Třicet až čtyřicet kilometrů nad zemí je neviditelná vrstva, bez které by život na naší planetě neexistoval. Jde o ozonovou vrstvu. Během let se ale začala tenčit a do slovníků přibyl pojem ozonová díra. Vědci nyní zjistili, že se trend otočil a že jsme na nejlepší cestě k tomu, aby se díra zacelila.

Zvrat, jak nyní ukázala studie, již podpořila OSN, nastal díky tomu, že se přestaly používat některé látky, které ozonovou vrstvu narušovaly. Zakázal je takzvaný Montrealský protokol z roku 1987. „V protokolu je uvedeno téměř sto látek, které ozonovou vrstvu poškozují, kromě toho mají také vliv na oteplování klimatu,“ uvedl pro CzechCrunch Roman Prokeš z Oddělení atmosférických toků a dálkového transportu látek Ústavu globální změny klimatu Akademie věd neboli CzechGlobe.

K těmto látkám patří takzvané freony, které se dřív používaly v chladicích zařízeních, halony, které byly součástí například požárních systémů, methlybromid, což je pesticid či tetrachlormethan, který měl využití jako rozpouštědlo. Od roku 2019 byly zapovězeny i další, mezi nimi jsou zcela i částečně fluorované uhlovodíky, fluorid sírový a další fluorované skleníkové plyny.

Od nového poznatku si vědci slibují další pozitiva, a to například i ve vztahu k oteplování planety. „Ukazuje nám to, co všechno lze a co je také třeba udělat v případě globální změny klimatu. Ať už jde o omezení fosilních paliv, nebo snížení skleníkových plynů a tím pádem i o růst teploty,“ citovala generálního tajemníka Světové meteorologické organizace Petteriho Taalase CNN.

Studie poukazuje na to, že pokud tyto látky budou zakázané i nadále, pak se ozonová vrstva v roce 2040 dostane na úroveň z roku 1980. Podle CNN také platí, že kdyby tyto látky zakázané nebyly, pak čelíme ještě vyššímu oteplení, a to až o jeden stupeň. V osmdesátých letech začala ozonová vrstva zeslabovat i nad územím Česka.

„Srovnání průměrné tloušťky vrstvy před a po roce 1980 ukazuje, že celoroční průměrný úbytek celkového ozonu během osmdesátých let dosáhl pěti až šesti procent. Nejvýraznější úbytek ozonu je v zimních a jarních měsících, přičemž největší úbytek, a to až sedmnáct procent, byl zaznamenán v roce 1993,“ popisuje Prokeš.

Od přelomu tisíciletí už ale nejde o propad. Naopak. Množství ozonu v horní stratosféře se za deset let o jedno až tři procenta zvýšilo. Podle Prokeše se tak podle posledních měření očekává, že celkové množství ozonu se ve středních výškách severní polokoule v roce 2030 vrátí právě na hodnoty z roku 1980, ve středních šířkách jižní polokoule pak asi v polovině století. Neplatí to však pro Arktidu nebo Antarktidu. Tam by k obnově ozonové vrstvy mělo dojít později. V případě Arktidy se mluví o roce 2045, u Antarktidy pak dokonce až o roce 2066. Důvod je, že tady došlo k největšímu poklesu koncentrace ozonu.

Zacelit ozonovou vrstvu je důležité pro samotný život na Zemi. Ozon je totiž významný pro člověka i další formy života, a to zejména proto, že pohlcuje ultrafialové záření ze Slunce. Zdravotní rizika ze snížené koncentrace ozonu jsou například nádorová onemocnění kůže, narušení imunitního systému nebo poškození zraku. „Může také docházet ke spálení kůže při delším pobytu na slunci, zrychlenému stárnutí pokožky a vlivem ultrafialového záření k poškození struktury molekul DNA. U rostlin může být ovlivněná fotosyntéza a snížení odolnosti, což může narušit rovnováhu celých ekosystémů,“ vyjmenovává Prokeš.

Za určitých podmínek se navíc ozon může chovat jako skleníkový plyn. Pokud je velké množství ozonu přítomno v troposféře, což je nejnižší vrstva atmosféry, ve které například létají letadla, pak se chová jako skleníkový plyn a otepluje povrch. Přispívá tedy ke globálnímu oteplení. Zpráva o tom, že by se ozonová vrstva mohla zacelit, je tak jednou z nejlepších, která letos mohla přijít.

Kromě jiného ale studie poprvé řešila také to, zda je možné globální teplotu snížit pomocí rozprašování aerosolů do stratosféry, které by odrážely sluneční světlo ze zemské atmosféry. Vědci usoudili, že něco takového by fungovalo, není ale jasné, jaké další důsledky by to mělo.

Podle Prokeše přispívá sledování chemických a fyzikálních vlastností atmosférických aerosolů, stanovení jejich koncentrací, mapování oblačnosti nebo studium vlivu meteorologických parametrů nejen k rozvoji vědeckého poznání v oblasti výzkumu ozonové vrstvy, ale dokonce i globální změny klimatu.

„Při aplikaci nových poznatků je dobré vycházet z experimentálního ověření dané technologie v malém měřítku, než dojde ke globálnějšímu rozvoji. Bohužel v současné době zatím neexistuje žádná zázračná látka nebo technika, která by umožnila historický návrat do stavu před průmyslovou revolucí. Obecně tady však snad ještě víc než kde jinde platí české přísloví – dvakrát měř a jednou řež,“ říká odborník.