Dlouho chátral, v květnu opět ožije. Jinonický zámeček vzkřísila půlmiliardová rekonstrukce
Dříve sídlo Schwarzenbergů, nyní rezidenční projekt čítající 51 bytů. Přes dva roky trvající rekonstrukce Jinonického zámečku je u konce.
V pražských Jinonicích, mezi dvěma rybníky, stál už od dob středověku panský dvorec. V 17. století na jeho místě vznikl barokní zámeček, kterému dal o dvě století později rod Schwarzenbergů klasicistní podobu. Během komunismu z něj ministerstvo zemědělství udělalo zázemí pro statkáře, areál tak začal postupně chátrat. Od roku 2020 ale procházel rozsáhlou rekonstrukcí, která došla ke svému konci a letos v květnu se do 51 bytů s atmosférou zámeckého bydlení nastěhují první obyvatelé.
Investorem a developerem projektu Jinonický dvůr je společnost Creditas Real Estate. Rozdělila ho do několika etap, které zahrnovaly výstavbu bytových domů, viladomů v těsném sousedství zámku a renovaci samotného Jinonického zámečku, která probíhala poslední dva roky v úzké spolupráci s památkáři – historický areál je totiž kulturní památkou. Náklady renovace se vyšplhaly na půl miliardy korun.
„Renovace kulturní památky je specifická mimo jiné v tom, že vyžaduje velké množství specializovaných profesí, jako jsou kameníci, tesaři na renovace historických krovů, štukatéři či restauratéři. Tyto odborníky je třeba hledat a zamlouvat s velkým časovým předstihem. Proto byl celý projekt náročnější na koordinaci, na druhou stranu jsme díky tomu nečelili odlivu pracovní síly tak, jako to bylo běžné u klasických developerských projektů,“ vysvětluje Jiří Vajner, generální ředitel Creditas Real Estate.
Přesto ale developer zpoždění pocítil. Problematické bylo například dodání střešní krytiny, na kterou čekal o půl roku déle oproti původnímu plánovanému termínu dodání. Mnohem zásadnější byl ale objev středověkého panského sídla, k němuž došlo během druhé fáze záchranných archeologických prací v roce 2019. Realizace projektu tak nabrala zhruba roční zpoždění, jelikož jen samotné archeologické vykopávky trvaly půl roku.
„V návaznosti na tento objev a s ohledem na jeho zachování jsme museli změnit projekt. To vyžadovalo dodatečná povolení a další projednání s památkáři. Původní plán totiž počítal s parkováním pod celou plochou dvora, čímž by došlo k odkopání objevených základů středověké tvrze. Nadzvedli jsme proto celý suterén, pod kterým jsou archeology zakonzervované zbytky tvrze,“ doplňuje Jiří Vajner.
Součástí rekonstrukce bylo také odstranění nánosu z doby, kdy v areálu působil Státní statek hlavního města Prahy. Šlo především o různé skladové prostory a garáže, které vznikaly bez ohledů na historickou hodnotu stavby. Necitlivě soudruzi přistupovali také k interiérům – odstranili například historická špaletová okna, zbavili se původní štukové výzdoby či říms na stěnách.