Přestože se s Filipem Ryšavým bavím o brýlích, připevňuji si na hlavu zařízení tak trochu jako čelenku, která má na jedné straně připevněnou malou obrazovku. Podle pokynů si ji nastavuji na úroveň tváře, aby mi nebránila ve výhledu. Člověk do ní kouká vlastně jen jedním okem. Když se spustí, člověk vidí hlavní menu a kromě očekávatelných možností typu „nastavení“ nebo „soubory“ si jde vybrat třeba hru připomínající skládání kostiček Tetris – a to pohybem hlavy doleva nebo doprava. Další pozornost lidí okolo jednoznačně připoutá skutečnost, že na tyhle brýle člověk mluví. „Hovor,“ říkám nahlas, ozve se veselá znělka a zařízení mě propojí s kolegou.

Ale vůbec nejvíc pozornosti asi připoutá skutečnost, že některé pokyny jsou tu anglicky, ale je třeba je číst „česky“. „Vork-spa-ce,“ snažím se klást důraz na každou slabiku tak, jako když se učí číst děti. Podaří se mi to až napotřetí.

„Lidé si na to musejí zvyknout,“ potvrzuje Filip Ryšavý, ředitel technologické části společnosti M2C. „Když s nimi byl jeden z kolegů na výjezdu poprvé v jedné továrně, trochu se styděl. Zvlášť s tím, když si pro sebe člověk říká hlasové povely. Taky se okolo něj seběhli zaměstnanci a řešili, co dělá,“ usmívá se.

Dělal technologickou revizi. S brýlemi si může obraz nahrát a mít ho později kdykoliv k dispozici. Cílem je vedle takového použití nabídnout zařízení místo odborných profesí, tedy specialistů, kteří by tak museli jezdit po republice relativně nevyužití a především relativně za draho.

Představte si správce budovy, jak hledí do brýlí i vedle nich zároveň a poslouchá návod specialisty sedícího na správcovském centru třeba i stovky kilometrů od něj. Oba vidí totéž. Specialista mu může pomoct s nastavením rozbitého zařízení, poslat návod v PDF nebo „vyfotit“ a na obrazu zakroužkovat třeba to, jaké tlačítko kde má zmáčknout.

Jinde stačí procházet budovou a nahrávat, co člověk vidí: firma tak zajistí zákazníkem objednanou revizi. A záznamy jde využít třeba i pro školení dalších zaměstnanců. Takhle už se brýle podívaly do Brna, Ostravy nebo i na Slovensko, u prvních zákazníků jsou nastálo, jinde je vozí na obhlídky zaměstnanci M2C, takže se teoreticky můžou dostat ke stovkám klientů firmy. Hlavně kvůli času a tomu, že místo tří nebo čtyř specialistů stačí prostě jeden.

Brýle i software firma nakoupila. S tím, jak je využít pro svůj obor – tedy komplexní správu budov, údržbu i zabezpečení – ale přišli právě ve zdejších kancelářích. Zkouší je rok a zhruba čtyři měsíce je firma zákazníkům nabízí především jako součást facility managementu. Zatím tvoří prakticky neznatelnou část jejích příjmů a dlouho to tak zřejmě bude.

Celková čísla ale neznatelná nejsou. Loni tržby firmy přesáhly tři miliardy korun. To znamená proti předchozímu roku nárůst o víc než miliardu. Zisk před zdaněním se přiblížil 312 milionům korun. Technologická součást firmy tu tvoří významný podíl obratu, dodává Ryšavý.

Kam má smysl vystavit zboží

S Ryšavým se scházíme v kancelářích M2C prošpikovaných obrazovkami. Na jedné běží smyčka kamerového záznamu ulice, aby bylo vidět, jak neuronové sítě dokážou číst dění na ní. Označují tu zaparkovaná auta, heatmapy těch, které projedou, na straně naskakuje jejich počet v jednom i druhém směru, jinde počet chodců, kteří projdou po přechodu. Při jízdě do jedné z ulic označení auta přeblikne na červené ohraničení.

„Nastavili jsme to místo, jako že je jednosměrka. To používáme ve výrobních halách, aby podle pravidel jezdily třeba ještěrky a nesrazily se,“ vysvětluje. Software je postavený na neuronových sítích a poznává, co se děje na místě zabíraném kamerou. „Máme z toho obrovské množství dat, podle kterých pak lze provést adekvátní změny,“ popisuje.

Tak například v nákupních centrech se podle pohybu lidí dá upravovat to, jaké zboží a kde se vystaví. Na jedné z obrazovek ostatně vidíme bez bližších podrobností heatmapy z pražského letiště. I tento prostor M2C hlídá. „Tady je třeba vidět, že se lidé nepohybují kolem těchto regálů. Takže nemá smysl, aby tam obchod dával výrobky, které chce promovat,“ ukazuje Ryšavý.

Technologii firma dodává pro obchody, obchodní centra i průmysl. Podle takových map můžou nákupní centra umísťovat nejen výrobky, ale i reklamu. Letiště by teoreticky mohlo měnit obojí podle toho, odkud zrovna letadlo přiletělo. Obchody by mohly reklamu na obrazovkách zacílit přesně podle toho, kdo se k nim blíží: jestli je to muž nebo žena, v jakém věku jsou i jakou mají náladu. „To je všechno technicky možné. Tady už ale narážíme na legislativu a GDPR,“ doplňuje Ryšavý.

Systém rozpoznávání obrazu je to, co vidí jako nejzajímavější budoucnost technologií, které tu mají k dispozici. Hromadně už se uplatnily při protipandemických opatřeních, když software počítal, kolik lidí je v daném obchodě. Kvůli zmíněným omezením ale až do takového využití, jako je úprava sdělení přímo pro konkrétní návštěvníky, bude zřejmě k dispozici za delší dobu než jiné systémy, které se mezitím rozšiřují mezi klienty M2C.

Zájem je například o elektronickou recepční. Obrazovku, kterou jde nastavit tak, aby vyhovovala různým institucím, kancelářím, ale i třeba nemocnicím. Jde přes ni rezervovat obědy nebo ji třeba úzce propojit s kalendářem: jakmile někdo čeká návštěvu, stačí vytvořit pozvánku a dotyčnému ji poslat, ten pak po příchodu ukáže QR kód a rovnou dostane informace i vstupní kartičku.

„Logistickou verzi eRecepční jsme zaváděli v Polsku na místech nakládky a vykládky kamionů. Normálně tam přijede něco mezi 50 a 100 kamiony denně. Bylo potřeba, aby tam stál člověk a určoval řidičům, kam mají jet, jaká rampa je volná nebo kde zaparkovat. S technologií řidiči stačí zadat SPZ a hned má všechny potřebné informace,“ popisuje Ryšavý.

Úklidoví roboti s analytickou funkcí

Technologický úsek zdejší firmy tvoří asi 120 lidí, mezi ně patří i operátoři. Pracovníků zaměřených na IT je asi třicítka. Věří, že i díky investicím státu a Evropské unie do automatizace a digitalizace bude proudit z firem čím dál víc peněz.

„Stačí se podívat do Spojených států, kde jsou v těchto směrech před námi a odkud se to setrvačností jistě dostane i k nám. Elektronické recepční napojené na turnikety a na vstupní brány, úklidoví roboti, kteří zároveň plní nějakou analytickou nebo zabezpečovací funkci, aby se zefektivnilo jejich fungování,“ představuje si Ryšavý.

Na začátku to může vypadat jako něco navíc. Ale zdaleka není, popisuje. Třeba zmiňované brýle. „Když jsme si je tu zkoušeli, kolegové tu chodili po kancelářích a druzí je naváděli v tom, jaké tlačítko zmáčknout na kávovaru,“ směje se Ryšavý.

Jenže lidí v oblasti správy budov ubývá. Technologie mají pomoct je částečně nahradit. A právě mimo jiné z brýlí se tak snaží udělat prostě pracovní nástroj, který se denně používá.