Petra Sogela přivedla do velkokapacitní kuchyně náhoda. Když v ní ale už byl, přišel s postupem, který udrží uvařené jídlo v kondici bez chemie dlouhé roky. Z architekta se stal kuchařem i vynálezcem a doteď na pokrmy pod značkou Expres Menu, které můžete uchovávat i v obyčejném špajzu, lepil tříletou expirační dobu. S těmi dnešními už ale nápisy mění. Právě dokázal, že pokrmy bez zvláštního skladování vydrží alespoň deset let.

Nejde jen o patenty a zpracování jídla, Expres Menu našlo mezeru na trhu. Firma se za loňský rok dostala na obrat 48 milionů korun a zisk 6,5 milionu. To je meziroční růst o 25 procent. Nabídka hotových pokrmů, která Čechům umožňuje (nejen) nabalit si je do auta bez lednice na cestu do Chorvatska, byla zřetelně krok správným směrem

Aktuální situace navíc zákazníkům dokázala, že jídlo Expres Menu není jen na dovolenou, ale i na doma. Během nejsilnějšího dne loňska v rámci nezvyklého panického chování lidí prodala firma na e-shopu zboží za 470 tisíc korun. To je tolik, co jindy za měsíc. Petr Sogel ovšem navíc pracuje na tom, aby se jeho jídlo uplatnilo třeba i pro cesty do vesmíru.

Pochoutka s výročím

Loni vezl Petr Sogel do Zdravotního ústavu v Hradci Králové vzácnou zásilku. Balíček jeleního masa v omáčce, takzvanou Krakonošovu pochoutku, které bylo právě deset let. Když ji před tamní pracovnice vybalil a chtěl po nich kromě mikrobiologického rozboru i ten senzorický – tedy aby pokrm ochutnaly a chuť zhodnotily – setkal se, slušně řečeno, s velkou nedůvěrou. K výsledkům se pak seběhlo celé tamní osazenstvo. „Nikdo totiž nevěřil, že by jídlo po deseti letech mohlo chutnat jako včera uvařené,“ usmívá se.

Míra překvapení těch pracovníků, kteří budou v laboratoři i v roce 2025 a pak 2030, ale bude ještě vyšší. Na tu dobu se pro ně připravuje jídlo uvařené před 15, respektive 20 lety. A majitel Expres Menu čeká, že testem projde stejně dobře. Dnes je rád, že si kdysi uvařené pokrmy skutečně schoval a může je tak nechávat testovat. Aktuálně to totiž vypadá, že čas, na kterém se expirace zastaví, spíš záleží na tom, kdy mu uskladněné balíčky prostě dojdou.

Expres Menu má v nabídce přes 100 druhů jídel včetně nízkosacharidových nebo fitness pokrmů. Mezi hitovky prý ale beztak patří svíčková, kuře na paprice nebo španělský ptáček – i když omáčky jsou moderně bezlepkové –, případně různé varianty gulášů. „I česká jídla se v Evropě dobře prodávají,“ pochvaluje si Sogel.

Firma nabízí balíčky omáček s masem i bez, syté polévky, 15 hodin tažené vývary, porce s přílohami i třeba dezerty. Jejich výhodou není jen to, že jsou prostě k dispozici a bez zvláštních nároků na skladování. Ale i skutečnost, že obsah nic uměle nevylepšuje. „Já říkám, že jídlo má tělo. Když uvaříte guláš nebo svíčkovou, jsou výborné. Když si je necháte uležet do druhého dne, jsou ještě lepší. A my, když je uvaříme, šokově zahřejeme a zchladíme, děláme vlastně to samé,“ popisuje zakladatel.

Obal, který vás unese

Petr Sogel byl původně architekt. Hned na začátku 90. let spoluzaložil developerskou společnost, se kterou přeměňoval zchátralé ruiny v moderní budovy a hledal pro ně kupce. V Trutnově tak k prodeji vybudoval čtyřhvězdičkový hotel včetně vybavení. Jen kuchyně stála šest milionů korun a celý hotel čekal na zájemce.

Jenže v té chvíli se firmě podařilo prodat jinou velkou budovu. Když měla jít na trh ta trutnovská, akci zarazila účetní. „Řekla, že jsme se zbláznili. Zaplatili bychom na daních všechno, co bychom za objekt dostali. Jediná šance byla začít vytvářet náklady, tedy hotel provozovat,“ popisuje Petr.

Následovala velká podnikatelská akce, která změnila jeho život. Přesvědčil manželku, aby dala výpověď, udělala si rekvalifikaci na pozici kuchař-číšník a šla pracovat do hotelu. Podobně i matku, která nastoupila jako účetní. Luxusní kuchyni doplnil kuchaři a hotel začala rodina i společníci opravdu provozovat.

Jenže právě kuchaři byli od snídaní do večeří značně nevytížení, a tak Sogel přišel s plánem šokového mrazení jídel. Jeho odbyt skvěle fungoval. „Netrvalo dlouho a v hotelové kuchyni jsme skoro nestíhali vařit,“ vzpomíná. Tím v roce 1999 vznikla firma Expres Menu.

Následoval další rozvoj v oblasti výroby potravin: pronájem bývalého hotelu s velkokapacitní kuchyní, instalace zařízení s podivnými názvy jako „šokový tunel“, spolupráce s kurzy hubnutí a růst oblíbenosti jídel při turistických cestách do Chorvatska. Vadou na kráse bylo jen to, že jídlo, které prošlo šokovým zmrazováním, sice vydrželo v kondici i rok, ale muselo být stále v mrazu. A vzít ho právě na cesty, kam bylo mimo jiné určené, tak bylo problematické.

Petr Sogel proto dva roky studoval a konzultoval, až metodou pokus-omyl přišel s tou správnou technologií. V roce 2008 na ni podal patentovou přihlášku a po šesti letech posuzování mu byl patent skutečně uznán. Ten dosud nepoužívaný postup spočívá v tom, že se jídlo z čerstvých surovin nejprve běžně uvaří, následně hermeticky uzavře ve speciálním obalu a pak šokově zahřeje. Je to podobné jako při běžném konzervování, teplota je však vyšší. A tím se vše, i maso, zbaví nebezpečných bakterií.

Speciální obal se skládá ze čtyř různých vrstev a vydržel by mimo jiné i to, kdyby si na něj dospělý člověk stoupl. Ne, že by to bylo třeba – jen je zkrátka otestováno, že unese 150 kilogramů. Firma postupně upustila od původního mražení, pro výrobu přebudovala bývalou samoobsluhu a předloni pak původní administrativní budovu v dezolátním stavu vedle elektrárny.

Stal se z ní závod s přímým napojením na zdroj páry a energie, který nechal rozrůst výrobnu na dva tisíce metrů čtverečních. Dalších tisíc metrů má firma pro skladování. Dnes společnost zaměstnává 23 lidí, má tým kuchařů a šéfkuchaře, který recepty vymýšlí. Každý měsíc uvaří jídla z osmi tun masa od regionálních dodavatelů a denně připraví šest tisíc porcí jídel.

Potravinová imploze

Expres Menu je k dostání v celé Evropské unii, kromě Česka se prodává přes e-shopy hlavně na Slovensku nebo v Polsku. Obchodní zastoupení má i v Rakousku a Německu, brzy by měla přibýt Itálie a připravuje se projekt distribuce pro Velkou Británii, kde se pracuje na založení česko-britské firmy.

Zahraniční expanze je ale vlastně jen přízemní linka vývoje. V přípravě je totiž něco, co má být revolucí ve stravování. A tady začíná Petr Sogel znít poměrně výstředně, ke svému cíli ale směřuje s naprostou vážností a velmi promyšlenými kroky.

Je totiž těsně před dokončením vývoje nové produktové řady Space Menu, jídla teoreticky i podle názvu určeného pro vesmír, avšak i „jen“ na Zemi pro ty, kteří potřebují maximální živiny v minimálním objemu. „Je to navíc produkt, který minimálně zatěžuje naši planetu,“ dodává s nadšením.

Nový produkt se má odrážet od takzvaného kavitačního zpracování. K ceněným složkám surovin, jako je třeba lněné semínko nebo různé ořechy, se lidské tělo jen tak nedostane. Sogel ale přišel s tím, jak to změnit. Zjednodušme popis postupu konstatováním, že za pomoci speciálního přístroje zvaného kavitační mlýn dosáhne stavu, kdy se zpracovávané suroviny „hroutí samy do sebe a propojují se na molekulární úrovni“.

„Už máme první zkoušky. Do tubičky o 120 gramech můžeme koncentrovat jídlo, které bude odpovídat hlavnímu chodu. Na přírodní bázi, v biokvalitě, veganské,“ vyjmenovává Petr Sogel, který předpokládá, že by to navíc pomohlo snížit zatížení trávicího traktu a přispět ke zlepšení zdravotního stavu.

„Zatím jsme zvolili meziprodukt, který chceme na trh uvést během tří měsíců. Tím je Expres Menu svačinka. Ještě není v kategorii Space Menu, ale je to takový test pro lidi, kteří by se mohli stát budoucími konzumenty produktů Space Menu. Pro sportovce, děti, na dovolené, pro ty, co nemají čas v práci,“ vyjmenovává zakladatel firmy.

I pro Space Menu má produktovou řadu připravenou, ale ta ještě musí projít řadou testů a laboratorních rozborů. Na podzim už by ji však měla zkoušet zhruba stovka lidí. „Chtěli bychom, aby do roku 2030 bylo Expres Menu v každé domácnosti. Nechceme přesvědčovat lidi, aby si nevařili. Ale nabídnout jim zdravou alternativu, když nemají čas,“ věří Petr Sogel.