Ráno vstanete, nasnídáte se, zapnete si televizi a máte pocit, že se svět hroutí. Nemůžete do práce, ekonomika stojí a vy pro jistotu už pár týdnů chodíte jen na nákup a domů. Máte málo zábavy, minimum informací, nevíte, kolik je případů ve vašem městě, a jen sledujete, jak televize a rádio hlásí nová, přibývající čísla nakažených. Zkuste se na chvíli sami zamyslet, jak by váš dnešní den vypadal bez přístupu k internetu.

Pro západní vyspělé společnosti je to nejspíš těžko představitelné. Pandemii tohoto rozsahu lidstvo nezažilo sto let, mezitím se ale objevily obrovské technologické pokroky a pomyslnou třešničkou na dortu bylo, když v roce 2016 Organizace spojených národů prohlásila přístup k internetu za základní lidské právo.

O tom, že je internet v době krize naprosto klíčovým prostředím, svědčí i data Světového ekonomické fóra. Ta říkají, že v některých částech světa se zvýšil průtok dat o 50 %.

Koronavirová pandemie je v digitálním světě docela prazvláštní úkaz. Jako jedna z mála věcí, na kterou dnes a denně narážíme, to není něco, co bychom si automaticky spojili s internetem. Nicméně fakt, že internet k dispozici máme, z této krize dělá úplně odlišnou záležitost.

Internet jako stimul ekonomiky i vzdělávání

„Jako planeta máme kliku, že jsme si stihli vymyslet alternativní svět, digitální platformu jménem internet,“ argumentoval v rozhovoru pro DVTV ekonom Tomáš Sedláček s tím, že pandemie urychluje civilizační proces, kdy se zbavujeme závislosti na fyzickém světě.

Továrny, hoteliéři, restauratéři, aerolinky, kina, divadla a mnozí drobní podnikatelé závislí na přímém kontaktu s lidmi budou na krizi nevyhnutelně tratit. Někteří budou krachovat. Někteří ale najdou v krizi příležitost.

Organizace ve službách, které doteď ani neuvažovaly o online fungování, toho najednou jsou schopny a nějakým zázrakem fungují. Online jsou i kina a koncerty. Dokonce i notoricky zastaralý vládní aparát přešel z velké části na jednání pomocí videokonferencí.

Příkladů je nespočet. Když jsem se ptal příbuzných, kteří pracují z domova poprvé, tak najednou zjišťují, že online porady mohou být řádově produktivnější než tříhodinové meetingy jednou za týden v padesáti lidech.

Internet je zárukou toho, že se ekonomika úplně nezastaví, a to ani v odvětvích, co na něm přímo nestojí. Navíc všichni od provozovatelů internetového připojení, sociálních sítí (snad kromě LinkedInu), streamovacích platforem až po služby jako Rohlik.cz nebo Alza.cz téměř nevyhnutelně na krizi získají a digitální svět se na nějaký čas skutečně stane hlavním motorem světové ekonomiky.

Stejně tak se ale digitální svět stane motorem pro světové vzdělávání. Jen v Česku nemohou do škol statisíce studentů a učitelů, a tak téměř všichni byli nuceni ze dne na den přistoupit na online výuku, ať už opět v podobě videokonferencí nebo alespoň přednahraných videí.

„Umím si představit, že až tohle celé pomine, tak některé školy zjistí, že mohou udělat prezenční výuku jen 3 až 4 dny v týdnu,“ předvídal v rozhovoru pro CzechCrunch Ondřej Kania, majitel několika středních škol. Ačkoliv vidí velký benefit v kontaktní výuce, na apríla už vtipkoval, že jeho školy se rozhodly opustit kamenné budovy úplně.

O všemožných službách s online kurzy jako Skillshare nebo MasterClass netřeba mluvit – i pro ty se objevuje v současné době velká příležitost.

Nezapomínejme ani na čistě zdravotní benefity. Nebýt služeb online hovorů a chatů, které v současné době používá víc lidí než kdykoliv v historii, tak by všichni, kteří aktuálně pracují z domova, museli do práce.

Buď by se ekonomika skutečně zastavila na 100 procent, nebo bychom denně každý místo jednotek potkali desítky až stovky lidí. Kampaně jako #stayhome nebo #rouškyvšem by nikdy nenabraly na síle a takzvaný social distancing by byl v širším spektru de facto neproveditelný.

Mediální jednota a zprávy bez příběhů

Zkuste si sami pro sebe říct, jaké procento informací aktuálně konzumujete z internetových zpravodajských portálů a sociálních sítí. Kdyby se podobná pandemie stala jen před třiceti lety, byli bychom všichni odkázáni čistě na masová média, rádio a televizi. To rozhodně nemusí být nutně špatně, naopak, jak už jsem argumentoval v předchozím komentáři, je více než kdy jindy potřeba, abychom se neuzavírali do individuálních informačních bublin.

Na druhou stranu je ale faktem, že zejména zpravodajské servery mnoha jiným tématům prostor nedávají – není k tomu důvod. Ale pokud by člověk měl konzumovat informace pouze z hlavních zpravodajských kanálů v zemi, snadno by díky tomu nabyl dojmu, že svět je v naprostém rozkladu.

Internet a sociální sítě dovolují najít na samotnou pandemii nové perspektivy, ale především najít i zcela jiná témata, kterým se věnovat. Tenhle luxus vám většinou masová média v těchto dnech nenabídnou, protože se zkrátka a dobře musí věnovat tomu nejdůležitějšímu.

Zkuste si zrekapitulovat, kolik příběhů zdravotníků nebo nemocných jste na internetu přečetli. Díky tomu, že máme takovou možnost, je z krize něco víc než prostá statistika.

Sociální sítě mohou mít i pozitivní vliv na naše psychické zdraví, což je nezanedbatelná oblast v době izolace. Kromě toho, že nám dodávají dávky hormonů vedoucích k pocitům spokojenosti, tak nabízejí spoustu příležitostí k odlehčení situace, ať už prostřednictvím virálních memů nebo hudebních skladeb o koronaviru.

Na druhou stranu je třeba si ale přiznat, že bez nich bychom se nejspíš nemuseli potýkat ve velké míře s dezinformacemi o pandemii, které v informačním prostoru nezřídka jsou.

Vzájemná solidarita a data pomáhají

Internet stimuluje i vzájemnou pomoc v době krize. Kolik ze současných iniciativ na boj s koronavirem by bez internetu nejspíš nevzniklo? Složili by Češi už na více než třicet milionů korun na sbírky spojené s pandemií? Myslím, že na tyto otázky známe odpověď. Díky tomu, že jsme bohatá společnost, si takovou solidaritu můžeme dovolit.

„Kdyby se toto stalo před 100 lety, lidé by byli nesolidární a ty na okraji společnosti by nechali zemřít hlady. To je dneska naprosto nepředstavitelné,“ odkazoval na bohatou společnost Sedláček v DVTV.

Mezilidská solidarita se opravdu ukázala ve svém nejlepším. Kdyby nebyl internet, měli byste vůbec svoji roušku? Získali jste ji od známého, který je nabízel přes Facebook, nebo jste si rovnou na Alze koupili šicí stroj a vyrábíte si je sami? Alza, Mall a další e-shopy skutečně zaznamenaly výrazný nárůst v počtu prodaných šicích strojů. Opět, ještě docela před nedávnem by toto nebylo možné.

Solidarita se neprojevuje pouze mezi jednotlivci. Jen v Česku už jsou alespoň desítky příkladů firem, které se rozhodly pomoci obecnému zájmu, ať už s výrobou léků, roušek, respirátorů nebo ochranných štítů pro lékárníky.

Velkou otázkou také bude, jakou roli v potlačení pandemie budou mít data technologických firem. Mapy.cz například spustily funkci, která poví, že jste možná přišli do kontaktu s nakaženou osobou. Google zase zveřejnil data o tom, jak se lidé pohybují (tedy spíše nepohybují) ve městech.

Shrnuto podtrženo, i s tím, jaké všechny hrůzy tato krize přináší, můžeme být opravdu rádi. Rádi za to, že žijeme ve vyspělé společnosti v roce 2020, která je lépe než kdy předtím vybavena na to, aby se s pandemií poprala. A to i díky nemalého přínosu moderních technologií.