta minulého století, zahrnuje tak na 600 fotografií, mikrofilmů, dopisů, článků, knih a audionahrávek. Ač pro širokou veřejnost neznámá, Lucia Moholy byla významnou členkou uměleckého a designového hnutí Bauhaus, svou prací také výrazně přispěla k pojetí fotografie jakožto formy umění a k tomu, aby dějiny nezapomínaly na ženy. Výstava trvá od 30. května do 28. října 2024.

Lucia Moholy byla žena mnoha zájmů, která ve svém pestrém životě považovala za svůj domov mnoho zemí. Zabývala se fotografií, výtvarným uměním, publikační činností či informační vědou, její snímky architektury i představitelů a představitelek hnutí Bauhaus se pro svůj význam zapsaly do historie, stejně tak i její vizuální či fotomechanické experimenty, do nichž se pouštěla se svým manželem, umělcem Lászlem Moholy-Nagyem. Přesto se na ni při psaní učebnic dějin umění zapomnělo.

V posledních letech se však napříč institucemi, uměleckou i kurátorskou obcí objevil zájem o tuto mnohovrstevnatou ženu, pražskou rodačku, která se se během první světové války přestěhovala do Německa, ze kterého v roce 1933 musela prchnout do Londýna kvůli rostoucím fašistickým tendencím. I díky tomu se Lucia Moholy dostala do povědomí hlavní kurátorky galerie Kunsthalle Praha Christelle Havranek, která ke své radosti zjistila, že se jí do hloubky zabývá například i umělec Jan Tichý žijící v Chicagu.

Foto: Fotostiftung Schweiz

„Projekt se připravoval mnoho let a stojí na práci mnoha lidí. Nápad na něj ale vzešel z mojí návštěvy studia Jana Tichého, ke které došlo asi před sedmi lety. Zajímala jsem se o jeho práci se světlem a on mi ukázal dílo, které bylo poctou Lucii Moholy. Tehdy jsem o ní věděla jen velmi málo, jen to, že šlo o manželku ikonické postavy dějin umění, ale uvědomila jsem si, že byla mnohem více, že si zaslouží mnohem větší uznání. To byl moment, kdy začala naše spolupráce,“ přibližuje Christelle Havranek.

Zmíněné dílo, které nese název Instalace číslo 30 (Lucia), je i součástí výstavy v Kunsthalle Praha. Zachycuje moment, kdy musela fotografka utéct z Berlína a nechat v něm své cenné negativy z období Bauhausu. Tvoří jej 330 skleněných desek, které vyjadřují, o jak velkou ztrátu v životě Lucie Moholy šlo. Na výstavě se ale významně podílely i kurátorky Meghan Forbes a Jordan Teller. Společně s Tichým se rozhodli, že výstavu pojmou chronologicky a roztřídí ji do čtrnácti kapitol: každá z nich přitom zachycuje konkrétní aspekt života Lucie Moholy.

Výstava tak postihuje i pětileté období, kdy Lucia Moholy intenzivně fotila své kolegy a kolegyně z Bauhausu ve Výmaru a později i na novém kampusu školy v Desavě, kde pořídila i snímky Mistrovského domu zakladatele Bauhausu Waltera Gropia, stejně tak i kolektiv, který se kolem ní vytvořil, když vyučovala na umělecké škole dalšího představitele Bauhausu, Johannese Ittena. Pokračuje přes její působení v Londýně, kde si vytvořila portrétní ateliér a fotografovala významné osobnosti z uměleckých, vědeckých a intelektuálních kruhů, kde přispěla také k založení prvního muzea fotografie a napsala první kulturní dějiny tohoto média: Sto let fotografie 1839–1939.

Foto: Vojtěch Veškrna

Kurátorský tým myslel také na působení Lucie Moholy v Curychu, kde tvořila společně s mladšími švýcarskými umělci a umělkyněmi a stala se součástí feministických revizí dějin umění a fotografie – i přes to paradoxně musela sledovat, jak se její fotografie Bauhausu šíří bez uvedení autorství. Walter Gropius je totiž odvezl z Německa do Spojených států a využíval je při budování odkazu hnutí v zahraničí. Moholy se přitom dostalo uznání až po roce 1980, kdy její fotografie vystavila Galerie Renée Ziegler v Curychu. V případě aktuální výstavy Exposures jde pak o vůbec první retrospektivní výstavu takového rozsahu zasvěcenou ryze dílu této ženy.

„Mnoho let byla práce Lucie Moholy opomíjena, a to z mnoha důvodů. Stejně jako spousta jejích současnic zůstala ve stínu mužů, svou cenou práci musela nechat v Německu, její snímky byly reprodukovány bez toho, aniž by se uvedlo, kdo je jejich autorkou, zároveň její práci není možné zařadit do jedné škatulky… V knize 100 let fotografie Moholy napsala: ‚Nazrál čas k příchodu dalšího uměleckého odvětví, demokratického par excellence: umění fotografie.‘ A myslím, že dnes nazrál čas na to ocenit historický, kulturní a sociální význam jejího průkopnického přístupu k fotografii jakožto k umění a k médiu,“ říká k výstavě ředitelka Kunsthalle Praha Ivana Goossen.